Čís. 6892.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.). »Náhradním bytem« ve smyslu §u 31 (2) zák. není byt, o němž se strany dohodly soudním smírem.
(Rozh. ze dne 10. března 1927, R I 180/27.)
K námitkám žalovaného zrušil procesní soud prvé stolice výpověď z bytu, danou erárem žalovanému, v podstatě z toho důvodu, že šlo o náhradní byt ve smyslu §u 31 (2) zák. na ochranu nájemců a nebyly splněny podmínky §u 1—3 zák. na ochr. náj. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel má neprávem za to, že na souzený případ nedopadají důvody rozhodnutí čís. 4285 a 5430 sb. n. s., o něž se opírá napadené usnesení. Nečiní podstatný rozdíl mezi oním a těmito okolnost, že se žalovaný se žalujícím erárem nedohodl o náhradním bytě mimosoudně, nýbrž v soudním smíru pod exekucí. I soudní smír, jemuž § 1 čís. 5 ex. ř. přiznává účinnost exekučního titulu, je co do účinků hmotného práva — Čís. 6893 —
465
v podstatě smlouvou podle § 1380 obč. zák. Není proto soudním rozhodnutím a zejména není soudním svolením k výpovědi podle ustanovení § 1 (2) čís. 9, 12 a 13 zák. o ochr. náj. Soud nezkoumá při smíru stran o náhradním bytě ani, zda pronajímatel má důležité příčiny k výpovědi ve zmíněných místech zákona uvedené, ani zda náhradní byt je dostatečný, pokud se tkne přiměřený. Soud béře toliko k vědomosti, že a jak se strany dohodly, a nemohl by jejich dohodě ani brániti, i kdyby bylo zřejmé, že předpokladům řečených ustanovení zákona není vyhověno, i kdyby totiž ani žalobce neměl důležité příčiny k výpovědi ani žalovaný nevznesl nároku na náhradní byt. Platí proto obšírné důvody úvodem zmíněných rozhodnutí i pro souzený případ. Jejich správnost jinak ani stížnost sama nenapadá. Stačí proto na ně jen odkázati.

Citace:

Čís. 6892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 490-491.