Čís. 14897.

K § 17 zák. o poštovní spořitelně ze dne 23. září 1930 čís. 143 Sb. z. a n.
Složitel, jemuž byla vydána vkladní knížka poštovní spořitelny a průkazní lístek, má všechna práva a povinnosti vkladatelovy.
K nabytí vlastnictví ke vkladu vkladatelem se vyžaduje odevzdání jak vkladní knížky, tak i průkazního lístku.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1936, Rv II 454/35.)
Žalobkyně žádá na žalovaném vydání průkazního lístku poštovní spořitelny v Praze, opravňující ji disponovati vkladem na vkladní knížce poštovní spořitelny, znějící na její jméno, a tvrdí, že uložila v poštovní spořitelny v Praze dne 15. dubna 1932 na vkladní knížku částku 20000 Kč. Vkladatelkou jest ona, složitel, uvedený na této vkladní knížce, žalovaný. Týž má v rukách průkazní lístek, zdráhá se jej vydati a jej jí tudíž svévolně zadržuje, ač výplata vkladu může se státi pouze na předložení vkladní knížky a průkazního lístku, takže se svým majetkem, t. j. vkladem nemůže disponovati. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Při řešení tohoto sporu nutno míti na paměti, že nejde o vkladní knížku spořitelny podle zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 Sb. z. a n., neb jiného peněžního ústavu na základě zákona ze dne 10. října 1924 čís. 239 Sb. z. a n., nýbrž o vkladní knížku poštovní spořitelny. Vkladní knížky, které spořitelny vydávají podle zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 Sb. z. a n. neb peněžní ústavy podle zákona ze dne 10. října 1924 čís. 239 Sb. z. a n. znějí sice na určité jméno vkladatelem udané, mají však povahu papírů na majitele svědčících, takže každý, kdo takovou knížku předloží, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a bude mu vyplacena žádaná částka (§ 10). Jinak je to však u vkladní knížky poštovní spořitelny, která není vkladní knížkou v běžném slova smyslu a není papírem na majitele svědčícím. Uložením peněz u poštovní spořitelny na vkladní knížku zakládá se mezí vkladatelem a poštovní spořitelnou obligační poměr, na jehož základě je poštovní spořitelna povinna vkladateli uloženou částku úrokovati a vyplatiti. Věřitelem poštovní spořitelny jest a zůstává vždy vkladatel. Změna v osobě vkladatele však nemůže býti provedena jednoduchým předáními vkladní knížky, nýbrž pouze řádným postupem, který je pro poštovní spořitelnu závazným jen tehdy, byl-li jí písemně oznámen vkladatel společně s nabyvatelem. Vkladní knížka poštovní spořitelny není proto papírem na majitele svědčícím, nýbrž papírem na jméno znějícím. To však platí pouze pro případ, že taková vkladní knížka zní na jméno vkladatelovo a neobsahuje také jméno složitelovo. Je-li v takové vkladní knížce též uveden složitel, který nemůže býti totožný s vkladatelem, jinak by toto rozlišování bylo úplně zbytečné a bez významu, má disposiční právo s vkladem a je tím vlastníkem vkladu pouze složitel. Vyplývá to z ustanovení § 17 zák. ze dne 23. září 1930 čís. 143 Sb. z. a n. o poštovní spořitelně, kde se výslovně ustanovuje, že »vkladatele může přihlásiti též osoba třetí jako složitel«. V tomto případě se vyznačí ve vkladní knížce vedle jména vkladatele také jméno složitele a vkladní knížka se vydá složiteli. Složitel má všechna práva a povinnosti vkladatelovy, dokud tento neprokáže, že Vkladní knížky řádně nabyl, a nepožádá poštovní spořitelnu v Praze za výmaz složitele. Podle 4 pravidel poštovní spořitelny vydá poštovní spořitelna zároveň s vkladní knížkou vkladateli (složiteli) zdarma průkazní lístek, který musí býti při každé výplatě předložen zároveň s vkladní knížkou. Ježto se dle § 17 zák. ze dne 23. září 1930 čís. 143 Sb. z. a n. vkladní knížka vydá složiteli, vydá se složiteli též průkazní lístek, bez něhož nelze s vkladem disponovati. Složitel je proto do té doby vlastníkem vkladu a má disposiční právo s vkladem, (pokud vlastnictví ku vkladu nenabude vkladatel. Vlastnictví nabude vkladatel po rozumu § 427 obč. zák., když mu byly jak vkladní knížka poštovní spořitelny, tak průkazní lístek odevzdány, načež je teprve s to poštovní spořitelně se vykázati, že vkladní knížky řádně nabyl a zažádati za výmaz složitele. Aby proto žalobkyně nabyla vlastnictví ke vkladu, bylo by nevyhnutelně zapotřebí, aby jí byly jak vkladní knížka, tak průkazní lístek řádně postoupeny. Žalobkyně však tvrdila a potvrdila to také jako strana, že vkladní knížku s vkladem 20000 Kč, znějící na její jméno jako vkladatelku, dal jí manžel, a je mezi stranami nesporno, že jí manžel průkazní lístek nikdy neodevzdal. Odvolatelka nestala se proto vlastnicí vkladu, ježto jí průkazní lístek nikdy předán nebyl, a není-li vlastnicí vkladu, nemůže se vlastnickou žalobou na žalovaném domáhati vydání průkazního listu. Průkazní lístek není však také žádným příslušenstvím vkladní knížky poštovní spořitelny, poněvadž by jinak rozlišování mezi vkladatelem a složitelem bylo úplně zbytečné, kdyby průkazní lístek podržel vždy majitel vkladní knížky a není proto správným názor odvolatelky, že vlastník vkladní knížky stává se též vlastníkem průkazního listu jako jeho příslušenství a má nárok, aby mu ten, kdo průkazní lístek mu zadržuje, průkazní lístek vydal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska dovolacího důvodu č. 4 § 503 c. ř. s. má dovolatelka za to, že jest oprávněna domáhati se vydání průkazního lístku jako příslu- šenství vkladní knížky poštovní spořitelny, neboť je uvedena svým jménem jako vkladatelka ve vkladní knížce, tuto řádně nabyla a ji drží, takže je vlastnicí vkladu. Dovolatelka z uvedení jména svého jako vkladatele na vkladní knížce nemůže ještě takové oprávnění vyvozovati vzhledem na předpisy § 17 (4) zákona o poštovní spořitelně z 23. září 1930 č. 143 Sb. z. a n. Dle nich totiž může vkladatele přihlásiti také osob a třetí jako složitel, který má všechna práva a povinnosti vkladatelovy, dokud vkladatel neprokáže, že vkladní knížky řádně nabyl. Z vkladní knížky č. 0098841 je patrno, že je v ní jako vkladatel uvedena žalobkyně, a zároveň jako složitel žalovaný a že dle pravidel poštovní spořitelny, vydaných na základě § 5 č. 2, § 8 zák. č. 143/30 Sb. z. a n. musí při každé výplatě býti předložen s vkladní knížkou též průkazní lístek, který se vkladateli, pokud se týče složiteli, vydá zároveň s vkladní knížkou. Tento průkazní lístek nebyl nikdy dovolatelce odevzdán. Dovolatelka uložený obnos 20000 Kč na tuto knížku sama neuspořila, a také upustila od původního tvrzení, že tuto částku si sama uložila, tvrdíc, že ji dal uložiti její manžel Stanislav prostřednictvím žalovaného na její jméno a vkladní knížku jí odevzdal. Avšak manžel dovolatelčin knížku tuto jí neodevzdal, naopak dovolatelka původně manželi popřela, že tuto knížku z domu odnesla, ale pak prohlásila, že mu ji přinese. Již z toho plyne, že ani řádným způsobem nenabyla vkladní knížky a nestala se vlastnicí vkladu, kdyžtě jí nebyl ani odevzdán průkazní lístek, nezbytný k disposici s vkladem (§ 427 obč. zák.). Mylný je právní názor dovolatelčin, že nastal obligační poměr jedině mezi ní a poštovní spořitelnou, poněvadž podle § 17 (4) uvedeného zákona a § 4 pravidel se vydá vkladní knížka a zároveň průkazní lístek složiteli a tento má všechna práva a povinnosti vkladatelovy, dokud vkladatel neprokáže, že vkladní knížky řádně nabyl. Tento průkaz podán nebyl. Dovolatelka nejsouc vlastnicí vkladu, nemůže se za těchto okolností domáhati vydání průkazního lístku na žalovaném, který vůči ní nebyl v žádném obligačním poměru. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení je zbytečno se obírati otázkou, zda průkazní lístek je příslušenstvím vkladní knížky, kterou uvedla dovolatelka teprve v odvolacím řízení, či zda je rovnocenným legitimačním papírem pro vlastníka vkladu, právě tak jako vkladní knížka, jak míní žalovaný, či konečně zda jde jen o průkazní prostředek dle jeho označení, jenž není měřítkem práv a povinností, a netřeba se také zabývati důvodem kusosti řízení (č. 2 § 503 c. ř. s.) v tom směru, že nebylo zjištěno, jakým způsobem a z jakých peněz onen vklad vznikl, že otec žalovanému nemohl nic dáti, a že nešlo o otcovský podíl, poněvadž tyto okolnosti byly pro vyřešení sporu bez významu.

Citace:

Č. 14897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 113-115.