NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 12061.

Pojištění sociální: Povinnost zaměstnance odevzdati zaměstnavateli doklady, jichž je třeba k vyhotovení legitimace pojištěnce (vl. nař. č. 26/1930 Sb.).
(Nález ze dne 7. října 1935 č. 14655/33.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Lipt. Sv. Mikuláši proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek zákona o sociálním pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Ružomberku z 2. září 1932 byl Pavel D. uznán vinným přestupkem § 260 lit. h) zák. č. 221/24 Sb., jehož se dopustil tím, že si v roce 1932 přes několikeré vyzvání okr. nemoc, pojišťovny nedal vyhotoviti průkaz pojištěnců. Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání Pavla D. a zrušiv rozsudek okr. úřadu osvobodil obviněného. — — —
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad založil svůj osvobozující rozsudek na názoru, že zanedbání povinnosti, uložené pojištěnci §em 1 vl. nař. z 27. února 1930 č. 26 Sb. nelze uznati za přestupek § 260 lit. h) zák. o soc. pojištění, poněvadž pro splnění uvedené povinnosti není zmíněným vl. nař. stanovena lhůta, jejímž uplynutím by počínal protiprávní stav. Tomuto názoru žal. úřadu nebylo však možno přisvědčiti.
V § 1 zmíněného vl. nař. vydaného podle § 21 a) zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. jest určeno, že všechny osoby, podléhající pojištění podle § 2 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb., jsou povinny dáti si vyhotoviti průkaz (legitimaci) pojištěnců. Pravádějíc ve svých dalších ustanoveních tuto myšlenku rozeznává vl. nař. mezi prvním t. zv. hromadným vyhotovováním průkazů, jímž jest mu vyhotovování průkazů pro pojištěnce, kteří vstoupili do zaměstnání povinně pojištěného přede dnem, jejž jako rozhodný bylo uloženo vyhlásiti min. soc. péče a jejž tento min. vyhláškou ze 16. října 1930 (Úřední list republiky Čsl. z 25. října 1930 č. 249) stanovil dnem 20. listopadu 1930, a mezi vyhotovením průkazů osobám, kterým v době prvého (hromadného) jich vyhotovení nemohly býti průkazy vyhotoveny.
Pro osoby prvé kategorie stanoví pak cit. vl. nař. v § 3 lit. a), že zaměstnanec, opatřiv si včas doklady o svých osobních poměrech ..... odevzdá je nejpozději tři dny před rozhodným dnem svému zaměstnavateli, vstoupí-li však do zaměstnání v kratší době před rozhodným dnem, odevzdá doklady zaměstnavateli ihned při vstupu do zaměstnání. Sub lit. c) téhož paragrafu jest pak stanoveno, že zaměstnavatel (nevyhotovuje-li sám průkazy) zašle nemocenské pojišťovně poštou nebo doručí na potvrzení do šesti dnů po rozhodném dni doklady, odvezdané mu jeho zaměstnanci ....
O druhé kategorii osob určuje pak § 4 v odst. 1, že osobám, kterým nemohly býti vyhotoveny průkazy v době prvého (hromadného) jich vyhotovení, vyhotoví je nemocenská pojišťovna, u níž jsou k pojištění přihlášeny. K tomu se zde dodává, že při tom jest obdobně užíti ustanovení § 3 lit. c).
Mezi stranami není sporu o tom, že Pavel D. je osobou z oné kategorie, na kterou dopadá ustanovení právě citovaného § 4 a spornou otázkou pak jest jen, zda pro tyto osoby jest dána vl. nař. lhůta, do které měly předložiti doklady o osobních poměrech, aby jim mohl býti vystaven průkaz, a po jejímž uplynutí by — jak se vyjadřuje žal. úřad — počínal protiprávní stav, předpokládaný pro skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení nahoře citovaného § 15.
V té příčině jest uvážiti, že — jak již poznamenáno — stanoví § 4 vl. nař., že pro vyhotovení průkazů pro osoby oné druhé kategorie jest užíti obdobně ustanovení § 3 lit. c). Podle toho má i doklady pojištěnců druhé kategorie předložiti pojišťovně zaměstnavatel, a to do šesti dnů. Počátek této lhůty jest v § 3 a) určen dnem rozhodným, jenž ovšem pro osoby druhé kategorie nemůže býti vzat za základ. Jest proto určiti počátek oné šestidenní lhůty analogicky. Uváží-li se pak, že onen den rozhodný byl jako základ šestidenní lhůty stanoven pro kategorii osob, které již před ním vstoupily do zaměstnání povinně pojištěného, jest na snadě úsudek, že pro osoby druhé kategorie, jež nebyly v zaměstnání povinně pojištěném v den rozhodný, jest za den, od něhož počíná lhůta pro zaměstnavatelovu povinnost, předložiti pojišťovně pojištěncovy doklady, určiti obdobou den, kdy zaměstnanec vstoupil do zaměstnání povinně pojištěného.
Zaměstnavatelova povinnost předložití doklady zaměstnancovy do šesti dnů ode dne, kdy zaměstnanec vstoupil do zaměstnání povinně pojištěného, předpokládá ovšem, že také zaměstnanec jest povinen předložiti své doklady zaměstnavateli, a to tak, aby sám zaměstnavatel měl možnost své vlastní povinnosti vyhověti. V úvaze, kdy tak má zaměstnanec učiniti, jest pak přihlédnouti k ustanovení § 3 lit. a), na něž sice v § 4 není odkázáno, na němž však ustanovení § 3 lit. c), jehož jest podle § 4 obdobně použiti, jest vybudováno. Stanoví-li pak toto ustanovení § 3 lit. a), že vstoupí-li zaměstnanec do zaměstnání v kratší době než tři dny před rozhodujícím dnem, odevzdá doklady zaměstnavateli ihned při vstupu do zaměstnání, jest patrno, že také pro osoby druhé kategorie, jež nevstoupily do zaměstnání povinně pojištěného do dne rozhodného, vzchází povinnost odevzdati doklady zaměstnavateli k získání průkazu ihned při vstupu do zaměstnání. Neodevzdá-li proto zaměstnanec, na něhož se vztahuje ustanovení § 4 cit. vl. nař. své doklady zaměstnavateli již při vstupu do zaměstnání, nesplnil své povinnosti, uložené mu zmíněným vl. nař., a počíná již tímto okamžikem protiprávní stav.
Vycházel-li proto žal. úřad z názoru opačného, jest jeho rozhodnutí nezákonné.

Citace:

Č. 12061. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 291-293.