NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5366.

Národní shromáždění je chráněno ustanovením § 14, čís. 6 zákona na ochranu republiky i v době svého rozpuštění.
Přečin podle této stati zákona lze spáchati i hanobením členů Národního shromáždění (označením všech za lumpy).
(Rozh. ze dne 17. září 1935, Zm I 939/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 28. června 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 14, čís. 6 zák. na ochr. rep.
Z důvodů:
S hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že nemůže jíti o hanobení Národního shromáždění ve smyslu § 14, čís. 6 zák. na ochr. rep., kdyžtě Národní shromáždění bylo v době činu rozpuštěno a tudíž vůbec neexistovalo.
Námitka je bezdůvodná. Národní shromáždění jako instituce ústavní je povoláno k výkonu moci zákonodárné pro celé území Československé republiky a dozírá na moc vládní a výkonnou. Rozpustil-li president republiky podle § 31, odst. 1 ústavní listiny Národní shromáždění, nepomíjí tím jeho existence jako instituce ústavní v řečeném smyslu; jen výkon jeho moci zákonodárné a dozorčí je jinak upraven. Podle § 54 ústavní listiny činí v době od rozpuštění do opětného sejití se sněmoven neodkladná opatření, i když by k nim bylo jinak třeba zákona, a koná dozor nad mocí vládní a výkonnou 24členný výbor, do něhož zvolí za sebe 16 členů a tolikéž náhradníků sněmovna poslanecká a 8 členů a tolikéž náhradníků senát. Z toho je zřejmo, že výkon pravomocí Národního shromáždění jeho rozpuštěním neuhasíná a že tedy Národní shromáždění jako instituce ústavní trvá i po svém rozpuštění a je i v této době předmětem ochrany § 14, čís. 6 zák. na ochr. rep.
To vyplývá i z materiálií k zákonu čís. 124/1933 Sb. z. a n. (tisk 2293 poslanecké sněmovny a tisk 1086 senátu Národního shromáždění, r. 1933). Uvádí-li se tu jako důvod rozšíření ochrany, které dosud podle zákona na ochranu republiky požívaly proti hanobení národ nebo národní menšina, i na Národní shromáždění, potřeba zabezpečí ti účinněji jeho ochranu, zvýšiti ji vzhledem k mimořádné době, kterou prožíváme a v níž nelze vystačili s dosavadními prostředky, je tím projevena vůle zákonodárcova, poskytnouti tuto ochranu Národnímu shromáždění v míře co nejširší, tedy i v době jeho rozpuštění. Nelze mu ji z týchž důvodů upírati ani v době předvolební, kdy rozpoutaná stranická agitace přímo svádí k útokům na republiku a ústavní činitele, a proto nezáleží na tom, že k činu došlo na volební schůzi, jejímž programem byl rozhovor o programech politických stran, kritika jich i kritika provádění programů, po případě kritika osob a rozhovor o výběru osob, vhodných pro funkci v Národním shromáždění, nikoliv rozbor (pojednání) o ústavě a ústavních institucích.
Chce-li zákon čís. 124/1933 Sb. z. a n. podle odůvodnění v tisku 2293 poslanecké sněmovny 1933 poskytnouti v § 14, čís. 6 zák. na ochr. rep. Národnímu shromáždění stejnou ochranu proti hanobení, jakou poskytuje § 14, čís. 5 zák. na ochr. rep. proti hanobení republice, národu a národním menšinám, a přizpůsobuje-li trestní sazbu úplně trestní sazbě § 14, čís. 5, není důvodu, proč by nebylo použiti výkladu jednotlivých podstat § 14, čís. 5, jak se v judikatuře ustálil, i na podstaty § 14, čís. 6 cit. zák. Lze-li tudíž podle judikatury (rozh. čís. 3337, 4912 a j. sb. n. s.) republiku a národ hanobiti i hanobením jednotlivců, tam orgánů neb úředníků, tu příslušníků hanobeného národa, není důvodu, proč nespatřovati hanobení Národního shromáždění i v hanobení všech jeho členů povšechným označením jich za lumpy. Jsou proto i další námitky stížnosti s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř. bezdůvodné.

Citace:

čís. 5366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 349-350.