NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11499.

Při uplatňování nároku na náhradu škody pro nesplnění nebo pro nenáležité splnění smlouvy, stačí, dokáže-li žalobce, že byla uzavřena smlouva určitého obsahu, že nebyla splněna buď vůbec nebo řádně a že mu tím vznikla škoda určité výše; nemusí dokazovati zavinění žalovaného.
(Rozh. ze dne 21. března 1932, Rv I 1757/30.) — Čís. 11499 —
Žaloba o zaplacení 125000 Kč byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Při právním posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest míti na zřeteli, že se žalobce domáhá podle žaloby na žalované firmě náhrady škody, kterou utrpěl tím, že mu žalovaná firma nedodala výhradně objednané květákové semeno »Haagův zákrsek«, uvedené pod čís. 5 cenníku, nýbrž z větší části bezcenné květákové semeno jiného druhu, důsledkem čehož úroda ze semene nebyla taková, jak bylo očekávati, kdyby bylo dodáno výhradně jen semeno objednané. Z tohoto přednesu jest vidno, že žalobce neuplatňuje nárok ze správy podle § 932 obč. zák. (jenž platí i pro vady zboží podle obchodního zákona), nýbrž že uplatňuje nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena nedostatkem připověděných vlastností květákového semene, podle poslední věty prvého odstavce § 932 obč. zák., která ustanovuje, že dodavatel ručí ve všech případech za zaviněnou škodu. Nárok na náhradu škody sbíhá se s nárokem ze správy tak, že nabyvatel zboží může uplatňovati nárok na náhradu škody, pokud není nahrazena správou, nebo že nechá padnouti nárok ze správy a uplatní jen nárok na náhradu škody (srov. rozhodnutí sb. n. s. čís. 6091, 6207, 6860). Že nárok na náhradu škody není nárokem ze správy, třebaže jest o něm zmínka v § 932 obč. zák., vyplývá již z toho, že předpokládá dodavatelovo zavinění, kdežto při správě na vině nezáleží, a nemůže nárok na náhradu škody býti ztotožňován s nárokem ze správy. Předpoklady náhrady škody podle § 932 obč. zák. se řídí všeobecnými předpisy občanského zákona podle jeho třicáté hlavy. Jest zřejmé, že lze požadovati jen náhradu zaviněné škody, neboť bez zavinění není nároku na náhradu škody, ať již jde o přestoupení smluvní povinnosti, nebo bez vztahu ke smlouvě (§ 1295 prvý odstavec obč. zák.). Jiná jest však otázka, komu náleží důkaz skutečností, z nichž lze otázku zavinění rozřešiti. V té příčině jest rozeznávati náhradu škody z bezprávného činu neb opomenutí (ex delicto) a náhradu z nesplnění nebo nedokonalého splnění smluvní povinnosti (ze smlouvy §§ 918, 921, 1295 obč. zák.). V tomto případě se závazek, který tu již jest, mění v povinnost k náhradě škody, v onom případě závazek k náhradě škody deliktem teprve vzniká. V druhém případě musí žalovaný dokázati, že nemá vinu na nesplnění nebo na nepořádném splnění smlouvy (§ 1298 obč. zák.), v prvním případě musí naopak žalobce dokázati vinu žalovaného (§ 1296 obč. zák.). Při uplatnění nároku na náhradu škody pro nesplnění nebo pro nenáležité splnění smlouvy, jenž jest v souzeném případě uplatňován, stačí, dokáže-li žalobce, že byla uzavřena smlouva určitého obsahu, že nebyla splněna vůbec, nebo řádně a že mu tím vznikla škoda určité výše. Nic jiného nemusí žalobce dokazovati a proto neprávem mu napadený rozsudek ukládá také ještě důkaz zvláštního zavinění žalované strany, což by byl důkaz neobyčejně obtížný, ježto žalobce nemohl viděti do dění cizího závodu a nemůže věděti, zda se záměna nebo smíchání semen stalo, co toho bylo příčinou. To může věděti jen žalovaný a jemu náleží důkaz, že se to stalo bez jeho viny (§ 1298 obč. zák.) nebo bez viny jeho pomocníků (§ 1313 a) obč. zák.). Jaký význam má námitka žalovaného, opřená o prodejní a dodávací podmínky (odstavec 2.) a pokud ji lze srovnati s tvrzením žalobce, že objednal semeno č. 5 cenníku, totiž semeno květáku Haagova zákrsek nejranější I. jakosti (specialitu), nelze řešiti v tomto období sporu, protože jest to součástkou jednání o nároku na náhradu škody. S tohoto právního hlediska však nižší soudy věc neřešily a zůstalo proto řízení nižších soudů kusým a bude je třeba doplniti po případě použitím § 182 c. ř. s.

Citace:

č. 11773. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 798-801.