NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Podle § 4 zákona ze dne 30. dvětna 1924 č. 124 Sb. z. a n. nestačí, byly-li uvedeny na přetřes též okolnosti mající význam veřejný.

Podle § 4 zákona ze dne 30. května 1924 č. 124 Sb. z. a n. nestačí, byly-li uvedeny na přetřes též okolnosti mající význam veřejný. Jest třeba, aby bylo hlavním účelem pachatelovým chrániti v prvé řadě veřejný zájem kritikou, která nevybočuje z mezí daných zvláštnostmi konkrétního případu a dotýká se cti jiné osoby jen nejnutnější měrou.

Podle ustanovení § 4 zákona ze dne 30. května 1924 č. 124 Sb. z. a n. přiznává zákon obžalovanému beztrestnost i tehdy, byly-li dokázány aspoň okolnosti, pro které tvrzení zprávy mohlo býti považováno důvodně za pravdivé, a je-li zjevný úmysl, chrániti především veřejný zájem.
O účelu a smyslu tohoto výjimečného ustanovení podává vysvětlení především důvodová zpráva ústavně-právního výboru k osnově tohoto zákona, podle níž veřejnému tisku v případech, v nichž šlo pachateli deliktů proti bezpečnosti cti zřejmě a v první řadě o ochranu zájmu veřejného a nikoliv o skandalisování, poskytnuto býti mělo výhodnější postavení tím, že se nežádá k jeho beztrestnosti plný důkaz pravdy, nýbrž důkaz pravděpodobnosti.
Totéž stanovisko zaujímá i zpráva ústavního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, poukazujíc »k zamezení případných pochybností« obzvlášť k tomu, že slůvko »především« v odstavci prvém § 4 tiskové novely je položeno správně, protože je účelno vyloučiti z beztrestnosti ty případy, kdy pachatel sledoval v prvé řadě jiný cíl, nežli veřejný zájem, na příklad pomstu, hanobení, soupeře, osobní prospěch atd.
Podle těchto vývodů ústavně-právního výboru jakož i podle znění zákona přizpůsobeného těmto intencím zákonodárného sboru, je zřejmým, že se přičítá slůvku »především« v odstavci prvém § 4 zvláštní důležitost, a že účelem ustanovení tohoto jest, aby podvázána jednak nebyla volná kritika, dobře míněná a sloužící veřejnému zájmu, že si však současné zákonodárce též uvědomil, že by právě volnosti této mohlo býti zneužíváno nesvědomitými živly k nezřízeným výpadům proti cti osob jiných pod rouškou ochrany veřejných zájmů, pročež přestřelkám takovým vsunutím důležitého slůvka »především« do kontextu zákona učinil přítrž.
Za tohoto stavu věci omezuje se tedy v podstatě tato zákonem stanovená úleva na případy, kde podle celého obsahu pozastaveného článku nade vši pochybnost je zřejmá snaha pachatelova, v mezích slušné, umírněné kritiky přivésti na přetřes v tisku okolnosti, jaké zákon v odstavci 2. § 4 pod pojmem »veřejných zájmů« na mysli má; kde podle celé tendence článku, vzájemného poměru mezi pachatelem a osobou napadenou a podle způsobu psaní šlo pachateli vážně a v prvé řadě o odkrytí nešvarů v zájmu celku, při čemž okolnost, že se musil ve svém článku i dotýkati cti osoby jiné, takřka pouze jako jisté předmětem diskuse podmíněné a nevyhnutelné zlo přichází v úvahu. Naproti tomu bude vyloučiti z kruhu mírnějšího pojímání podle § 4 případy, v nichž pachatel zneužívaje zřejmě právo volné, dobře míněné kritiky, pod záminkou, chránit i veřejný zájem, osobě jemu nepohodlné, jím nenáviděné atd. spílá a čest její podkopává způsobem, jenž nemá s ochranou veřejných zájmů nic společného. Z úvah těchto tedy plyne, že podle § 4 tiskové novely nestačí, byly-li v tom kterém článku na přetřes přivedeny »též« okolnosti, mající význam veřejný; musí naopak vždy i zjištěno býti, že hlavním a jediným cílem pachatelovým bylo, kritikou, nevybočující z mezí vytyčených zvláštnostmi konkrétního případu, a omezující se, pokud tu bylo přece třeba dotýkati se cti osoby jiné, na míru nejnutnější, chrániti především, tudíž v prvé řadě, veřejný zájem.
Rozhodnutí nejv. soudu z 18. listopadu 1925
č. j. Zrn I 596/25-4.

Citace:

Podle § 4 zákona ze dne 30. dvětna 1924 č. 124 Sb. z. a n. nestačí, byly-li uvedeny na přetřes též okolnosti mající význam veřejný.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 452-454.