Čís. 14630.K § 154 obč. zák. Nemanželský otec nemá proti svému nemanželskému dítěti nárok podle § 154 obč. zák. (Rozh. ze dne 17. října 1935, Rv I 1862/35.) Žalobě na slušné opatření podle § 154 obč. zák. podané nemanželským otcem proti jeho nemanželskému dítěti nižší soudy nevyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde pouze o právní otázku, zda také nemanželský otec má podle § 154 obč. zák. nárok na slušnou výživu. Prvý soud zaujal k této otázce záporné stanovisko a jedině z toho důvodu žalobu zamítl. Odvolací soud s tímto právním názorem prvého soudu souhlasí. Z umístění předpisu § 154 obč. zák. do hlavy třetí před ustanovením §§ 155 a násl. obč. zák., které upravují právní poměr mezi nemanželskými rodiči a dětmi, dalo by se souditi, že § 154 obč. zák. poskytuje nárok na slušnou výživu toliko manželským rodičům proti manželským dětem. Tento názor však nesdílí judikatura nejvyššího soudu jak vídeňského (Gl. U. 4749 a 6142), tak i československého (čís. 11058 a 12896 sb. n. s.), přiznávajíc toto právo také nemanželské matce oproti nemanželskému dítěti. Tento názor opírá o to, že nemanželské děti mají proti nemanželské matce téměř táž práva jako děti manželské (§§ 754, 763, 795, 1220, 1231 obč. zák.) a že také nemanželské matce přísluší zákonné právo dědické na jmění nemanželského dítěte (§ 756 obč. zák.). Naproti tomu poměr mezi dítětem a jeho nemanželským otcem jest zcela jiný. Nemanželský otec jest podle § 166 obč. zák. pouze povinen poskytovati dítěti výživu přiměřenou jeho jmění, aniž má nad ním otcovskou moc. Jiných povinností vůči němu nemá, zejména není povinen k dotaci dcery (§ 1220 obč. zák.) a k poskytnutí výbavy synovi (§ 1231 obč. zák.). Nemanželskému dítěti nepřísluší ani právo dědické (§ 754 obč. zák.) a právo na povinný díl a také naopak nemanželský otec nemá vůči svému dítěti žádných nároků majetkoprávních, neboť ani jemu nenáleží dědické právo ke jmění dítěte (§ 756 obč. zák.), ani nárok na povinný díl. Dítě také nesdílí jeho jméno, nýbrž jméno matčino (§ 165 obč. zák.). Z toho jest patrno, že poměr jeho k dítěti jest zcela jiný než poměr nemanželské matky, zejména jeho povinnosti jsou užšího rozsahu, obmezujíce se jen na závazek alimentační. Poměr tento jest zcela odlišný od poměru mezi manželským otcem a jeho dítětem. Tento rozdíl nasvědčuje tomu, že nemanželský otec nemůže míti proti svému dítěti tatáž práva jako otec manželský, zejména také právo domáhati se na svém dítěti ve smyslu § 154 obč. zák. slušné výživy. Jediná povinnost jeho k poskytování výživy nemůže ještě tento nárok odůvodniti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Nárok rodičů na slušnou výživu proti dětem podle § 154 obč. zák. není protihodnotou neb odměnou za to, že rodiče dítě živili, vychovali a zaopatřili (srov. též rozh. čís. 12896 sb. n. s.), nýbrž je zcela samostatným nárokem, vyplývajícím z rodinné příslušnosti a ze zákonem uznaného a upraveného příbuzenského poměru mezi rodiči a dětmi. Judikatura přiznala nemanželské matce proti nemanželskému dítěti nárok podle § 154 obč. zák. jen z toho důvodu, že rodinný poměr mezi nemanželskou matkou a její rodinou a nemanželským dítkem rovná se v celku rodinnému poměru mezi manželskými rodiči a jejich dítkami (srov. zejména rozh. čís. 11058 a 12896 sb. n. s.). Naproti tomu však zákon nezná rodinného poměru mezi dítětem a jeho nemanželským otcem, což je blíže rozvedeno v napadeném rozsudku, na jehož vývody se v tomto směru poukazuje. Nemanželské dítě nepatří k rodině nemanželského otce, tomuto nepřísluší ani otcovská moc, ani jinaká práva z rodinného poměru prýštící a pouhá jeho povinnost alimentační — i když byla snad řádně splněna — nemůže vzhledem na to, co bylo shora uvedeno, odůvodniti nárok podle § 154 obč. zák.