Čís. 1078.
Rakouský erár může před československými soudy býti zastupován rakouskou (vídeňskou) finanční prokuraturou.
Jest věcí poddlužníka (eráru), by navrhl zrušení exekuce, je-li její vedení nepřípustno; povinný nemůže sám uplatňovati nepřípustnost exekuce dle dvor. dekretu ze dne 31. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s.
(Rozh. ze dne 7. června 1921, R I 613/21.)
Rakouský erár, zastoupený Vídeňskou finanční prokuraturou, domáhal
se u tuzemského okresního soudu, by mu byla přikázána k vybrání pohledávka, jež přísluší dlužníku vůči československému eráru a jež byla již
usnesením okresního soudu Vídeňského zabavena na základě vykonatelného duplikátu platebního rozkazu ústředního a poplatky vyměřujícího
úřadu ve Vídni. Okresní soud zamítl /exekuční návrh, ježto dle § 2 ex. ř. lze vésti exekuci jen na základě příkazu platebních těch úřadů nebo
veřejných orgánu, které jsou sice mimo obvod, kde exekuční řád platí,
avšak jsou podřízeny některému úřadu, jenž má své sídlo v obvodu platnosti tohoto zákona, čehož v tomto případě není. Rekursní soud
exekučnímu návrhu vyhověl. Důvody: Jde tu o výkon exekuce povolené cizozemským soudem na základe cizozemského titulu exekučního.
Pro toto řízení exekuční platí předpisy §§ 79 až 86 ex. ř., kteréž však
byly změněny ohledně Rakouska nařízením vlády republiky Československé ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n. o exekuci podle spisů
a listin zřízených v rakouském státě. Bylo totiž dle § 84 ex. ř. prohlášeno,
žž mohou soudy rakouského státu u příslušného zdejšího soudu (§ 82 ex. ř.) navrhnouti, aby byla exekuce povolena, nebo, jako dosud, exekuci samy povoliti a za její výkon přímo soud k výkonu povolaný (exekuční soud) dožádati. Soud exekuční, byla-li povolena exekuce soudem
rakouským, není tedy oprávněn se zabývati zodpověděním otázky, zdali
tu platný titul exekuční jest, či není, nýbrž exekuci vykonati, pokud se
týče v ní pokračovati. To plyne z druhého odstavce cit. nař., dle kterého
není žádný titul exekuční v takovém případě vyloučen. Dle § 303 ex. ř. jest příslušným rozhodovati o návrhu na přikázání pohledávky l vybrání toliko exekuční soud, jímž jest vedle § 18 čís. 3 ex. ř. okresní soud. Ku
prohlášení české finanční prokuratury, v němž tato popírá existenci a
oprávněnost pohledávky dlužnice proti poddlužníku nelze v exekučním řízení přihlížeti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka.
Důvody:
Výtka, že rakouský erár nebyl oprávněn, podati rekurs finanční prokuraturou ve Vídni, jest neoprávněna, neboť ustanovení civ. soudního řádu (§ 27 poslední odstavec) platí stejně v republice Rakouské a Československé, a opačné ustanovení, jež by zastupování rakouského eráru
tamní finanční prokuraturou před československými soudy vylučovalo,
vydáno nebylo. Pokud se rekurentka odvolává na ustanovení čl. IX. čís. 5 ex. ř., sluší poukázati k tomu, že tu nejde o exekuci proti eráru, nýbrž
o přikázání rakouským soudem, již zabavené pohledávky dlužnici proti
československému eráru dle udání příslušející a že jest věcí poddlužníka,
aby ve smyslu § 39 předposlední odstavec navrhl zrušení exekuce, je-li
vedení exekuce dle předpisů o tom stávajících, zejména také dle dvor. dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. nepřípustno.