NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 16222.

Smluvní pojištění proti následkům úrazu.
Pro otázku, zda mají nastati následky stanovené pro případ, že pojistník neoznámil změnu svého zaměstnání nebo podstatné změny ve svém dosavadním zaměstnání, není rozhodující pouhá změna v dotčených směrech, nýbrž jest rozhodující to, jaký vliv mají ony změny na nebezpečí úrazu co do jeho zmenšení nebo zvětšení. Jinak jsou dotčené změny, neobsahují-li pojistné podmínky něco jiného, pro pojistný poměr bezvýznamné.
(Rozh. ze dne 23. června 1937, Rv I 127/36.)
Žalobce se u žalované pojišťovny dne 9. srpna 1933 pojistil pro případ trvalé invalidity až do výše 40000 Kč. Dne 18. července 1934 žádal o zvýšení pojistky na 80000 Kč, což žalovaná odmítla. Dne 22. září 1934 utrpěl žalobce úraz, který žalované ohlásil. Tvrdě, že při sepsání pojistného návrhu hlásil zástupci žalované, že pracuje jako dělník pří regulaci H. B., a že o tom zástupce ten ostatně věděl a že utrpěl úraz jako dělník při vypomáhání inženýrům při měření, následkem čehož ztratil na palci levé ruky článek a celý pravý malíček, domáhá se žalobce na žalované pojišťovně zaplacení 8000 Kč s přísl. Žalovaná pojišťovna namítla mimo jiné, že žalobce neudal jednateli pojišťovny, že pracuje jako dělník, nýbrž že v pojistném návrhu jako své povolání udal, že jest samostatným majitelem polního hospodářství, a že zástupce ten nevěděl, že žalobce pracuje jako dělník. Žalovaná nepřijímá dělníky do samostatného pojištění, takže, kdyby žalobce udal své vedlejší zaměstnání jako dělník, byla by musela býti stanovena vyšší prémie podle vyššího risika. Žalobce také žalované neoznámil, že je zaměstnán jako dělník při stavbě přehrady, nýbrž v dopise ze dne 18. července 1934 uvedl, že měří s inženýry údolní přehradu. Úraz utrpěl žalobce jako dělník při stavbě retenční nádrže na H. B. a úraz se mu přihodil ve chvíli, kdy zhotovoval prozatímní žebřík k slézání do vykopaných prostorů, a to při osekávání příčky pro žebřík, při kteréžto práci se mu sekyra sesmekla. Podle pojistné smlouvy má žalobce nárok pouze na 8%. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Soud zjistil, že žalobce byl pojištěn u žalované pojišťovny jako majitel polního hospodářství, že v době sjednání pojistné smlouvy neudal jiné zaměstnání a že žalovaná o jiném' zaměstnání žalobcově až do dojití dopisu z 18. července 1934 nevěděla. Byl tudíž žalobce pojištěn jako samostatný majitel polního hospodářství podle přiměřeného odpovídajícího nebezpečí a měl-li v době vyplňování návrhu jiné zaměstnání, nebo získal-li je později, měl je ihned v návrhu uvésti resp. později žalované oznámiti, jak byl povinen učiniti podle všeobecných pojistných podmínek, s nimiž souhlasil. Neučinil-li tak, nevyhověl ustanoveni čl. 22 resp. 10 všeob. pojišť. podmínek, a musí proto nésti následky spojené s porušením sjednané pojistné smlouvy. Podle zjištěného stavu věci byl žalobce zaměstnán jako dělník při stavbě přehrady a konal i jiné práce než ty, kterých jest třeba jen k měření, jako na př. zatloukal kladivem kůl do země, vyhazoval hlínu lopatou, pracoval na štole u přehrady jako dělník a zejména v okamžiku úrazu osekával příčky žebříku. Vykonával tudíž práce, které nesouvisí se zaměstnáním žalobce jako rolníka, jak byl pojištěn. 1 když žalobce dopisem dne 18. července 1934 žalované oznámil, že se chce dáti připojistiti, ježto »měří« s inženýry údolní přehradu na H. B., nelze podle názoru soudu pokládati jeho oznámení za změnu zaměstnání udaného v pojistném návrhu ve smyslu ČI. 10 všeob. poj. podm., ježto by pouhé měření nepřevyšovalo dosavadní nebezpečí úrazu u žalobce, Žalovaná sama považujíc žalobce podle obsahu uvedeného dopisu pouze za figuranta, nepovažovala za nutné zvýšiti pro ten případ pojistné, ježto při takovémto měření žádného nebezpečenství není. Jinak by se věc měla, kdyby žalobce oznámil, že pracuje jako dělník při regulaci. V tom případě by žalovaná mohla podle čl. 10 všeob. poj. podm. zrušiti pojistku, neboť žalovaná nepojišťuje dělníky proti úrazu. Nemůže tudíž platiti pojistná smlouva. kterou uzavřel žalobce jako rolník, pro nebezpečí s jeho zaměstnáním spojené pro jeho úraz jako dělníka, t. j. pro úraz v jiném zaměstnání. Nevztahuje se tudíž podle názoru soudu sjednané pojištění i na úraz, který žalobce utrpěl při svém zaměstnání jako dělník, a bylo proto žalobu zamítnouti. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice nové jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Podle čl. 10, odst. 1, všeobecných pojistných podmínek, jenž se v podstatě kryje s obsahem §§ 31 a 33 jak zákona o pojistné smlouvě č. 501/1917 ř. z., tak i zákona o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. z. a n., jest pojistník povinen učiniti pojišťovně oznámení, změní-li za trvání pojištění zaměstnání nebo nastane-li podstatná změna v jeho zaměstnání. Následky uvedených změn upravují ostatní odstavce čl. 10 všeobecných pojistných podmínek, a to různě podle toho, zmenšilo-li se tou změnou nebezpečí úrazu anebo zvětšilo-li se toto nebezpečí. Oprava ta jest obsahově stejná jako v dotčených: zákonných ustanoveních, a to: 1. zmenšilo-li se dotčenou změnou nebezpečí úrazu, sníží se podle toho po učiněném oznámení o změně pojistné nejblíže splatné (čl. 10, odst. 2, první věta, všeob. poj. podm.); 2. zvětšilo-li se ono nebezpečí, zastavuje se tím ručení společnosti za úraz ode dne nastalé změny (čl. 10, odst. 2, druhá věta, uved. poj. podmínek); společnost však má do 8 dnů od té doby, kdy jí oznámení o změně došlo, prohlásiti, zdali pojištění v platnosti zachovává a za jakých podmínek. Z toho, co uvedeno, plyne, že není rozhodující pouhá změna zaměstnání nebo podstatná změna v zaměstnání, nýbrž že jest rozhodující to, jaký vliv mají ony změny na nebezpečí úrazu co do jeho zmenšení nebo zvětšení, O snížení nebezpečí úrazu v souzeném případě nejde, poněvadž se žalobce nedomáhá snížení pojistného. Jaké to má účinky, nenastala-li změnou zaměstnání nebo podstatnou změnou v zaměstnání žádná změna v nebezpečí úrazu, o tom neustanovují nic ani všeobecné pojistné podmínky, ani §§ 31 až 34, ať toho neb onoho zákona o pojistné smlouvě, takže jest míti za to, že taková změna jest pro pojistný poměr bezvýznamná. Zvýší-li se změnou v zaměstnání nebezpečí úrazu, nastanou účinky uvedené pod č. 2. Otázkou, zda se zvýšilo v souzeném případě nebezpečí úrazu, netřeba se zabývati, poněvadž, i kdyby tomu tak bylo, nepozbyl by žalobce nároku na plnění. Neboť jednak neobsahují všeobecné pojistné podmínky ustanovení o tom, jaké účinky nastanou, ne- oznámí-li pojistník změnu v zaměstnání, anebo oznámí-li ji neúplně, ježto čl. 22 všeob. poj. podmínek takový případ neřeší, a ustanovení § 34 ať toho neb onoho pojistného zákona není plně donucujícím pravidlem (§ 42), a jednak musila pojišťovna seznati již z žalobcova oznámení ze dne 18. července 1934, o jakou změnu zaměstnání nebo o jakou podstatnou změnu v zaměstnání jde, a může-li míti v zápětí zvýšení nebezpečí úrazu. To plyne z odpovědi žalované pojišťovny v dopisu ze dne 24. července 1934, v němž pojišťovna potvrzuje, že jí žalobce oznámil, že je stále zaměstnán při stavbě údolní přehrady na H. B. Nepojímala tedy údaj žalobcův, »že měří s inženýry údolní přehradu na H. B.«, tak, že tam »dělá jen figuranta«, a byly jí proto známé skutečností, z nichž mohla souditi, zda jde nebo nejde o zvýšení nebezpečí úrazu. Došla-li tedy pojišťovna, jak nyní tvrdí, k úsudku, že zaměstnání při stavbě údolní přehrady na H. B. zvýšilo nebezpečí úrazu, a mohla-li tak usuzovati již z žalobcova dopisu ze dne 18. července 1934, měla se zachovali tak, jak bylo uvedeno pod č. 2., neboť ve svém dopise ze dne 24. července 1934 odmítla jen nabídku na zvýšení pojistky ze 40000 Kč na 80000 Kč, ale neoznámila žalobci podle čl. 10, odst. 4, všeob. poj. podm., že pojistnou smlouvu zrušuje anebo že ji ponechává v platnosti jen tak, že náhrady neposkytne za úrazy, které vzejdou ze zvýšeného nebezpečí. Bylo proto dovolání vyhověti jíž s hlediska dovolacího důvodu podle § 503 č. 4 c. ř. s. a netřeba se zabývati ostatními dovolacími důvody. Poněvadž se obě nižší stolice nezabývaly výší náhradní pohledávky, není věc zralá k rozhodnutí.

Citace:

Čís. 16222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 24-27.