NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 2353.

S hlediska §u 199 a) tr. zák. nezáleží na tom, zda se svědectví týká okolností pro rozhodnutí důležitých a zda je pachatel za takové pokládá.
Pod trestní sankcí §u 199 a) tr. zák. spadá i výslech svědka ad generalia (§ 166 tr. ř., § 340 c. ř. s.), nikoliv však jeho informativní výslech ve smyslu §u 337 c. ř. s. ; tu však může po případě jíti o skutkovou podstatu podvodu ve smyslu §u 197 tr. zák.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1926, Zm I 837/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení částečně zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 25. září 1925, pokud jím byl obžalovaný sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ů 197, 199 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro onen zločin, pokud se ho prý dopustil tím, že dne 2. září 1924 ve sporu Aloisa T-а proti Jaroslavu Τ-ů o 350 Kč u okresního soudu na Mělníce nepřísežně o svém poměru к žalovanému vydal křivé svědectví, a věc vrátil nalézacímu soudu, by v rozsahu zrušení o ní znova jednal a rozhodl. Jinak zmateční stížnost zavrhl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá důvodem zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. výrok rozsudku, jímž byl obžalovaný sproštěn z obžaloby, že dne 2. září 1924 vydal u okresního soudu na Mělníce křivé svědectví, byv slyšen jako svědek nepřísežně ve sporu Aloisa T-а proti Jaroslavu T-ů o zaplacení 350 Kč. Nalézací soud odůvodnil sprošťující výrok, pokud obžaloba shledávala křivé svědectví v tom, že obžalovaný nesprávné udal, že se jmenuje Hauff — místo správného Hauft — úvahou, že toto udání při generáliích nemá na spornou věc vlivu a obžalovaný mimo to udal, že se jmenuje Hauff, bezelstně, maje za to, že se tak má správně jmenovati a že také někdy tohoto jména užíval. Proti tomu právem namítá zmateční stížnost, že při správném výkladu §u 199 a) tr. zák. nezáleží na tom, zda se svědectví vztahuje na okolnosti pro rozhodnutí důležité a zda je pachatel za takové pokládal, čili nic, a že ke svědectví spadajícímu pod trestní sankci §u 199 a) tr. zák. náleží také výslech ad generalia podle §§ů 166 tr. ř. a 340 c. ř. s. — takže nalézací soud v souzeném případě vyloučil objektivní skutkovou podstatu zločinu podvodu právně mylně; poněvadž však soud vyloučil také subjektivní skutkovou podstatu deliktu formálně bezvadným zjištěním, že obžalovaný neudal nepravé jméno vědomě, nýbrž naopak bezelstně, maje za to, že se tak správně jmenuje, a poněvadž zmateční stížnost proti tomuto skutkovému zjištění neuplatňuje žádného z formálních zmatků čís. 5 §u 281 tr. ř., nutno je vzíti za základ rozhodnutí a zmateční stížnost v tomto směru jako neodůvodněnou zavrhnouti.
Pokud obžaloba shledávala křivé svědectví v tom, že obžalovaný potvrdil jako svědek objektivně nepravdivou okolnost, že ujednal s Jaroslavem Τ-û, jemuž odevzdal 200000 Kč, že za tento podíl bude participovati vedle úroků i na zisku podniku podle poměru ke vkladu, zjistil první soud, aniž by v tom směru zmateční stížnost napadala ono zjištěni některým formálním zmatkem, že obžalovaný byl sice volán k soudu jako svědek, že však ještě před výslechem к informativnímu dotazu zástupce žalobcova, v jakém poměru jest k žalovanému J. T-ů, udal, že participuje na zisku jeho podniku a že následkem toho soudce stání řídící prohlásil, že se od výslechu obžalovaného jako svědka upouští. Nalézací soud pak sprostil obžalovaného z obžaloby pro zločin podle §u 199 a) tr. zák. s odůvodněním, že informativní dotaz na svědka ve smyslu §u 337 c. ř. s. nelze pokládati za svědecký výslech a nelze proto tvrditi, že obžalovaný křivě svědčil. Zmateční stížnost napadá i tento právní náhled rozsudku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a poukazujíc na rozhodnutí vid. nej v. soudu čís. 2756, s jehož odůvodněním se stotožňuje, dovozuje, že i informativní výslech svědků podléhá trestní sankci §u 199 a) tr. zák. V tom však se zmateční stížností nelze souhlasííti. Podle §u 199 a) tr. zák. jest trestno (kromě křivé přísahy) křivé svědectví, t. j. výpověď učiněná před soudem v procesní formě pro výslech svědků předepsané. Ze tří případů, jež zákon uvádí (vydání, ucházení se, nabízení křivého svědectví) jde tu o první případ, v němž jest zločin dokonán, když výslech svědka ve smyslu právě uvedeném byl formálně skončen, tedy podle §§ů 105, 106 tr. ř. podpisem protokolu, podle §u 343 c. ř. s. jeho předložením nebo přečtením a schválením. Odpověď svědkova na předběžný dotaz ve smyslu §u 337 c. ř. s. není výpovědí v procesní formě pro výslech svědka předepsané, poněvadž předběžným dotazováním se má teprve najisto postaviti, zda se vypovídající může státi způsobilým svědkem. Proto také není pod zárukou §u 199 a) tr. zák. Nutno totiž uvážiti, že podle §u 337 odst. druhý c. ř. s. může býti z usnesení procesního soudu a po předchozím slyšení obou stran vůbec upuštěno od slyšení svědka, když byl předběžně dotazován po osobních poměrech, zvláště vzhledem k §u 321 c. ř. s., jakož i potom, je-li jeho výslech přípustný (§ 320 c. ř. s.) a rozhodný. Jest to důsledek zásady, že od usnesení průběh sporu upravujících, jimž jest i usnesení průvodní, může rozhodující soud upustiti (srov. Ott, Soustavný úvod II. díl str. 168). Nedojde-li tedy k výslechu svědkovu vůbec, jak tomu bylo v souzeném případě, nemůže býti řeči o tom, že svědek vydal svědectví v procesní formě pro výslech předepsané a není tu tudíž základního předpokladu skutkové podstaty §u 199 a) tr. zák.
V tom, že informativní výslech svědka nespadá pod trestní sankci §u 199 a) tr. zák. souhlasí velká většina komentátorů civilního řádu soudního vedle Otta, Kleina, Vorlesungen str. 156, Schauer C. P. O. Manzovo vyd. pozn. k §u 337, Vachtel, Fürstl a j. (jsou uvedeni v rozh. čís. 2756 víd. sb.), s nimi Högel, Gerichtszeitung 1897 strana 260 (jinak Neumann, komentář k civ. s. řádu 111. vydání strana 1157 s poukazem na rozhodnutí čís. 2756 bývalého Vídeňského nejvyššího soudu). Tím však není řečeno, že křivá udání svědkova k předběžnému dotazování jsou vůbec beztrestná. Dlužno uvážiti, že, vypovídá-li svědek o osobních poměrech, o přípustnosti výslechu nebo přísahy, jakož i o tom, může-li učiniti udání sloužící ku zjištění skutkového děje nepravdivě, může to míti za následek, že s jeho výpovědi sejde, nebo že bude vzat do přísahy, ačkoliv je tu překážka přísahy, a že tím způsobem budou buď strana i soud připraveny o cenný průvodní prostředek nebo zase bude váha průvodního prostředku nepřípustně zvýšena (při přísežném výslechu osoby potrestané pro křivou přísahu), což může míti rozhodný vliv na výsledek sporu ke škodě jedné nebo druhé strany. Bude proto povinností soudu, by v každém jednotlivém případě posoudil, zda nenaplňují taková křivá udání skutkovou podstatu obecného podvodu podle §u 197, 200 po případě §u 461 tr. zák. Tuto povinnost měl první soud, neshledav skutkové podstaty podvodu podle §u 199 a) tr. zák., také v souzeném případě vzhledem k ustanovení §§ů 262, 263 tr. ř. tím spíše, že zjistil, že obžalovaný Hauft svým objektivně nepravdivým udáním, že participuje na zisku podniku žalovaného, připravil soud i žalobce o cenný průvodní prostředek, kdyžtě soud po takové výpovědi od jeho svědeckého výslechu upustil. Poněvadž soud své povinnosti v tomto směru nedostál, zavinil tím zmatečnost rozsudku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Pro nedostatek potřebných zjištění ve směru subjektivním, zda obžalovaný udal nepravdu v úmyslu, by poškodil žalobce a to případně o peníz 200 Kč převyšující, nelze však rozhodnouti ve věci samé a jest odůvodněno uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 267-270.