NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 955.

§em 6 Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n., byla sice stanovena nová trestní sazba, odvolání veřejného obžalobce nebylo však obmezeno.
(Rozh. ze dne 8. října 1922, Kr I 610/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 3. března 1922 porušen byl zákon v ustanovení § 283 tr. ř.
Důvody:
Rozsudkem samosoudce krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. února 1922 odsouzen byl Josef D. pro zločin krádeže dle §§ 171, 174 II. a), 175 II. a), 176 II. a) tr. zák., dle §§ 178 a 180 tr. zák. s použitím § 55 tr. zák. do těžkého žaláře na 10 dní, doplněného jedním postem. Z rozsudku toho odvolal se státní zástupce pro nízkou výměru trestu. Usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 3. března 1922 bylo však toto odvolání odmítnuto, poněvadž státní zastupitelství navrhlo v obžalobě dle § 6 opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n., trest na svobodě do 6 měsíců, v opatření tom nejnižší hranice sazby není, a odvolání tudíž dle § 283 tr. ř. není přípustno. Usnesení to jest právně mylné. Citované opatření Stálého výboru neobsahuje ustanovení, dle něhož by odvolací právo státního zástupce jakýmkoliv způsobem bylo omezeno, a zejména nebylo změněno ustanovení § 283 tr. ř., upravující právo státního zástupce, odvolati se z výroku o trestu (když byl trest mimořádně zmírněn nebo změněn). Státnímu zástupci lze se tedy odvolati z každého výroku o trestu, vyměřeného pod nejnižší sazbou zákonnou. Dle § 178 tr. zák. jest nejnižší sazba zákonná žalář 6měsíční. V § 6 opatření Stálého výboru jest obsažena trestní sazba, zákonem nově stanovená místo sazeb trestního zákona, sahajících od 6 měsíců výše; to plyne z ustanovení čtvrtého odstavce § 7 citovaného opatření Stálého výboru, v němž poukázáno jest na § 5, který mluví výslovně o sazbě navrhované; rovněž to plyne z druhého odstavce § 6, dle něhož trest podle prvního odstavce tohoto § navrhnouti jest vzhledem k povaze činu, po případě též k znehodnocení peněz, tedy nikoliv vzhledem k polehčujícím okolnostem, které by odůvodňovaly užití § 54 tr. zák., plyne to konečně i z úvahy, že podle §§ 6, 7 a 5 citovaného opatření jest samosoudci již předem uloženo, by buď uložil trest dle § 6 anebo se prohlásil nepříslušným, naproti čemuž mimořádného práva zmírňovacího dle § 54 tr. zák. lze užíti teprve po odsouzení obžalovaného, když nalézací soud uvažuje o výměře trestu. Dle §§ 54 a 55 tr. zák. lze při odsouzení pro zločin snížiti trest pod 6 měsíců; dle § 283 tr. zák. může, jak již uvedeno, veřejný žalobce podati odvolání do výroku' o trestu, bylo-li při odsouzení pro zločin v první stolici užito mimořádného práva zmírňovacího nebo změňovacího, neb obou, totiž, byl-li trest vyměřen níže než 6měsíčním žalářem, prostým, pokud se týče těžkým; na sazbu onoho § 6 se dotyčné ustanovení § 283 tr. ř. o přípustnosti odvolání musí tím více vztahovati proto, že tato sazba, jak rovněž již uvedeno, nemá nejnižší mez a nejvyšší mez jest pouze 6 měsíců. Správnosti uvedeného názoru nasvědčuje i tendence zmíněného opatření. Důvodová zpráva — viz tisk příl. А k čís. 560, druhé zasedání poslanecké sněmovny z roku 1920 — poukazujíc na vzrůst rozsahu soudnictví jednak pro zvýšenou zločinnost, jednak pro pokles hodnoty peněz, takže zvýšením cen všech předmětů převážná část případů se stala zločiny, náležejícími často i před porotu, ač před válkou byly to pouhé přestupky, uvádí, že tímto opatřením má býti odstraněno co nejrychleji přetížení soudů, aniž by tím však správné nalézání práva doznalo újmy. Zřejmou takovou újmou by však bylo, kdyby soud mohl na základě § 6 uložiti jakýkoliv nízký trest, třeba očividně nespravedlivý, a kdyby veřejný obžalobce byl proti tomu bezmocným, takže by s užívání onoho § 6 vůbec musilo sejíti.

Citace:

č. 955. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 450-451.