Č. 5924.

Církevní věci. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Dávky farníků pro faráře ve smyslu § 11, I. č. 4 zák. čl. XIV : 1898 mají povahu veřejnoprávní. — II. Dlužné dávky takové může farář i dědic jeho vymáhati jenom cestou administrativní.
(Nález ze dne 5. října 1926 č. 19144.)
Prejudikatura: Boh. 753 adm.
Věc: Veronika K. v S. proti župnímu úřadu v Košicích stran dávek pro římsko-katolického faráře.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Josef V., býv. římsko-katolický farář v R., oznámil dne 16. srpna 1923 okr. úřadu v Prešově, že Emerich A. a soudr. — — —, vesměs farníci z obvodu fary v R. dluhují mu ještě z doby, kdy byl tam farářem, peněžité částky (v podání jednotlivě uvedené), representující hodnotu naturálních plnění, k nimž byli povinni »z titulu ložného a povinné práce« a že přes vyzvání neplatí mu tyto částky, popírajíce právní základ těchto povinností i jejich výši; Josef V. žádá, aby bylo rozhodnutím vysloveno, že uvedené osoby jsou povinny zaplatiti mu dotčené částky do 8 dnů pod exekucí. O této žádosti konalo se u okr. úřadu jednání dne 27. listopadu 1923, při kterém bylo zjištěno, že Josef V. zemřel dne 16. října 1923; po té bylo další řízení o uvedené žádosti zastaveno.
Podáním de praes. 14. února 1924 oznámila st-lka okr. úřadu, že jest testamentární universální dědičkou Josefa V., a žádala, aby bylo ve věci »vymáhání dávek« dále jednáno. Rozhodnutím z 29. července 1924 prohlásil se okr. úřad nepříslušným v této věci a odkázal st-lku na pořad práva. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lčino.
O stížnosti nss uvážil:
Podle spisů správních domáhal se Josef V. autoritativního výroku úřadů právních o tom, že určité osoby jsou — jako farníci z obvodu fary, kde vykonával úřad faráře — povinny zaplatiti mu pod exekucí určité dávky, jež mu osoby ty dluhují z doby, kdy byl farářem, a jež tvořily součást jeho příjmů spojených s úřadem faráře. Uplatňoval tedy Josef V. u úřadů správních proti farníkům majetko-právní nárok na plnění dlužných dávek ve smyslu § 11 I. č. 4 zák. čl. XIV : 1898, kteréžto dávky mají nepochybně povahu dávek veřejnoprávních (srovnej nál. Boh. 753 adm.).
Mezi stranami není sporu, že k rozhodování o tom, byli-li farníci povinni zaplatiti Josefu V., jakožto býv. řím.-kat. faráři tyto dlužné dávky, jsou příslušny úřady správní. Dále jest nesporno, že Josef V. zemřel dříve, nežli úřad správní vydal rozhodnutí, za jehož vydání žádal. Předmětem sporu jest pouze otázka, zdali st-lka může jako dědička faráře Josefa V. zmíněný majetkový nárok, který Josef V. mohl uplatňovati jako nárok veřejnoprávní jedině u úřadů správních, přiváděti k platnosti rovněž u úřadů správních, či, jak žal. úřad za to má, pořadem práva u řádných soudů, tudíž otázka, zdali žal. úřad právem vyslovil, že úřady správní nejsou v daném případě příslušny rozhodovati o zmíněném nároku st-lčině.
Jak patrno z odůvodnění nař. rozhodnutí, vycházel žal. úřad z právního názoru, že jedině farář sám může nárok na plnění dlužných dávek tohoto druhu uplatňovati, jakožto veřejnoprávní nárok u úřadů správních, nikoli však dědic farářův; neboť, jak žal. úřad dovozuje, tkví povaha těchto dávek jako dávek veřejnoprávních právě výhradně v parochiálním svazku věřících k faráři, z čehož plyne, že dědic farářův může nárok na dávky, jež farníci dluhují, uplatňovati pouze jako soukromoprávní pohledávku pořadem práva.
Tento právní názor žal. úřadu jest však, jak stížnost právem vytýká, mylný. Přešel-li majetko-právní nárok zůstavitelův, který má povahu nároku veřejnoprávního, úmrtím zůstavitelovým na jeho dědice, nedoznala tím o sobě ještě povaha nároku zůstavitelova jakožto nároku veřejnoprávního změny. Vstupuje-li dědic jako universální sukcesor v právní posici zůstavitelovu, může, — pokud nějaká positivní právní norma nestanoví jinak — veřejnoprávní majetkový nárok zůstavitelův, jejž zůstavitel byl oprávněn uplatňovati u úřadů správních, přiváděti k platnosti jedině touto cestou. Nějakou positivní právní normu, z níž bylo by lze dovoditi, že dědic farářův může uplatňovati nárok farářův na plnění dlužných dávek, o něž jde v daném případě, pořadem práva, žal. úřad v nař. rozhodnutí neuvádí a nss také takovéto právní normy neshledal.
Pro svrchu uvedený mylný právní názor žal. úřadu bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5924. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 376-378.