NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 15142.

K § 874 obč. zák.
Nárok na náhradu škody podle § 874 obč. zák. přísluší poškozenému i proti osobě jsoucí mimo smluvní poměr, došlo-li k sjednání smlouvy pro její lstivé jednání anebo na její nátlak.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1936, Rv I 1946/35.) Podle přednesu žalobce líčil mu žalovaný š. v květnu 1932 výhody vstupu do společností »L.«, vyzval jej k prohlídce závodu, při které se pak žalobce ptal na bilanci, načež žalovaný K. mu řekl, že dělali inventuru k 30. dubnu 1932 a předložili mu bilanci, v níž byl vykázán zisk asi 187000 Kč. Na otázku žalobcovu, je-li bilance ta správná, odvětili oba žalovaní kladně. Žalobce podle toho soudil, že se závodu dobře vede, že jest tu pouze nedostatek kapitálu a proto se rozhodl vstoupiti do společnosti s vkladem 100000 Kč a poněvadž žalovaný Š. na to spěchal, byla smlouva již druhého dne u notáře sepsána, aniž by žalobce byl prohlédl obchodní knihy »L.«, spoléhaje na ujištění žalovaných o správnosti předložené inventury z 30. dubna 1932. Avšak již v dubnu 1932 se snižovala tržba a příjem, peněz v podniku »L.«, takže nebylo ani na nákupy, takže již v této době říkal žalovaný Š., že budou nuceni ohlásiti vyrovnání, k čemuž však nedošlo následkem vstupu žalobce do společnosti s vkladem 100000 Kč. Tím nastalo přechodné zlepšení závodu, ale v létě 1932 se obchod zhoršil, a v srpnu 1932 opakoval žalovaný Š. nutnost ohlásiti vyrovnací řízení. To se stalo podáním datovaným dne 14. listopadu 1932. »L.« nabízela 45% vyrovnací kvótu, udala v seznamu jmění jako cenu pozemku s tovární budovou a strojním zařízením 350000 Kč a nabídla vyjevovací přísahu o správnosti údajů o stavu jmění a dluhů. Vyrovnání to nebylo věřiteli přijato a byl na jmění »L.« uvalen konkurs doposud neskončený. Žalobce tvrdé, že jeho podíl jest pro konkurs úplně ztracen a že mu tuto škodu způsobili žalovaní úmyslným a zaviněným předstíráním nepravdivých skutečností, žádá, by byli uznáni povinnými nahraditi mu škodu ve výši ztraceného společenského podílu. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle skutkového zjištění odvolacího soudu byla společnost »L.« již v době, kdy žalobce jednal se žalovaným o vstupu do ní, předlužena, což bylo žalovaným také známo; aby toto předužení zdánlivě vyrovnali a vykázali aktivní saldo, nadhodnotili žalovaní pozemky patřící společ¬ nosti na cenu, kterou ve skutečnosti neměly, a předložili žalobci bez bližšího vysvětlení soupis jmění společnosti z 30. dubna 1932, který byl pořízen na rozkaz obou žalovaných a v němž byly pozemky s tovární budovou oceněny na 592062 Kč, to vše proto, by žalobce ujistili o prosperitě podniku a přiměli ho ke vstupu do společnosti s vkladem. Ve zjištěném jednání žalovaných spatřoval odvolací soud právem lest, jak ji mají na mysli ustanovení §§ 870, 874 a 875 obč. zák., neboť lstí ve smyslu těchto ustanovení jest každá vědomá nepravda, kterou někdo předkládá jinému, neznajícímu pravý stav věci, hledě ho takto oklamati; jestliže tento druhý oné nepravdě uvěří a jen následkem této své víry uzavře smlouvu, byl ke smlouvě pohnut lstí (srov. rozh. čís. 1511 Sb. n. s.). Odvolací soud posuzoval žalobní nárok správně s hlediska § 874 obč. zák., uznav, že žalovaní, dosáhnuvše uzavření smlouvy lstí, jsou podle tohoto ustanovení povinni dáti žalobci za škodlivé následky svého jednání zadostiučinění, to jest nahraditi mu škodu, kterou utrpěl jejich zaviněním tím, že pozbyl svého vkladu vloženého do společnosti »L.«. Není správný názor dovolání, že právě tak jako nárok podle § 870 obč. zák., může i nárok podle § 874 obč. zák. směřovati vždy jen proti druhé smluvní straně, takže by žalobce mohl svůj nárok, pokud by jej opíral o § 874 obč. zák., uplatňovati jen proti společnosti »L.« jako druhé straně. § 874 obč. zák. stanoví zcela všeobecně a bez obmezení na smluvní strany, že v každém případě musí ten, kdo dosáhl smlouvy lstí nebo nespravedlivou bázní, dáti zadostiučinění za škodlivé následky. Podle tohoto všeobecného doslovu zmírněného ustanovení lze vztahovati ručení také na osoby, které jsou sice mimo smluvní poměr, dosáhly však uzavření smlouvy lstí nebo nespravedlivou bázní. Podle toho odpovídají tudíž žalovaní osobně za škodu, kterou způsobili žalobci tím, že ho vědomě nesprávnými údaji uvedli v omyl.

Citace:

Čís. 15142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 473-475.