NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3685.

Žalobě vlastníka zabavené movité věci podle §u 37 ex. ř. lze čeliti námitkou, že věc dána byla vymáhajícímu věřiteli osobou třetí jako ruční zástava (§§ 456 a 367 obč. zák.) a že žalobce není ochoten zaplatiti dluh, zajištěný ruční zástavou.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1924, Rv I 348/24.)
Žalobě, domáhající se uznání vlastnictví k zabaveným strojům a zrušení exekuce na ně, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503, čís. 4, c. ř. s.), napadá dovolatel právní názor odvolacího soudu, že je pro rozhodnutí sporu bezpodstatno řešiti otázku, zda zástavní právo, žalovanému dlužním úpisem z 1. srpna 1922 zřízené, je účinným čili nic. Výtka jeho je odůvodněna. Odvolací soud pokládá exekuci již proto za nepřípustnou, že žalobce dokázal k zabaveným strojům své vlastnické právo, kterého nabyl koupí strojů od manželů Karla a Marie Z-vých. Avšak žalovaný namítal a nižší soudy vzaly za dokázáno, že stroje byly žalovanému dány do zástavy společností »Karel Š. a spol.«, jejímž jedním společníkem byl právě onen Karel Z., který spolu s manželkou stroje byl žalobci prodal a jemuž je žalobce nechal v uschování. Dovolává se tedy žalovaný zřejmě ustanovení §§ 456 a 367 obč. zák., podle kterého vlastník zastavené věci nemůže své vlastnické právo uplatňovati, nabyl-li držitel ruční zástavy bezelstně od osoby, jež je živnostníkem, k obchodování s věcmi tohoto druhu oprávněným, aneb které žalobce sporné věci sám svěřil do uschování. Tato námitka je ovšem podstatného rázu. Nemůže-li vlastník ruční zástavy vlastnické právo žalobou uplatňovati nebo, může-li je jen uplatňovati s výhradou, že držitele zástavy odškodní, k čemuž se však v tomto případě ani nenabídl, nelze říci, že mu k věci, exekucí postižené, ještě přísluší právo, které ji činí nepřípustnou. Je proto nezbytno, řešiti právní otázku, zda tu jsou či nejsou podmínky §u 456 obč. zák., za kterých vlastník ruční zástavy proti jejímu držiteli nemůže vlastnickou žalobou vystupovati a důsledkem toho z důvodu svého vlastnictví ani nemůže žalovati na zrušení exekuce podle §u 37 ex. ř. Dovolací soud nemůže tuto otázku toho času řešiti, protože nejsou zjištěny skutkové okolnosti k tomu potřebné. Zejména není zjištěno, zda byla osoba, od které žalovaný stroje převzal do zástavy, obchodníkem k obchodu s nimi oprávněným, zda nabyl žalovaný ruční zástavy způsobem bezelstným a zda nabyl jí způsobem podle §§ 451 a 452 obč. zák. V posléze dotčeném směru zejména nutno zjistiti, zda povaha zastavených strojů skutečně nepřipouštěla hmotného odevzdání z ruky do ruky, jak §§ 451 a 452 obč. zák. vyžadují, a proto se mohlo státi pouhým poznačením podle §§ 427, 452 obč. zák., či zda připevnění tabulek na strojích snad mělo jen účel, dáti takto na jevo, že se hmotné odevzdání skutečně již stalo, zkrátka řečeno, zda připevnění tabulek mělo pro vznik zástavního práva význam konstitutivní či jen deklaratorní.

Citace:

č. 3685. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 494-495.