Čís. 16363.

Nejde o převzetí závodu nebo jmění podle § 1409 obč. zák., je-li převzatý majetek tak nepatrné ceny, že jej nelze pokládati ani za hospodářskou jednotku, ani za majetkový soubor, s nímž by bylo možno hospodařiti nebo podnikati.
Kdo převzal pouze část krámského zařízení nepatrné ceny, neručí za dluhy souvisící s obchodem předchůdcovým, třebas najal tutéž místnost, kterou měl najatu předchůdce a vyprodával v ní zboží, koupené v exekuční dražbě proti předchůdci. V takovémto případě nezáleží ani na tom, že tu byl nepatrný okruh zákazníků a že se na celém provozu po vnější stránce až na změnu jména nic nezměnilo.
(Rozh. ze dne 6. října 1937, Rv I 1307/37.)
Srv. rozh. č. 11268, 9001 Sb. n. s.
Jaroslav P. měl obchod s linoleem, konfekcí a podobným zbožím v P., kterýžto podnik od 29. prosince 1933 provozovala žalovaná (manželka Jaroslava P.) s týmž druhem zboží, a to tak, že zboží, zejména konfekci vyprodávala. Veškeré zboží koupila žalovaná v exekučním prodeji. Rovněž inventář vydražila žalovaná v exekučním prodeji a převzala jen regály, které jsou zhotoveny z latí, a jich užívá, pokud jich bylo možno upotřebiti. Jaroslav P. rozvázal uvedeného dne nájemní smlouvu o obchodních místnostech a žalovaná o těchže místnostech uzavřela novou nájemní smlouvu. Žalovaná provozovala pak obchod pod svými jménem se zbožím téhož druhu a také téhož dne ohlásila živnost a Jaroslav P. toho dne živnost odhlásil. Poté si hledala novou obchodní místnost a odstěhovala se k 1. říjnu 1934. Okruh zákaznictva byl nepatrný, ježto záležel v továrními dělnictvu a továrna na blízku jsoucí byla na jaře 1933 uzavřena, takže hlavní kádr zákaznictva zanikl a zůstal pouze nepatrný počet zákaznictva z několika okolních domků. Žalovaná vyprodávala věci v místnostech, v kterých obchodoval Jaroslav P. a nové věci nakupovala až v novém závodě, do kterého se přestěhovala. Tvrdě, že žalovaná převzala podnik svého manžela Jaroslava P. a vede jej pod svým jménem a že tudíž ručí podle § 187 III. dílčí novely k obč. zák. jako nabyvatelka závodu za jeho (manželovy) dluhy, které náleží k převzatému podniku, domáhá se žalobce na žalované zaplacení 977 Kč s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Prvý soud nevyložil správně ustanovení § 1409 obč. zák., když dospěl na podkladě zjištěného skutkového děje k úsudku, že žalovaná ručí podle řečeného paragrafu za dluhy s nimi souvisící se zřením na to, že převzala i regály zbité z latí ceny velmi nepatrné, že vstoupila do nájemní smlouvy a že převzala klientelu odběratelů, která byla součástí podniku jejího manžela. Jest ovšem pravda, že podle § 1409 obč. zák. není potřebí, aby přejímatel podniku převzal celý podnik svého předchůdce, a že stačí, aby převzal i jen jeho část, avšak právě z povahy uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že část podniku, kterou takovýto přijímatel převzal, musí býti určena jako pars idealis celého podniku, takže k ručení nepostačí, jestliže takový nástupce vstoupil na místě svého předchůdce jen v jednotlivé části jeho podniku, ale jen tak, že převedl na sebe jednotlivé kusy podnikového zařízení, nebo že převzal toliko okruh odběratelů z předchůdcova podniku a pod. V souzené věci nenastala nástupcova sukcese v závazky souvisící s podnikem, takže o ručení nástupce podle § 1409 obč. zák. nemůže tu býti řeči. Již uvedená právní úvaha stačí, aby na základě veškerých prvým soudem zjištěných skutečností dospěl odvolací soud k opačnému právnímu úsudku nežli prvý soud. Odvolání žalované bylo proto vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předpis § 1409 obč. zák. byl vybudován na zásadě, že bezpečnost úvěru vyžaduje, aby se věřitelé mohli hojiti na přejímateli aktiv. Ustanovení to platí i při převzetí takové části podniku, která jest majetkovým souborem, nebo při převzetí zvláštního majetku, tvořícího určitou hospodářskou jednotku (srv. rozh. č. 9001 a 11268 Sb. n. s.). Jestliže však žalovaná převzala od svého manžela pouze regály zbité z latí ceny velmi nepatrné, najala místnost obchodní od majitele domu, když její manžel nájemní smlouvu rozvázal, a vyprodávala v ní zboží, jež koupila nikoliv od svého manžela, nýbrž z volné ruky v exekučním řízení proti svému manželovi, a jestliže bylo konečně zjištěno, že okruh zákaznictva obchodu byl jen nepatrný, nelze pokládati takovéto převzetí pro jeho nepatrnost za převzetí ani zvláštního majetku, tvořícího hospodářskou jednotku, ani majetkového souboru, neboť nejde o jednotku, s níž lze hospodařiti, ani o soubor majetkový, s nímž by bylo lze podnikati. V takovémto případě nezáleží na tom, že se na celém provozu a vnějším vzhledu obchodu nic nezměnilo vyjma to, že žalovaná vedla obchod pod svým jménem. K předmětům, jež žalovaná koupila v exekučním řízení, nelze tu přihlížeti, ježto ty předměty nepřevzala žalovaná od svého muže jako majitele podniku.

Citace:

č. 16363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 296-298.