Č. 3232.

Zabírání budov a místností: I. Záboru podle zák. č. 304/1921 může býti podroben i byt, který byl bytovým úřadem zabrán, avšak po 30. červnu 1921 se stal svobodným nebo 30. června 1921 svobodný byl. II. Ubytování důstojníka v místě jeho působení jest veř. zájmem a dopouští použití zák. č. 304/21.
(Nález ze dne 11. února 1924 č. 2306).
Prejudikatura: Boh. 995, 1582 adm. a jiné.
Věc: Štěpán K. v Nitře proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. taj. Dr. Eduard Šafařík-Pštros) o zabrání části budovy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stížností jest naříkáno rozhodnutí ze 17. června 1922, kterým zamítl ministr pro Slov. odvolání Štěpána K., držitele kapitolního domu v Nitře, .... nám. č. — z rozhodnutí župana župy nitransko z 24. května 1922, jímž na základě § 1 zák. č. 304/21 Sb. a min. nař. č. 11.935 praes. z 12. prosince 1921 zabrán byl v domě tom zařízený pokoj, ve kterém bydlil polní kurát Z. v právo od chodby, a přidělen byl za byt podporučíku Emilu S. v Nitře.
O stížnosti uvážil nss toto:
Bezdůvodná jest námitka, že po 30. červnu 1921 nelze ani dle zák. č. 304/21 zabírati byty, které zabral společný bytový úřad do 30. června 1921, které však po 30. červnu 1921 staly se svobodnými nebo toho dne svobodnými byly.
V § 1 č. 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. dáno jest pol. úřadu druhé stolice a na Slovensku a Podk. Rusi župnímu úřadu právo, pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné a pokud toho žádá veřejný zájem i pro účely obytné. Omezení tohoto práva vysloveno jest v odst. 3 § 1, kde taxativně jsou vypočteny případy vyloučení budov nebo místností ze zabrání, žádnou z těchto výjimek však není stanoveno, že by ze zabrání byly vyloučeny byty, které zabral společný bytový úřad do 3C. června 1921, které však po 30. červnu 1921 staly se svobodnými nebo tohoto dne svobodnými byly.
Pokud st-1 dovolává se pro svůj názor nál. nss-u Boh. 1170 a vy- slovené v něm právní zásady, že po 30. červnu 1921 nemohou obce byty do 30. června 1921 zabrané a po 30. červnu 1921 uvolněné dále přikazovati, přehlíží okolnost, že nálezem tímto bylo pouze popřeno právo obcí přikazovati ode dne účinnosti zák. č. 304/21 stranám byty, které byly sice před 30. červnem 1921 zabrány, ale po tomto termínu uvolněny, že však tímto nál. nebylo se dotknuto práva pol. úřadů druhé instance a na Slov. a Podk. Rusi župních úřadů, zabírati dle zák. č. 304/21 z důvodů veřejných zájmů jednotlivé místnosti pro účely obytné.
Důvodnou nemohl nss uznati ani další námitku stížnosti, že zabrání soukromého bytu pro státního úředníka resp. pro důstojníka nelze odůvodniti veřejným zájmem. V této příčině poukazuje nss na nál. Boh. 1582 adm. a setrvává na právním názoru v nál. tom vysloveném a blíže odůvodněném, že ubytování důstojníka v místě jeho působiště jest veřejným zájmem, odůvodňujícím zabrání bytu dle zák. 304/21.
Konečně namítá st-l, že jakožto předseda diecesního soudu, u něhož se konají ve sporných manželských věcech jednání a vyslýchají se strany a svědkové, potřebuje zabrané místnosti nutně k tomuto účelu.
Ani tato námitka není důvodná, a to především proto, že cit. zákon č. 304 nezná takového vylučovacího důvodu. Zákon ten připouští zabrání všech budov a místností, které nejsou z důvodů v § 1. odst. 3 taxativně uvedených ze zabrání výslovně vyloučeny.
Místnosti, jichž jest vlastníkovi — mimo jeho trvalý byt ve stanoveném rozměru — třeba proto, aby bylo vyhověno účelům v zabraných místnostech dosavad sledovaným, zák. ze záboru nevylučuje a tím jejich zabrání připouští.
Dosavadním uživatelům přiznává zákon z tohoto důvodu v § 2 pouze nárok na přidělení náhradních místností, pokud o to žádali. Že by byl st-1 vznesl nárok takový a že by také splněny byly předpoklady pro přidělení místností náhradních k tomu cíli podle § 2, stížnost ani netvrdí a také ze spisů správních to není patrno.
Mimo to vzal žal. úřad za zjištěno, že st-1 má k vlastnímu užívání 5 jizeb kromě kaplanky a že místnosti ty poskytují dostatečného místa také pro účely diecesního soudu.
Proti tomu namítá sice stížnost, že skutkový stav nebyl vyšetřen místním ohledáním a že není pravda, že st-1 má k disposici 5 pokojů a kaplanku, avšak námitka tato odporuje spisům, z nichž vychází, že dne 24. května 1922 bylo županským úřadem v Nitře jakožto úřadem zabíracím konáno místní šetření, při němž bylo za účasti st-le zjištěno, že mimo místnost nyní zabranou a místnosti zabrané již dříve pro finančního radu H., jsou ve zmíněném domě ještě místnosti pro hospodyni a čeleď, kuchyň a dále 5 místností a kaplanka, používaných st-lem.
Bylo-li takto bezvadně zjištěno, že st-1 mimo pokoj nyní zabraný používá pro sebe ještě 5 pokojů a kaplanku, pak měl úsudek žal. úřadu, že místnosti nyní zabrané není pro účele diecesního soudu zapotřebí, ve spisech dostatečného podkladu.
Není tedy stížnost důvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

Čís. 9585. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 167-169.