NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6483.

Známky: * Majitel známky, jenž nevyhověl předpisu čl. I. zák. čís. 471/1919, nemůže odporovati zápisu téže známky pro osobu jinou z důvodu § 7 známkové novely z r. 1895.
(Nález ze dne 19. dubna 1927 č. 7811).
Věc: Firma Zikmund E. syn a spol. ve V. (adV. Dr. Ferd. Tonder z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. Kar. Weber, za spolužal. firmu Z...ovy závody v Berlíně adv. Dr. Bedř. Berger z Prahy) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Stěžující si strana jest povinna spolužalované straně, firmě Z-o vy závody, akc. spol. v Berlíně, na útratách právního zastoupení před nss zaplatiti částku 1500 Kč do 14 dnů po doručení tohoto nálezu pod exekucí.
Důvody: Pro firmy Z-ovy závody, akc. společnost pro výrobu barev a laků v Berlíně byla na základě zápisů v říši německé a u mezinár. úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu dne 6. dubna 1923 pod č. 30494 pro barviva, barvy, kovy v lístcích, fermeže, laky, voskové barvy, pryskyřice, lepidla, leštidla, látky k leštění a uchování kůže, apretury, prostředky k vydělávání kozí, vosk na parkety, surové nerosty, vosk, technické oleje a tuky, chemické výrobky pro průmysl, zapsána známka obsahující v jednoduchém černém obdélníkovém orámování slovo »Tokiol« tak, že jednotlivá písmena jsou umístěna pod sebou.
Firma Zikmund E. syn a spol., spojené továrny na laky a fermeže v P. měla známku »Tokiol« zapsánu od roku 1905 u obch. komory v Praze a obnovenou roku 1915, nevyhověla však ustanovení čl. I. zák. z 24. července 1919 č. 471 Sb. a nepřihlásila známku tu podle nař. z 18. května 1922 č. 151 Sb. do 31. října 1922. Dne 30. května 1925 přihlásila tato firma u obcb. komory v Praze slovní známku »Tokiol« pro chem. výrobky, laky, fermeže, barvy a barviva a byla tato známka zapsána pod č. 27722.
V žalobě podané k min. obch. domáhala se firma Z-ovy závody výmazu této známky podle § 3 známk. novely, dovozujíc, že jest totožná s její známkou, že chrání zboží téhož druhu a že byla později registrována nežli známka posléze uvedená. Proti tomu tvrdila dnešní st-lka, že známka č. 9121 Praha byla ponechána v platnosti i v republice čsl. po převratu státním dne 28. října 1918 s původní svojí prioritou až do dne 31. října 1922, do kteréžto lhůty měla býti ohlášena u obch. komory) pro oblast republiky čsl. podle zák. č. 471/19 a vl. nař. č. 151/22. Následkem nepřihlášení k ochraně pro oblast čsl. republiky pozbyla tato známka ochrany teprve dnem 31. října 1922. Až do té doby trvalo její známkové právo podle dřívějších předpisů známk. zák. Avšak okolnost tato má za následek, že teprve ode dne 31. října 1922 může býti počítána dvouletá lhůta uvedená v § 7 známk. novely z roku 1895 č. 108 ř. z. Lhůta tato končila dnem 31. října 1924, a nebyla tedy stěžující si firma oprávněna žádati za zápis téže známky »Tokiol« pro týž druh zboží před jejím uplynutím. Lhůty této však st-lka nedodržela, davši svoji známku registrovati již 6. dubna 1923. Proto navrhla firma E. a syn zamítnutí žaloby a odnětí ochrany známce č. 30494 Bern pro oblast čsl. republiky podle § 7 známk. novely z roku 1895.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. obch. žalobě firmy Z-ovy závody, uznalo právně neúčinným zápis známky č. 27722 Praha, nařídilo její výmaz ze známk. rejstříku a zamítlo návrh firmy Zikmund E. a syn na odepření ochrany známce č. 30494 Bern. — — — —
Nss založil svůj nález na těchto úvahách:
Na sporu jest jediné otázka, zdali stěžující si strana může důvodně nárok na zápis a ochranu známky, kterou přihlásila dne 30. května 1925 a jejíhož výmazu se fa Z-ovy závody domáhá, opírajíc se jednak o ustanovení § 3 známk. novely z r. 1895, jednak o svoji známku zapsanou pod č. 30494 v Bernu dne 6. dubna 1923, vyvozovati z ustanovení § 7 známk. novely z r. 1895 a to se zřetelem k tomu, že známku stejnou měla zapsanou u obch. komory v Praze od roku 1905, kterážto známka — poněvadž st-lka nevyhověla předpisu čl. I. zák. č. 471/19 — pozbyla ochrany v oblasti státu čsl.
Ustanovení § 7 známk. novely, podle něhož známky vymazané na základě § 21 a), b) nebo c) známk. zák. z r. 1890 smějí pro jiného než posledního majitele známky nebo jeho právního nástupce býti registrovány teprve po uplynutí dvou let ode dne výmazu, nelze po názoru nss-u vůbec použíti na známky, jež podle zák. č. 471/1919 pozbyly nároku na na ochranu v území tohoto státu.
Zákon č. 471/19 stanoví, že ve zdejším stát. území budou chráněny známky zapsané původně u některé obch. komory rak. neb uher., jestliže majitelé známek takových ve lhůtě a formě zákonem stanovené prohlásí, že se ochrany známek těch pro území tohoto státu domáhají. Tímto zákonným předpisem byla ovšem zásada právní kontinuity vyslovená zák. č. 11/1918 pro obor práva známk. v jistém směru modifikována. Ustanovení čl. I. cit. zák. nelze totiž dávati jiný smysl, nežli ten, že známky, stran kterých nebylo předpisu tohoto článku vyhověno, pozbývají veškerého právního významu pro území státu čsl., t. j., že opomenutím v této normě předepsaného prohlášení pomíjejí veškeré právní účinky, jež byly s někdejším jejich zápisem spojeny. Avšak omezení, vyplývající z § 7 známk. novely z r. 1895 jest právě také jen jedním z právních účinků k zápisu známky se pojících. Jestliže však, jak vyloženo, známky, jimž platnost pro stát čsl. nebyla způsobem předepsaným v zák. č. 471 z r. 1919 zachována, pozbyly veškerého významu právního, t. j., nutno-li na známky takové pohlížeti tak, jako kdyby nebyly bývaly vůbec nikdy zapsány, nelze někdejšímu zápisu takových známek přiznati ani onen právní účinek, jaký s platným zápisem známky spojuje § 7 pro případ, kdy známka byla na základě § 21 známk. zák. vymazána.
Poněvadž již ze smyslu ustanovení článku I. zák. č. 471/19 vyplývá, že ustanovení § 7 nelze vztáhnouti na známky, které dle onoho článku ochrany v tomto státě pozbyly, neměl nss příčiny zabývati se ještě v jiných směrech výkladem onoho ustanovení známkové novely. — —

Citace:

č. 6483. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 705-707.