NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1482.

Podnájemník nemůže se domáhati proti pronajímateli odkladu exekuce vyklizením bytu (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 14. února 1922, R I 135/22.) V řízení o exekuci vyklizením, již vedl pronajímatel proti nájemníku i podnájemníku, domáhal se podnájemník odkladu exekuce. Soud prvé stolice odkladu nepovolil, rekursní soud návrhu na odklad vyhověl. Důvody: Rekursní soud nesdílí názoru prvého soudu, že podnájemník není také povinnou stranou, a přikloňuje se k opačnému náhledu stěžovatelově. Povinnou stranou v exekučním řízení jest osoba, proti níž působí exekuční titul a proti níž exekuce směřuje (§§ 1 a 4 čís. 5 ex. ř.). Příkaz k vyklizení a odevzdání najatých místností, vydaný dle § 567 c. ř. s. proti nájemci je zároveň exekučním titulem proti podnájemníku a působí také proti němu (§ 1 čís. 4 ex. ř. a § 568 c. ř. s.). Jest tudíž za to míti, že povinnou stranou je zde nejen nájemce i stěžovatel, který dle tvrzení exekučního návrhu samého je podnájemníkem v najatých místnostech a který rovněž má býti vyklizen. Na stěžovatele jest proto použíti ustanovení vládního nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., poněvadž dne 21. listopadu 1921 návrh na odložení exekuce na dobu jednoho čtvrtletí podal a potvrzeními bytového úřadu a obecního úřadu dostatečně doložil, že se o jiný byt a místnosti pro sebe ucházel, aniž by jich nalézti mohl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podnájemník jest ovšem v tomto případě stranou povinnou, poněvadž exekuční titul vydaný proti nájemci působí podle § 568 c. ř. s. také proti němu jako podnájemníkovi a exekuce jest proti němu navržena. Přes to však není podnájemník oprávněn žádati za odklad vyklizení místností, jím používaných. Zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. propůjčuje ochranu bytovou vždy jen proti pronajímateli, tedy nájemníku proti majiteli bytu a podnájemníku proti nájemci. S tím srovnale uvádí nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. jako osoby, oprávněné k návrhu na odklad exekuce vyklizením bytu jen osoby, které jsou v přímém poměru ku pronajímateli bytu. Mezi majitelem bytu a podnájemníkem není právního vztahu, podnájemník neodvozuje svého práva užívati bytu od jeho majitele a nemá tudíž vůči němu žádného důvodu k jeho používání. Ze znění výše citovaného nařízení nelze dovozovati, že majitel bytu měl býti obmezován ve volné disposici se svým majetkem také osobami, k nimž v žádném právním poměru není a nebyl. Z toho důvodu nemůže se podnájemník dovolávati dobrodiní zmíněného již nařízení a byl proto návrh jeho prvou stolicí právem zamítnut.

Citace:

č. 1482. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 144-145.