NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13928.

Je-li požadováno vrácení dobové slevy z několika pojistek, jde o samostatné nároky, jež jest s hlediska přípustnosti dovolání (§ 502, odstavec třetí, c. ř. s.) posuzovati každý zvlášť.
Pojišťovací smlouva.
Je obchodní zvyklostí, že se při výpovědi pojišťovací smlouvy před uplynutím smluvené pojistné doby dobová sleva vrací. Strana odvolávající se na obchodní zvyklost nemusí dokázati, že druhý smluvník, uzavíraje smlouvu, o obchodní zvyklosti věděl. Stačí důkaz o obchodní zvyklosti, k čemuž se hodí průvodní prostředky, platící všeobecně pro skutkové okolnosti a není jediným způsobilým průvodním prostředkem důkaz znalecký.
Bylo-li zjištěno, že obchodní zvyklost tvrzená stranou jest všeobecná, jest na druhé straně, by namítala a dokázala, že nevěděla o obchodní zvyklosti, nebo že se znalost obchodní zvyklosti u ní předpokládati nedala a že neměla tudíž vůli jí se pro výklad vůle stran podříditi.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1934, Rv I 110/33.)
Žalovaný se pojistil roku 1927 u žalující pojišťovny proti úrazu (pojistka čís. 51251), proti povinnému ručení (pojistka čís. 76787), a proti poškození auta (pojistka čís. 30204) na deset let. Roku 1930 žalovaný pojištění vypověděl, ježto nadále automobilu nepoužíval. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném vrácení dobových slev z oněch tří pojišťovacích smluv, úhrnem 4573 Kč. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud odmítl dovolání proti výroku, jímž bylo žalovanému uloženo vrátiti dobovou slevu poskytnutou v pojistce čís. 51251 o pojištění proti úrazu a v pojistce čís. 76787 o pojištění proti škodám z povinného ručení; jinak dovolání nevyhověl.
Důvody:
Jde o tři samostatné nároky, plynoucí každý z jiné samostatné pojišťovací smlouvy. Nárok na vrácení dobové slevy z pojistky čís. 51521, týkající se úrazu, činí celkem 809 Kč. Nárok na vrácení dobové slevy z pojistky čís. 76787, týkají se povinného ručení, činí celkem 1572 Kč 40 h. Poněvadž jde o souhlasné rozsudky nižších soudů a hodnota každého nároku nepřesahuje 2000 Kč, jest dovolání v těchto bodech nepřípustné podle § 502 třetí odstavec c. ř. s. a bylo je podle § 507 prvý odstavec c. ř. s. odmítnouti. Zbývá proto jen dovolání co do zbytku zažalované částky 2179 Kč připadající na dobovou slevu z pojistky čís. 30204 o pojištění proti poškození auta. Žalující strana neopřela zažalovaný nárok o bezdůvodné obohacení podle § 1435 obč. zák., netvrdivši, že 20% dobová sleva byla poskytnuta žalovanému jen pro případ, že pojistná smlouva bude skutečně trvati celých smluvních 10 let, a nikoliv, když jen bude uzavřena do 10 let. Schází proto skutkový přednes pro předpoklad, že odpadl pro žalovaného právní důvod, by si podržel poskytnuté slevy a nelze proto žalobkyní přednesený skutkový stav podřizovati pod ustanovení § 1435 obč. zák., zejména, když prvý soud tento důvod neuznal a názor ten zůstal nenapaden. Žalující strana opřela žalobu jen o obchodní zvyklost podle čl. 279 obč. zák., že se při výpovědi pojišťovací smlouvy před uplynutím smluvené pojistné doby dobová sleva vrací. Odvolací soud zjistil, že obchodní zvyklost nebyla sice svědky prokázána, poněvadž prý prokázali jen ojedinělé případy, a že v nejlepším případě ji prokázali všeobecně. Tím vyjádřil, že obchodní zvyklost pro- kázaná jest. Avšak mýlí se, domnívaje se, že strana, která se na obchodní zvyklosti odvolává, musí také prokázati, že druhý smluvník o obchodní zvyklosti při uzavření smlouvy věděl. Naopak stačí důkaz o obchodní zvyklosti a, poněvadž je to skutkové tvrzení, jsou způsobilými prostředky průvodními důkazy, jež platí všeobecně pro skutkové okolnosti. Není tudíž jediným způsobilým průvodním prostředkem důkaz znalecký a nebylo to vysloveno v rozhodnutí čís. 4137 sb. n. s., nýbrž i výpovědi svědků znaleckých. Stačili-li odvolacímu soudu svědci, vyslechnutí v první stolici, nelze to napadati v dovolacím řízení ani dovolacím důvodem § 503 čís. 2 c. ř. s., ana úvaha ta jest vyhrazena odvolacímu soudu podle § 488 c. ř. s. a jest výsledkem volného hodnocení důkazů. Bylo-li zjištěno, že obchodní zvyklost tvrzená žalující stranou jest všeobecná, jest tím spor ve prospěch žalující strany rozřešen, ana žalovaná strana musí namítati a dokázati, že nevěděla o obchodní zvyklosti, nebo že se znalost obchodní zvyklosti u ní předpokládat nedala a že neměla tudíž vůli jí se pro výklad vůle stran podříditi. Tyto námitky žalovaná strana v prvé stolici nevznesla, nýbrž namítala jen, že při uzavření pojišťovací smlouvy o vrácení dobové slevy při předčasném zrušení smlouvy nebylo řeči. Ostatně stačí poukázati na rozhodnutí čís. 4137 sb. n. s.

Citace:

Čís. 13928.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 332-334.