Č. 3564.

Učitelstvo: * I za platnosti zák. č. 274 z r. 1919 není vdova po učiteli veřejné národní školy v Čechách zbavena nároku na vdovskou pensi již proto, že zemřelému muži v době uzavření sňatku bylo 60 roku.
(Nález ze dne 6. května 1924 č. 8052). Prejudikatura: Boh. 2446 a 3273 adm.
Věc: H. P. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vdovskou pensi. a vychovávací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, vdova po zemřelém dne 15. ledna 1922 pensionovaném řediteli měšťanské školy v G., s nímž byla oddána dne 13. listopadu 1917 ještě za jeho činné služby, avšak když již byl překročil 60. rok věku svého, zažádala za přiznání vdovské pense s příslušenstvím. Zškr dorozuměvši se se zsv v Praze výnosem z 31. října 1922, v němž odvolává se na § 30 rovnostního zák., resp. §§ 5 a 8 zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920, přiznala st-lce vdovskou pensi ve výměře toliko poloviny normální pense ročních 7306 Kč částkou 3653 Kč s příslušenstvím na drahotních přídavcích, zejména i s výchovným pro adoptované zůstavitelem dítě A. K. výměrou pětiny vdovské pense. Rekurs, v němž se st-lka domáhala přiznání celé zákonné pense vdovské a výchovného pro dítě kvótou z celé sumy pense upraveného, zamítlo mšano rozhodnutím z 10. ledna 1923 z důvodu, že se st-lka provdala za zemřelého manžela teprve po 60. roce jeho věku, takže tu má místa jen ustanovení posledního odst. § 5 zák. č. 2 Sb. ex 1920, a podle této normy závisí výměra přiznávané pense na volnem uvážení úřadů; pokud jde o výchovné, bylo vyměřeno správně jednou pětinou přiznané vdovské pense, jak předepsáno jest v § 8 cit. zák.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Již v nál. Boh. 2446 a 3273 adm. vyslovil tento soud právní názor, že i za platnosti zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. platí co do podmínek nároku na pensi vdovy po učiteli národní školy předpisy zákonů zemských o právních svazcích učitelstva, pokud snad pozdějšími předpisy nebyly individuálně změněny, kdežto předpisy vydané pro státní úředníky rozhodují (§ 30 cit. zák.) jen pro vyměření, t. j. číselné určení pense. Na odůvodnění tohoto právního názoru, obsažené v nál. Boh. 3273, odkazuje nss po rozumu § 44 svého j. ř.
Podle toho nelze tedy nárok st-lčin na vdovskou pensi po manželu posuzovati podle předpisů úřednických, zejména podle zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920, jak učinil úřad, nýbrž měl býti posuzován, jak právem stížnost namítá, podle směrodatného tu dosud zák. z 19. prosince 1875 č. 86 česk. z. z. (§§ 60 až 64), podle něhož nevylučuje nároku na celou vdovskou pensi, byla-li se provdala za učitele v aktivní službě, staršího 60 let. Když přes to úřad vycházel z názoru, že st-lce nepřísluší nárok na vdovskou pensi z důvdou, že se provdala za učitele 60. rok věku překročivšího, jest jeho výrok v rozporu se zák. a slušelo jej podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími argumenty stížnosti, jimiž sporný nárok dovozuje.

Citace:

č. 3564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1197-1198.