Č. 4278.

Naturální pachty (Podkarpatská Rus): Rozhodovali ve sporech o výši pachtovného podle zák. č. 68/1922 přísluší řádným soudům.
(Nález ze dne 30. prosince 1924 č. 19797.)
Prejudikatura: Boh. 3925 adm.
Věc: Jan B. a spol. v M. proti zemědělskému referátu civilní správy Podkarpatské Rusi o pachtovné z najatých pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad rozhodnutí pastevního výboru v Berehovč z 29. prosince 1922, jímž k žádosti st-lů ustanoveno ve smyslu zák. ze 17. února 1922 č. 68 Sb. z pozemků na Černém močálu u M. náležejících Bedřichu Sch., jichž st-lé během roku 1922 na základě cit. zákona užívali, nájemné na 138 Kč za i uh. jitro, ve kterémžto obnose zahrnuto ýe i čistění odvodňovacích kanálů.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané musil se nss zabývati nejprve otázkou příslušnosti žal. úřadu k rozhodování o přítomné věci.
Jak ze spisů správních patrno, byl předmětem řízení, ukončeného nař. rozhodnutím, spor o výši úplaty, kterou měli dáti st-lé velkostatkáři Sch. za to, že v r. 1922 užívali pozemků jemu patřících a ležících v Podk. Rusi. Jaký byl právní titul, na jehož podkladě st-lé pozemků těch v r. 1922 užívali, ze spisů patrno není, praví se tu pouze, že užívali jich na základě zák. o naturálních pachtech, tedy zák. ze 17. února 1922 č. 68 Sb. Šlo tedy zřejmě o pozemky, jichž st-lé užívali na základě smlouvy ujednané před 28. červencem 1921 a podle níž byli povinni za užívání pozemků těch dáti druhé smluvní straně jako úplatu část naturálního výnosu. Podle § 7, odst. 1 cit. zák. pozbyly však všechny takovéto smlouvy platnosti dnem, kdy skončila hlavní sklizen roku 1921, v důsledku čehož mohlo k pokračování v pachtu pozemků užívaných dosud na základě shora uvedených úmluv, dojíti jedině novou vzájemnou dohodou obou stran ať již výslovně nebo mlčky projevenou — nebo v důsledku oznámení učiněného podle § 7, odst. 2 cit. zák. dosavadním pachtýřem u příslušného okresního soudu.
K rozhodování o sporech, jakou úplatu povinen jest dáti pachtýř takovýchto pozemků vlastníku jejich, jsou však příslušný výhradně řádné soudy, a to v případě, kde došlo k nové vzájemné dohodě proto, že jde o nový poměr pachtovní rázu čistě soukromoprávního, na nějž se ustanovení §§ 1—5 cit. zák. nevztahují, poněvadž jimi upraven jest výhradně pachtovní poměr na hospodářský rok 1921, a v případě, kde vzešel nový pachtovní poměr na základě oznámení pachtýřova podle § 7, odst. 2 cit. zák. proto, že podle 7. odst. § 7 cit. zák. o sporných otázkách vznikajících z poměru pachtovního tímto § upraveného rozhodují soudy. Jest tedy zřejmo, že v žádném z těchto případů nebyly úřady správní příslušný rozhodovati o sporné otázce pachtovného, pročež slušelo nař. rozhodnutí, jež potvrdilo rozhodnutí vydané v I. stolici okresním pastevním výborem, tedy úřadem nepříslušným, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4278. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1118-1119.