NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 11427.

Cizozemská akciová společnost potřebuje ku provozování obchodů v tuzemsku výslovného připuštění ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. i tenkráte, súčastni-li se jako člen společnosti s ručením obmezeným nebo jako zakladatelka nové takové společnosti v tuzemsku. Nezáleží na tom, že i tato společnost jest společností cizozemskou. (Rozh. ze dne 26. února 1932, R 1 77/32.)
Firma C., vídeňská nakladatelská společnost s r. o. závod v Praze, opověděla k rejstříku, že nyní jedinou společnicí jest vídeňská akciová společnost J. Rejstříkový soud nařídil opovídatelce, by vzhledem k tomu, že firma J. jest nyní jedinou společnicí, byl předložen doklad o tom, že byla podle cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. jako společnice připuštěna ku provozování obchodů v tuzemsku (sdělení ministerstva vnitra ze dne 4. března 1919, čís. 6618 věst. min. sprav. 1919 str. 38), neboť podle § 107 zák. o společnostech s r. o. musí tuzemské závody cizozemské společnosti odpovídati podmínkám, které se kladou tuzemským společnostem. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ke správným stavu věci a zákonu vyhovujícím důvodůrn napadeného usnesení dodává se jen ještě toto: Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 4. března 1919, čís. 6618/19 potřebují akciové společnosti, jichž sídlo jest mimo území československé, ku provozování obchodů v tuzemsku výslovného připuštění ve smyslu císařského nařízení ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák., to i tehdy, když se súčastní dotyčná společnost jako člen společnosti s r. o. v tuzemsku. Výnos tento, opírající se o cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák., neodporuje tudíž zákonu, jak za to má rekurentka. Právem proto prvý soud vyzval firmu, by předložila doklad o tom, že firma J. byla připuštěna ku provozování obchodů v tuzemsku, to tím více, poněvadž tato firma jest nyní jedinou společnicí opovídatelky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Císařské nařízení ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. v čl. 1. a 2. vyžadovalo průkaz o připuštění k obchodování jen od cizozemských společností akciových a komanditních na akcie, chtěly-li v tuzemsku provozovati obchody pod vlastní firmou, neupravovalo však poměr, kde se cizozemská akciová společnost stala jen společnicí neb členem jiné tuzemské společnosti. Zůstalo tedy státní správě vyhrazeno, jaké omezující předpisy pro takový případ uzná za potřebné, a v té příčině ministerstvo vnitra sdělením ze dne 4. března 1919, čís. 6618 z roku 1919 výslovně prohlásilo, že společnosti akciové a komanditní na akcie, jichž sídlo jest mimo území republiky Československé, potřebují ku provozování obchodů v tuzemsku výslovného připuštění ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. i tenkráte, účastní-li se cizozemská společnost jako člen společnosti s ručením obmezeným nebo jako zakladatelka nové takové společnosti v tuzemsku. Řídily-li se nižší soudy touto zásadou, vyslovenou úřadem státní správy, povolané rozhodovati o připuštění cizozemských obchodnich společnosti k obchodováni v tuzemsku (čl. 2. a 9. cís. nařízení ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák.), nebyl porušen zákon jejich usnesením, požadujicím průkaz o připuštění společnosti J. ve Vídni ku provozování obchodů v tuzemsku, třebas jako společnice vídeňské firmy C., nakladatelské společnosti s ručením obmezeným, závod v Praze (srovnej rozhodnutí čís. 2201 sb. n. s.). Nezáleží na tom, že posléz uvedená společnost jest rovněž společností cizozemskou — právní podmět jest i při zřízení tuzemského závodu týž a za závazky jeho ručí veškeré jeho jmění, tuzemské i cizozemské — neboť cizozemská společnost nemůže tu míti výhody před společností tuzemskou.

Citace:

č. 11427. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 216-218.