Č. 3375.

Obecní úředníci. — Velká Praha: Obec pražská může na základě zák. č. 495/1921 srážeti svým úředníkům od 1. března 1922 25% daně z příjmu a 8%ní pensijní příspěvek.
(Nález ze dne 17. března 1924 č. 6607).
Prejudikatura: Boh. 2911 adm.
Věc: Ladislav H. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran srážek ze služebního platu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil zsv v Praze v cestě instanční usnesení užší správní komise hl. m. Prahy z 24. února 1922 a z 10. března 1922, jimiž komise ta se usnesla, aby
1) ve smyslu ustanovení § 8 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. obec pražská převzala za své zaměstnance v činné službě k placení pouze 75% daně z příjmu připadající na dobu od 1. března 1922 z jejich služebních požitků, a aby 25% daně té sráženo bylo od 1. března 1922 počínajíc s požitků služebních, a
2) aby ve smyslu § 5 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. sráženy byly počínajíc dnem 1. března 1922 všem zaměstnancům v činné službě pro účely pensijní příspěvky ve výši 8% pensijní základny.
Stížnost napadá rozhodnutí to v obojím směru a vytýká mu nezákonnost i vadnost řízení.
Pokud jde o otázku, je-li obec pražská oprávněna srážeti st-li počínajíc 1. březnem 1922 z požitků služebních 25% daně z příjmu jemu z požitků těch předpisované, namítá stížnost, že § 8 zák. č. 495 z r. 1921 zakazuje veřejným korporacím pouze napříště převzíti k placení více než 75% daně z příjmu, že však se zák. ten nikterak nedotýká povinností již převzatých.
V tom směru vyslovil však nss již ve svém nál. Boh. 2911 adm. právní názor, že ustanovení § 8 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. jest pouhým provedením parifikace úředníků veřejných korporací s úředníky státními, vyslovené v § 3 téhož zák. a vztahuje se na zaměstnance podle § 3 zák. ze 6. února 1920 č. 114 Sb. převzaté obcí pražskou, třebas jim úpravou usnesenou před 30. červnem 1919 bylo zaručeno, že obec ponese za ně celou daň z příjmu.
Při názoru tomto setrval nss i v daném případě a zamítl v důsledku toho stížnost v prvém směru jako bezdůvodnou.
Tím však zároveň dána odpověď i na druhou část stížnosti, jíž napadán jest výrok žal. úřadu ohledně srážení 8%ního pensijního příspěvku. Právě tak, jako jest § 8 provedením parifikace úředníků jmenovaných v § 3 s úředníky státními ohledně placení daně z příjmu, tak jest jím § 5 ohledně placení pensijního příspěvku. Tvrzení stížnosti, že tu jde o pouhou manipulaci odvádění příspěvku toho, jejž obec jest povinna svém zaměstnanci opět nahraditi, nejen nemá v jasném znění cit. § 5 nejmenší opory, nýbrž jest i v přímém rozporu s parifikační zásadou vyslovenou v § 3 téhož zák.
Z těchto důvodů slušelo tedy i v tomto směru stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 829-830.