NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 16 (1907)

Čís. 5150.

Ani trestní řád ani zákon čís. 108/1933 a zákon čís. 124/24 nemá ustanovení obdobné předpisům §§ 179, 181, 275, 278 c. ř. s.; zákon čís. 108/33 čelí protahování trestního řízení jen ustanovením o útratách (§ 34 odst. 6); než vzhledem k zásadě kontinuity hlavního přelíčení lze návrhu na povolení lhůty k podání průvodního návrhu vyhověti jen z důvodů zvláště důležitých (§§ 273—276 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 11. prosince 1934, Zm I 778/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 14. května 1934, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 4 zákona čís. 124/24 sb. z. a n. (v doslovu vyhlášky čís. 145/33).
Z důvodů:
Zmateční stížnost neprávem spatřuje zmatek čís. 4 § 281 tr. ř. v zamítnutí návrhu obhájcova, by mu byla k písemnému podání důkazu pravdy udělena 14denní lhůta.
Je sice připustiti, že ani všeobecně trestní řád ani pro oblast deliktů proti bezpečnosti cti zákony čís. 108/33 sb. z. a n. a čís. 124/24 sb. z. a n. (v doslovu vyhlášky čís. 145/33 sb. z. a n.) neobsahují, sledujíce zásadu materielní pravdy, ustanovení obdobné předpisům §§ 179, 181, 275, 278 c. ř. s., podle něhož by mohl soud konkrétní průvodní návrhy zamítnouti jen proto, že návrh, ačkoliv mohl býti dříve učiněn, byl přednesen později v úmyslu věc protahovati. Bylo naopak zrušeno ustanovení § 10 zák. čís. 124/24 sb. z. a n. (ve starém' znění) a vyplývá z materialií zákona čís. 108/33 sb. z. a n. (viz důvodovou zprávu, tisk 830 posl. sněm. z roku 1930, str. 35), že zákon čelí takovému protahování trestního řízení jen ustanovením o útratové otázce (§ 34 odst. 6 zák. čís. 108/33 sb. z. a n.), nikoli však omezováním stran v jejich průvodních návrzích.
Jinak je tomu však v souzeném případě, pokud nešlo o konkrétní průvodní návrh, nýbrž o návrh na povolení 14denní lhůty za tím účelem, aby za této lhůty mohly teprve průvodní návrhy býti učiněny. Jde tu o návrh na odročení zahájeného již hlavního přelíčení. Protože se však takové odročení následkem zásady kontinuity hlavního přelíčení státi smí jen z důvodu zvláště důležitých, jež jsou uvedeny v §§ 273—276 tr. ř., není pochyby, že obhájcův návrh musel býti opodstatněným způsobem odůvodněn. Návrh opřel se však podle protokolu o hlavním přelíčení jen o to, že zamítnutím zmateční stížnosti redaktora C-ého nastala prý úplná změna situace a nutno tedy důkaz pravdy na této skutečnosti založiti. Toto odůvodnění, jímž ovšem skutečně nebylo vysvětleno, proč obžalovaný, pokud se týče obhájce, nepřipravil průvodní návrhy aspoň již pro hlavní přelíčení, když již obžalovaný při svém. výslechu dne 12. října 1933 prohlásil, že nehodlá důkaz pravdy v řízení přípravném provésti, nebylo nalézacím soudem uznáno a byl návrh na povolení lhůty zamítnut s odůvodněním, že obžalovaný měl dosti času učiniti návrhy, o něž jde, a že poukaz obhájce k trestní věci proti C-ému je bez významu.

Citace:

Čís. 5136. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 441-443.