Čís. 4328.

Právním důvodem postupu pohledávky může býti i zajištění postupníkovy pohledávky za postupitelem, při čemž není závady, by k zajištění postižního nároku nebyla zřízena ještě zástava. Pro poměr postupitele a postupníka k dlužníkovi jest lhostejno, zda byla pohledávka postoupena za úplatu, či jen ku zajištění. To týče se jen poměru postupitele a postupníka.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, Rv I 1235/24.)
Žalobě, jíž domáhala se postupnice na postoupených dlužnících zaplacení pohledávky, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelé napadají odvolací rozsudek pro nesprávnost právního posouzení proto, že odvolací soud neshledal v právním jednání žalob- kyně s Markétou F-ovou poskytnutí zápůjčky, nýbrž jen postup. Ale na výsledku sporu ničeho by nezměnilo, i kdyby se poskytnutí peněz žalobkyni Markétě F-ové považovalo za zápůjčku. Soudy nižší zjistily, a to napadeno není, že žalobkyni byla zažalovaná pohledávka postoupena. Snaží-li se dovolatelé vytýkati, že postup se stal na oko, je to novotou a proti zjištění nižších soudů. Zda bylo důvodem postupu, jak míní nižší soudy, že postup se stal za úplatu, tedy kupem za nominální cenu pohledávky, či k zajištění za poskytnutou zápůjčku, pro účinnost postupu samého je nerozhodno; stačí, že jest tu platný důvod převodu. Za takový nutno uznati i důvod zajištění. § 10 konk. ř. a § 10 vyr. ř. uznávají výslovně za důvod nabytí vlastnictví i pohledávky i důvod zajišťovací. To pro postup uznávala i před tím praxe, z jejíž potřeby vytrysklo právě ustanovení §§ 10 konk. i vyrovnacího řádu. Při postupu pohledávky k zajištění nejde o právní jednání na oko. Úmyslem strany není, nepřevésti vskutku pohledávky a neučiniti postupníka věřitelem a předstírati tento převod nebo postup. To strany zamýšleti nemusí, jejich úmysl směřuje prostě k tomu, by věřitel postupem nabyl jistoty pro pohledávku. Není proto pro řešení sporu rozhodno, zda postup stal se za účelem zajištění zápůjčky či za účelem převodu pohledávky za smluvenou úplatu, protože v obou případech má postup platný, zákonem uznaný důvod a není pro vadnost důvodu neplatným. Důvod postupu, je-li tento platným, týče se jen poměru mezi postupitelem a postupníkem, nikoli však poměru obou k dlužníku. Proto nebylo by důležito, i kdyby pokládal odvolací soud proti spisům a proti výpovědí Markéty F-ové a Emílie F-ové, které mluví o zápůjčce, za to, že postup stal se za úplatu a dání do zástavy truhlice s výbavou a směnky stalo se za účelem záruky postižního nároku pro případnou nedobytnost postoupené pohledávky. Je lhostejno pro spor, zda měla další zástava krýti zápůjčku či nárok postižní, aniž který z obou nároků měla krýti směnka. Ale předpoklad odvolacího soudu, že šlo o úplatný postup a že se jednalo o zajištění nároku postižního zástavou a směnkou, dokonce ani spisům neodporuje. V daném postupu výslovně jest uvedeno, že přechází úplně nárok Markéty F-ové na pohledávku a všecka práva z ní na žalobkyni, a v dopisu ze dne 30. října 1922 na žalovaného Josefa Z-a jest uvedeno, že pohledávka byla prodána. Z těchto listin mohly tedy dojíti nižší soudy, oceňujíce i výpovědi svědků F-ových, k závěru, že úmyslem stran bylo postoupiti pohledávku prodejem za nominelní obnos pohledávky, třebaže se svědkyně F-ové vyjadřovaly, že chtěly docíliti zápůjčky. Opřeno je to i tou okolností, že další jistoty byly poskytnuty jen proto, že žalobkyně o dobytnosti postoupené pohledávky pochybovala, a další jistoty byly dávány jen k odstranění pochyb o dobytnosti, tedy s úmyslem, dobytnost zaručiti. Z důvodů shora uvedených je bezpodstatnou i výtka kusosti řízení, že nebyly opakovány důkazy, provedené o sporné právní povaze poskytnutí peněz žalobkyni Markétě F-ové před soudem nalézacím, po případě odvolacím. Bez ohledu na to, že opakování nebylo třeba k doplnění důkazu o rozhodných okolnostech, opakování provedeného důkazu soudem odvolacím je dle §u 488 c. ř. s. dáno do volné úvahy od- volacího soudu a je tedy věcí volného hodnocení důkazů, které v řízení dovolacím nelze napadati, je důkaz o tom, zda šlo o ten či onen důvod postupu, nerozhodný.

Citace:

č. 4328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 555-557.