Authors:
= Váž. tr., 13 (1931)
PDF

Čís. 4042.


Jde-li o přečin nebo přestupek, může soud vyhostiti cizozemce z republiky jen, uznal-li ho vinným takovým přečinem nebo přestupkem, na nějž ukládá zákon výslovně a zvláště trest vyhoštění z tuzemska jako trest hlavní nebo trest vedlejší. Při odsouzení pro přestupek podvodu podle § 461 tr. zák. je nepřípustné vyhoštění odsouzeného (§ 249 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 16. ledna 1931, Zm I 876/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 29. září 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podvodu podle §§ 197, 461 tr. zák. a podle § 249 tr. zák. vyhoštěn z území republiky Československé, zavrhl, pokud napadla výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podvodu podle §§ 197, 461 tr. zák., vyhověl jí však, pokud čelila proti výroku, že se obžalovaný podle § 249 tr. zák. vyhošťuje z území republiky Československé, a tento výrok zrušil jako zmatečný. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost jest odůvodněna, pokud podle čís. 11 § 281 tr. ř. napadla výrok rozsudku, že se obžalovaný podle § 249 tr. zák. vyhošťuje z území Československé republiky. Podle § 4 zákona o ochraně osobní svobody z 9. dubna 1920, čís. 293 Sb. z. a n. nesmí býti nikdo z určitého místa území vyhoštěn (vypovězen) kromě případů zákonem stanovených. Tak zmocňují na př. §§ 25 a 40 tr. zák. soudy všeobecně, by vyhostily cizince, kteří byli odsouzení pro jakýkoliv zločin; § 522 tr. zák. stanoví, by cizozemci, kteří propadnou trestu pro přestupek zapovězené hry, byli z území čsl. státu vyhoštěni; § 21 lichev. zák. ze 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. nařizuje, by cizinec odsouzený pro přečin nebo pro zločin předražování, byl vypovězen z území republiky; § 33 zák. na ochr. rep. stanoví v odstavci (1) trest vypovězení cizince z území republiky jako obligatorní v případě odsouzení pro zločin, v odstavci (2) jako fakultativní pro ostatní případy odsouzení. § 249 tr. zák., jehož se dovolává nalézací soud k odůvodnění napadeného výroku, nezmocňuje soudy všeobecně, jak činí § 25 tr. zák. pro obor zločinů — k vyhoštění cizinců, kteří se dopustili přečinů nebo přestupků, nýbrž poukazuje jen k různým způsobům případného vyhoštění pachatelova co do jeho časového a místního rozsahu, kteréžto vyhoštění uvádí § 240 tr. zák. povšechně jako zvláštní druh trestu. Podle § 250 tr. zák. lze ovšem druhy trestů v zákoně (§ 240 tr. zák.) vypočtené i zostřiti, a zostřením jest zejména, spojí-li se několik jednotlivých trestů. Než i takové zostření může se podle téhož § státi výhradně v těch případech, v nichž jest zákonem stanoveno, a v té míře, jak jest to ustanoveno. Proto může soud, jde-li o přečin nebo přestupek, vyhostiti cizozemce z republiky jen, uznal-li ho vinným takovým přečinem nebo přestupkem, na nějž ukládá zákon výslovně a zvláště trest vyhoštění z tuzemska jako trest hlavní nebo trest vedlejší. Takové ustanovení není však pro přestupek podvodu v § 461 tr. zák., jímž byl obžalovaný uznán vinným. Vyslovil-li nalézací soud bez zákonné opory, že se obžalovaný z území republiky vyhošťuje, vykročil tím ze své moci trestní a bylo tento výrok zrušiti jako zmatečný z důvodu čís. 11 § 281 tr. ř. (srov. rozh. č. 1255 víd. sb. nejv. s., čís. 1794, 3425 sb. nejv. soudu).
Citace:
Čís. 4260. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 446-447.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).