Č. 3492.

Domovská příslušnost. — Církevní právo: Pro obor státní nemá významu případný, státním právem neuznaný předpis práva církevního, dle něhož určitá osoba nabývá vysvěcením na kněze a členstvím v určitém církevním ústavě domovské příslušnosti v sídle ústavu toho.
(Nález ze dne 15. dubna 1924 č. 3579.)
Věc: Aladár V. a spol. v J. proti župnímu úřadu v Košicích o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. výroky zamítl žal. úřad odvoláni st-li podaná do rozhodnutí okr. úřadu v M., jimiž zrušil týž usnesení obec. zastupitelstva v J., přiznavši jim dne 20. března 1923 domovské právo v této obci.
O stížnostech do výroků těch podaných uvážil nss takto:
Z doslovu výroku ob. zast. je patrno, že uznávajíc domovskou příslušnost st-lů ve své obci, opřelo svůj závěr o dva důvody, vycházejíc jednak ze stanoviska i st-li hájeného, že k nabytí domovské příslušnosti stačila již ta okolnost, že žadatelé jsou členy premonstrátské kanonie mající v obci té své ústředí a že byli z titulu onoho beneficia vysvěceni na kněze, čímž prý nabyli tam domovské příslušnosti podle zák. církevních, jednak pak přiznalo jim příslušnost tu i proto, že přispívali, byť i jen nepřímo, k obecním břemenům, majíc při tom patrně na mysli ustanovení § 10 zák. čl. XXII. z roku 1886.
Avšak otázka příslušnosti toho kterého jedince k obci, jakožto jednotce státního útvaru, řešena jest normami vydanými státem v oboru jeho vlastní pravomoci, vyplývající ze státní svrchovanosti. Úprava, jíž by se snad bylo dostalo této otázce zákony církevními, mohla by tudíž býti pro stát závazná jen tehdy a potud, kdyby a pokud by stát byl její platnost a závaznost uznal i vůči sobě, poskytnuv tak onomu církevnímu útvaru positivní normou zvláštní výsadu, totiž exempci z právního řádu jinak všeobecně platného. Poněvadž však normy takové není, nelze v církevních zákonech i kdyby upravovaly poměr, o nějž v daném případě jde, způsobem st-li tvrzeným, spatřovati zdroj práv takového církevního útvaru nebo jeho příslušníků vůči státu a hleděti k výsadám a odchylkám, jež snad obsahují v tomto oboru od norem vydaných státem a řešících tuto otázku jeho vlastní státní organisace.
Jestliže tedy žal. úřad k tomuto právnímu základu domovské příslušnosti st-lů, jimi tvrzenému a obcí uznanému, nehleděl, není jeho postup v odporu se zák. a jest se zabývati druhým důvodem, zda totiž st-lé nenabyli domovské příslušnosti v obci J. z titulu přispívání k obecním břemenům po rozumu § 10 zák. čl. XXII z r. 1886.

Citace:

č. 3492. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1054-1054.