NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913)

Čl. 47. obch. zák. K rozsahu zákonné plné moci obchodního jednatele.

Firmě A. žalující o zaplacení zbytku tržní ceny 200 K za dodané zboží namítla žalovaná firma B. compensando vzájemnou pohledávku provisní ve stejné výši vzniklou tím, že obchodní jednatel žalobkyně požádal žalovanou, aby intervenovala u osoby třetí za účelem uskutečnění obchodu mezi touto a žalobkyní, jehož uzavření bylo jí jednateli přikázáno, a že žalované při tom slíbil provisi pro případ uskutečnění obchodu onoho, k němuž také skutečně došlo.
První soud námitce kompensace vyhověly této úvaze: Jako obchodní jednatel byl X. oprávněn použiti všech dovolených a obvyklých prostředků, aby mohl vykonati daný mu příkaz. K tomu patří zajisté také právo, obvyklé, s obchodem spojené útraty vynaložiti, resp. přislíbiti. K těmto útratám lze počítati také přiměřenou provisi, která byla slíbena, aby daný příkaz proveden byl jistěji.
Odvolací soud odvolání žalobkyně zamítl. Souhlasí s prvním soudcem, že vzhledem na okolnosti konkrétního případu spadalo v rámec obchodu, o nějž šlo a že tudíž X. slibem tím své plné moci nepřekročil.
Neboť již to, že — jak sama uvádí — žalující firma svědka toho do P. za účelem uskutečnění obchodu toho poslala a schválila snížení oferty z 6 K na 4 K 20 h, což znamená daleko větší částku než 200 K, dokazuje, že měl X. rozsáhlou plnou moc též k použití třetích osob jako zprostředkovatelů, resp. přímluvčích a k jich honorování, jak to v dnešním obchodním životě jest notoricky obvyklým.
Žalobkyně namítla, slíbil-li její zřízence skutečně něco, učinil tak na vlastní vrub, ale netvrdila v I. stolici, že by byl X. u ní na provisi zaměstnán býval, neb že by byl specielně z onoho obchodu provisi měl zabezpečenu, a to přec nelze si ani mysliti, že by někdo slíbil provisi na vlastní vrub, nemaje sám provise.
Dovolání žalobkyně bylo zamítnuto z těchto
důvodů:
Po stránce práva hmotného byla rozepře posouzena správně. Vývody dovolacího spisu nejsou s to vyvrátiti případné rozhodovací důvody rozsudků stolic nižších, k nimž se tu ukazuje, aby se předešlo opakování.
V podstatě vytýká spis dovolací jen ještě nedostatek plné moci na straně cestujícího X. Uváží-li se však, že tento byl na venek na základě plné moci, dané 1. ledna 1910, bez výhrady zmocněn uzavírati za žalobkyni obchody a inkasovati peníze, pak nemůže býti o tom pochybnosti, že ho slušelo pokládati za zmocněna, zejména k určování dodávkových cen a k poskytování slev. O zástupci obchodní firmy, který má takovouto plnou moc, musí však osoby třetí zajisté míti za to, že jest také zmocněn, aby umožnil uzávěrku dodávky, slíbiti na místě slevy na ceně provisi za sprostředkování, jelikož to má, vezme-li se zřetel ke hmotnému efektu na straně nabízející firmy, stejný výsledek.
(Rozh. z 22. ledna 1913, Rv III 31/13.) Skřipský.

Citace:

Čl. 47. obch. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 3, s. 168-169.