Č. 3687.

Nemocenské pojištění: I. Povinnost přihlásiti zaměstnance u okr. nemoc, pokladny vzniká okamžikem vstupu do zaměstnání, podmiňujícího pojistnou povinnost. — II. Práce na zkoušku zakládá pojistnou povinnost právě jak jako práce definitivní.
(Nález ze dne 3. června 1924 č. 16.610/23.)
Prejudikatura: Boh. 901 a 977 adm.
Věc: Josef H. v Z. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká podpůrného nákladu, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem z 23. října 1920 uznala politická expositura v B. st-le vinným přestupkem § 31 nem. zák. a odsoudila jej k pokutě 10 K, v případě nedobytnosti k vězení v trvání 24 hodin, dále iej uznala povinným nahraditi okr. nem. pokladně podpůrný náklad 914 K 40 h. Nález založila na skutkovém zjištění, že přijal dělníka Karla K. do práce ve své cihelně v H. 28. dubna 1920, že jej přihlásil k okr. nem pokladně 4. května 1920 a že přihláška ta této pokladny došla 6. května 1920, dále na právním názoru, že povinnosti přihlásiti jej nebyl sproštěn tím, že následkem poruchy v podniku zastavil výrobu dne 29. dubna 1920 a znovu zahájil až 3. května 1920, ježto přechodné přerušení práce samo o sobě neruší pracovní poměr.
Rozhodnptím z 17. července 1922 nevyhověla zsp odvolání st-le a potvrdila shora cit. nál. pol. expositury v B. z důvodů v něm uvedených a z této další úvahy: »Dokázáno jest a sám odvolatel ve svém odvolání doznává, že K. vstoupil do práce dne 28. dubna 1920. Měl ho tedy zaměstnavatel do 3 dnů přihlásiti, okolnost, že pracoval pouze několik hodin, nepadá na váhu, neb dle § 31 nem. zák. jest zaměstnavatel povinen každého do zaměstnání vstupujícího během 3 dnů přihlásiti bez ohledu na to, jak dlouho pracoval«. S
Min. soc. péče nař. rozhodnutím potvrdilo rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů.
Třeba konstatovati, že pol. expositura v B., intimujíc toto rozhodnutí st-li, se přepsala a uvedla místo částky 914 K 40 h cifru podpůrného nákladu částkou 941 K 40 h.
O stížnosti uvážil nss toto:
I. Pokud nař. rozhodnutí uznalo st-le vinným přestupkem § 31 nem. zák. a odsoudilo jej dle § 67 k pokutě 10 K, v případě nedobytnosti do vězení na 24 hodin, jest ve shodě se zákonem.
Dle §§31 a 67 nem. zák. jest trestnost založena již porušením povinnosti přihlašovací. V tomto případě nastala již tím, že st-l — jak nesporno — Karla K., zahájivšího dne 28. dubna 1920 práci v jeho cihelně, do tří dnů nepřihlásil u příslušné okr. nem. pokladny v B. St-l snaží se dovoditi, že k přihlášce nebyl povinen, když pracovní poměr skončil téhož dne, kdy začal, tudíž před uplynutím 3 denní lhůty k přihlášce vyhrazené, ježto přestupek § 31 nem. zák. předpokládá, aby dělník byl ještě ve službách podniku v okamžiku, kdy průtah nastal.
Náhled ten nss nesdílí. Nesporné jest, že Karel K. byl do práce u st-le přijat 28. dubna 1920 a že téhož dne práci zahájil. Přihlašovací povinnost jest pak dle cit. § 31 dána okamžikem vstupu do zaměstnání, podmiňujícího povinnost pojistnou (viz také nál. Boh. 901 a 977); že se o takové zaměstnání jedná, st-l nepopřel, tvrdil pouze, že tu šlo o práci na zkoušku, která prý, i když je placena, pojistnou povinnost nezakládá; neuvedl však pro toto své tvrzení — jež K. popřel — žádný skutkový podklad.
Práce na zkoušku zakládá však, jsou-li tu předpoklady § 1/1 nem. zák., pojistnou povinnost právě tak jako práce definitivní. Že by předpokladů těch tu nebylo, st-l netvrdí. Ze spojitosti vývodů stížnosti zdá se, že označuje činnost K-ovu jako práci na zkoušku proto, že trvala jen několik hodin. Jak dlouho trvalo zaměstnání, jest však pro posouzení pojistné povinnost a vzniku pojistného poměru irelevantní.
K témuž závěru dospívá i rozhodnutí vídeňského správního soudu z 12. července 1902 č. 6371 (č. 1205 A Budw. z r. 1902), jehož se st-l sám dovolává, jež vyslovuje zásadu, že práce v podniku zakládá pojistnou povinnost, jen je-li výronem pracovního poměru založeného mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale pak jest pro posouzení pojistné povinnosti lhostejno trvání poměru toho, jakož i okolnost, bylo-li zaměstnání definitivní nebo jen na zkoušku.
Neporušil tedy žal úřad zákon, když st-le uznal vinným přestupkem § 31 n. z. a bylo proto stížnost v tomto bodě zamítnouti jako bezdůvodnou.
II. Pokud jde o výrok nař. rozhodnutí, vyslovující povinnost st-lovu k náhradě podpůrného nákladu, uvážil nss toto: — — —

Citace:

Předpokladem, aby bylo užito ustanovení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 3, s. 125-126.