Čís. 1371.

Podnikatel elektrického vedení není zbaven náhradní povinností tím, že zachoval všechny předpisy, jež mu byly při povolení uloženy, neučinil-li dalších technicky možných а k odvrácení nebezpečí potřebných opatření.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1921, Rv I 633/21.)
Za prudké vichřice přetrhl se drát elektrického vedení, napnutý přes ulici a dotýkal se jedním koncem země. Žalobcův kůň, dotknuv se visícího konce drátu, byl elektrickým proudem usmrcen. Žalobě o náhradu škody proti obecnímu elektrárenskému podniku procesní soud prvé stolice vyhověl mimo jiné z těchto důvodů: Posudkem znalců jest zjištěno, že usmrcení koně stalo se elektrickým proudem sekunderního vedení, a že drát vedení vykazoval proti zemi napětí 220 volt. Týmž posudkem jest dále zjištěno, že ačkoliv toto napětí se považuje v »Bezpečnostních předpisech pro zařízení o silných proudech«, stanovených elektrotechnickým kongresem vídeňským, za nízké a tudíž nikoli za přímo životu nebezpečné, může i při takovém napětí nastati těžký úraz nebo smrt, zejména při doteku po větší ploše se zdrojem a při dlouhém doteku, kteréžto okolnosti také v tomto případě nastaly, zejména, když země byla vlhká, kůň po práci patrně spocen a tudíž vodivost zvýšena a dále když drát se dotýkal těla koňova po značné ploše a po dlouhou dobu, takže se jednalo o proud velké síly. Z téhož znaleckého posudku se dále zjišťuje, že dle uvedených předpisů bezpečnostních se obec zachovala, davši drát o větším průřezu než 10 mm2 a do větší výšky než 6,5 metrů a dále že i délka drátu 31,5 m předpisům těmto vyhovovala a že v těchto předpisech pro takovéto poměry není předepsána ochranná síť. Než okolnost, že vyhověno v tomto případě těmto bezpečnostním předpisům, nestačí k omluvě žalované strany а k odvození důsledku, že úraz stal se pouze shodou řady mimořádných nepříznivých okolností a nikoliv též zaviněním žalované strany ve smyslu občanského zákona. Posudkem znalců jest zjištěno, že i při sekunderním vedení o napětí 220 volt proti zemi může projíti v příznivém spojení s vodičem proud takové síly, že proud jest životu vodiče nebezpečným. Nesporno jest, že žalovaná, dodávajíc proud pro občanstvo v H. bez úředního schválení, neučinila žádného opatření, aby přetržený drát sekunderního vedení o řečeném napětí na veřejnou cestu spadnouti nemohl, ač toto opatření jest za použití sítě, četnějších sloupů atd., technicky možným. Přetržení drátu elektrického, vedení při prudkém větru, jakož i to, že může nastati shoda okolností, které činí proud s přetrženého drátu pro nahodilého vodiče (člověka nebo zvíře) nebezpečným, patří k možnostem, s nimiž má počítati každý odborník, za jakého jest považovati toho, kdo zařídí a provozuje dodávku elektrického proudu pro svícení a pohon. Oproti námitce, že provedením případných opatření rentabilita podniku by byla ohrožena, poukázati jest k tomu, že v prvé řadě jest ohled na bezpečnost lidí a hospodářských zvířat a pak teprve přichází ohled na rentabilitu podniku, sice užitečného, ale nikoli nutného. Kdo provozuje takový podnik a neučiní nutných opatření, která mu poskytuje zkušenost a věda, aby zabránil úrazům, v povaze podniku a zejména také v použití nebezpečné energie vlastní svou příčinu majícím, činí tak na své risiko (§§ 1299, 1297 a 1294 obč. zák.). Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Odvolatelka napadá rozsudek prvého soudu proto, že činí ji zodpovědnou za úraz, ač jí nějaké zavinění na něm prokázáno nebylo. V té příčině napadený rozsudek zjišťuje sice na základě znaleckého posudku, že elektrické vedení odpovídá všem bezpečnostním předpisům v »Bezpečnostních předpisech pro zařízení o silných proudech elektrotechnickým kongresem Vídeňským stanoveným a že není zavinění žalované obce ani v tom, že nedala včas ořech, jehož větvemi sekundární vedení šlo, prořezati, přes to však vyslovuje přesvědčení, že úraz nelze přičítati pouhé náhodě (§ 1311 obč. zák.), přivoděné shodou řady mimořádných nepříznivých okolností, nýbrž zavinění žalované strany, v tom spočívajícímu, že žalovaná, dodávajíc proud pro občanstvo bez úředního schválení, neučinila bezpečnostního opatření, aby přetržení drát sekunderního vedení o napětí 220 volt proti zemi na veřejnou cestu spadnouti nemohl, ač toto opatření za použití sítě, četnějších sloupů, kolmého vedení přes ulici a pod. technicky je možným. Soud odvolací plně sdílí tento názor prvého soudu. Prvý soud zjistil na základě znaleckého posudku, že přetržení drátu, nastalo prudkým jeho kymácením, přivoděným prudkou vichřicí v místě, pro přetržení příznivém, totiž u isolatoru a že i při sekunderním vedení v řečeném napětí může projíti v příznivém spojení s vodičem proud takové síly, že jest životu vodiče nebezpečným. Otázkou jest, zdali tyto dvě možnosti ten, kdo provozuje dodávaní elektrického proudu pro osvětlování a pohon, může předvídati a zda nebezpečným následkem, s tím spojeným, čeliti může prostředky, jaké poskytuje věda a zkušenost. Že s uvedenými možnostmi každý odborník počítati musí a že ochranná opatření proti možným úrazům, z toho vycházejícím, technicky jsou možná, dovodil již náležitě prvý soud, a stačí k vývodům těm jen dodati, že již v tom jest zavinění žalované obce, že schválení tohoto elektrického zařízení dosud provésti nedala, ač u staré elektrárny schválení svého času řádně provedeno bylo a se schválením nynějšího elektrického vedení jen proto se otálelo, že obec obávala se značnějšího nákladu, který by schvalujícím úřadem požadovaná ochranná opatření vyžadovala, což však nesmí padati na váhu tam, kde jde o zamezení nebezpečí pro zdraví a život lidi a zvířat. Právem vyloučil proto prvý soud, že v tomto případě šlo o pouhou nezaviněnou nehodu ve smyslu § 1311 obč. zák. a uznal na zavinění žalované strany na nastalém úrazu ve smyslu ustanovení §§ 1294, 1297 a 1299 obč. zák., jichž jedině na tento případ použíti lze a nikoli ustanovení § 1318 nebo § 1319 obč. zák., jak mylně za to má odvolatelka, poněvadž ono má na mysli jenom věci, visící z bytu, toto pak dílo na pozemku zřízené, k němuž elektrické vedení čítati nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co se týče posouzení po stránce právní, sdílí soud dovolací názor i odůvodnění odvolacího soudu, dodávaje vůči vývodům dovolání toto: Dovolání shledává právně mylným, že odvolací soud použil §§ 1294, 1297 a 1299 obč. zák. S tím nelze souhlasiti. Poukazuje-li žalovaná strana k tomu, že dle znaleckého posudku bylo dbáno všech úředních a odborných předpisů ohledně rozvodových sítí sekunderního elektrického vedení, takže by při kollaudaci se dostalo schválení, jest připomenouti, že žalovaná obec zachováním předpisů jí při povolení provozu uložených není zbavena povinnosti, učiniti opatření, jichž jest kromě opatření přímo předepsaných zapotřebí pro bezpečnost lidí a zvířat, a že jest práva ze škody, poškozenému vzniklé nezavedením opatření takových, jsou- li opatření taková technicky možná a žalovaná dle svých vědomostí mohla seznati, že nezachování takových opatření může způsobit poškození lidí nebo zvířat (§ 335 tr. zák. a § 1297 obč. zák.). Žalovaná byla tedy povinna učiniti ochranná opatření, která by zabránila doteku drátu vedoucího přes městskou ulici, který spadne na ulici ať již následkem přetržení nebo vysmeknutí se, s lidmi nebo zvířaty ulicí se ubírajícími, a tedy ohrožení tím vyvolanému. Musí proto použíti všech prostředků, které poskytuje věda a zkušenost, aby pokud možno, zabránila úrazům, a nedostačí, aby ten, kdo živnost provozuje, v jednotlivém případě splnil pouze podmínky, které předpisuje státní úřad pro provozování živností. Dovolání, snažíc se vyvoditi, že na tento případ jest užíti ustanovení § 1319 obč. zák., nemohlo by ani se stanoviska tohoto §u docíliti úspěchu, poněvadž i tento § stanoví ručení za škodu, neužil-li majitel díla, na pozemku zřízeného, veškeré k odvrácení nebezpečí potřebné pečlivosti, jest proto zbytečná, na dotyčné vývody dovolání reagovat. Dovozuje-li pak dovolání, že úraz se nestal následkem toho, že žalovaná provozuje rozvod elektrické energie, poněvadž prý tím okamžikem, kdy se rozvodná síť přetrhne, nastane přerušení tohoto rozvodu a tedy přerušení provozování živnosti, jest to sofistika příliš průhledná, než aby potřebovala vyvrácení. Co se konečně týče tvrzeného žalovanou stranou spoluzavinění kočího M-а, stačí poukázati na odůvodnění obou nižších soudů; obě nižší stolice zjistily souhlasně, že kočí M., aniž zanedbání nějaké by mu bylo lze přičítati, nebyl s to, aby spatřil drát na ulici ležící a není tudíž ani žalobce spoluvinen na usmrcení koně.

Citace:

Čís. 1371. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 920-923.