NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 14050.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Usnesení, jímž řádný soud odmítl žalobu a limine fori pro to, že je příslušný pracovní soud, není závazné pro pracovní soud.
Odmítl-li pak i pracovní soud a limine žalobu pro nepříslušnost a zrušil-li krajský soud k žalobcovu rekursu usnesení pracovního soudu a uložil mu, by žalobu na soud přijal a o ní jednal, neměl žalovaný proti tomuto usnesení rekurs, nebylo mu však zabráněno, by nevznesl námitku nepříslušnosti pracovního soudu.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1934, Rv II 710/33.)
Žalobu o vrácení automobilu zadala žalobkyně původně u krajského soudu, jenž ji a limine odmítl, maje za to, že podle žalobních údajů jest zažalovaný nárok nárokem z poměru služebního. Napotom zadala žalobkyně žalobu u pracovního soudu, jenž ji rovněž a limine odmítl pro věcnou nepříslušnost. Krajský soud k rekursu žalobkyně zrušil napadené usnesení a nařídil pracovnímu soudu, by žalobu na soud přijal a o ní jednal. Pracovní soud uznal pak podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: O příslušnosti vůbec nelze již jednati, poněvadž již jednou krajský soud rozhodl o příslušnosti.
Nejvyšší soud k dovolání zrušil rozsudky obou nižších stolic i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Důvody:
Žaloba byla původně podána u krajského soudu, jenž ji odmítl bez nařízení roku s odůvodněním, že podle údajů žalobních jest nárok žalobkyní uplatňovaný nárokem z poměru služebního. Odmítl-li řádný soud a limine fori žalobu pro to, že jest příslušný pracovní soud, není toto jeho usnesení závazné pro pracovní soud podle § 22 (2) zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., ježto nebylo jím rozhodnuto ve výroku, účastném právní moci, o věcné příslušnosti pracovního soudu (srov. sb. n. s. 12816 a 1627). Pracovní soud, na nějž pak žalobkyně vznesla právní rozepři, odmítl rovněž žalobu a limine pro věcnou nepříslušnost a krajský soud k rekursu. žalobkyně zrušil usnesení pracovního soudu a nařídil mu, by žalobu na soud přijal a o ní jednal. Proti tomuto usnesení neměl sice žalovaný opravného prostředku (sb. n. s. 2108, 7035, 423), nebylo mu však tím zabráněno, by nevznesl námitku nepříslušnosti pracovního soudu, ježto ani usnesením krajského soudu nebylo pravoplatně rozhodnuto o otázce nepříslušnosti pracovního soudu, nýbrž nařízeno jen ustanovení roku o žalobě (§ 19 zák. čís. 131/31 sb. z. a n., § 431 prvý odstavec a § 130 druhý odstavec c. ř. s.). Žalovaný vznesl teprve v odvolání námitku věcné nepříslušnosti pracovního soudu z dvou důvodů: a) že nebyl zaměstnancem žalobkyně, nýbrž samostatným obchodníkem, b) že smlouva, o niž byl opřen zažalovaný nárok, není smlouvou o půjčku, nýbrž kupní smlouvou a že tedy nárok nevyvěrá z poměru služebního nebo pracovního. Podle § 33 druhý odstavec zák. čís. 131/1931 nelze před odvolacím soudem uplatniti námitku nepříslušnosti soudu, která nebyla učiněna před pracovním soudem, pokud jí nemá soud dbáti z úřadu. Odvolací soud má, i když to nebylo před pracovním soudem namítáno, dbáti z úřadu jen zmatečnosti, záležející v tom, že bylo pracovním soudem rozhodnuto o věci. která nenáleží před pracovní soudy (§ 28 čís. 3 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n.). A právě o to tu jde. Neboť věc by nepříslušela před pracovní soud, kdyby žalovaný nebyl zaměstnancem žalobkyně nebo kdyby spor nevznikl z poměru služebního neb pracovního. První otázkou se odvolací soud ovšem neobíral; avšak pokud jde o druhou otázku, dospěl k úsudku, že žalobkyně prodala žalovanému sporné auto, jehož vydání se domáhá, s výhradou vlastnického práva a nikoliv, že mu je jen zapůjčila k cestovním účelům. Nejvyšší soud schvaluje tento závěr a dodává, že jde ve skutečnosti o splátkový obchod ve smyslu zákona ze dne 27. dubna 1896 čís. 70 ř. zák. Je-li tomu tak, neplyne zažalovaný nárok z poměru služebního nebo pracovního, nýbrž z jiného skutkového a právního základu (z prodeje auta) a spor tento nenáleží před pracovní soud (§ 1 zák. čís. 131/1931), třebaže prodej auta měl jakousi vzdálenou souvislost se služebním poměrem. Jde tu tedy o zmatečnost podle § 28 čís. 3 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. a § 477 čís. 3 c. ř. s. a bylo se usnésti, jak ve výroku uvedeno (§§ 477 prvý odstavec a 478, 513 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 14050. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 513-515.