Čís. 12068.
Žaloba o oduznání manželského původu dítěte.
Stačí, prokáže-li manžel matky dítěte, že nedošlo v kritické době k pohlavním stykům mezi ním a manželkou, je-li zjištěno, že matka dítěte neměla v kritické době pohlavní styky se svým manželem je-li však i zjištěno, že matka dítěte neměla do narozeni dítěte pohlavní styk kromě se svým manželem i s jiným mužem, jest vyslechnouti svědka lékaře a znalce o tom; zda, hledíc k organickému vývinu á k tělesnému založení matky dítěte, může dítě pocházet! ze soulože matky dítěte s jejím manželem několik dní před nejzazší hranicí kritické doby.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, Rv II 517/31.)
Žalobě manžela matky dítěte o oduznání manželského původu dítěte procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Žaloba o oduznání manželského původu dítěte podle § 158 obč. zák., o niž jde v souzeném případě, může míti úspěch jen, prokáže-li, manžel, že dítě nemohlo jím bytí zplozeno. Tento důkaz může manžel vésti různým způsobem. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (srovnej rozhodnutí čís. 1452 a 4391 sb. n.) stačí po té stránce i důkaz, že nedošlo v kritické době (§ 163 obč. zák.) k pohlavnímu styku mezi manželem a manželkou. Podle zjištění prvního soudu, jež v odvolacím řízení nedoznalo změny, narodilo se dítě, o něž jde, dne 5. června 1930; žalobce opustil společnou domácnost v měsíci červenci 1929; k poslední souloži mezi ním a jeho manželkou došlo některý den před jeho odchodem ze společné domácnosti a po tomto odchodu již se svou manželkou nesouložil. Z tohoto zjištění plyne, že mezi odchodem žalobcovým ze společné domácnosti a narozením dítka jest doba nejméně 309 dní. Neobcoval-li žalobce, jak jest zjištěno, v této době vůbec se svou manželkou — došlo-li naopak k poslední souloži mezi manžely před počát¬ kem této doby 309 dní, jest tím podán i důkaz, že žalobce nesouložil s matkou dítěte, narozeného dne 5. června 1930 v kritické době § 163 obč. zák. a za normálních okolností byl by tím podle toho, co řečeno shora, podán i důkaz, že dítě nemohlo býti zplozeno žalobcem. Leč tomu vadí v souzeném případě výslovné zjištění odvolacího soudu, že matka dítěte od poslední souíože se žalobcem neměla se žádným jiným mužem, pohlavní styky. Je-li však na jedné straně zjištěno, že žalobce souložil se svou manželkou naposledy v době, od které do narození dítěte uplynulo nejméně 309 dní, tedy více než činí nejzazší hranice kritické doby, a je-li na druhé straně zjištěno, že žalobcova manželka neměla do narození dítěte kromě se svým manželem pohlavní styky s jiným mužem, jde o zjev zajistě velice nápadný, který měl býti v zájmu důkladného probrání a správného posouzení rozepře blíže vysvětlen. Podnětem k tomu mohl býti odvolacímu soudu jednak již svědecký údaj žalobcovy manželky, že již před tím v roce 1929 měla nemanželské dítě, které se narodilo o 14 dní později než mělo — jednak výtka žalované strany v odvolání, že měli býti slyšeni znalci lékaři o tom, zda nejde u matky dítěte o vnitřní organickou vadu, pro kterou se vývoj plodu pozdržel. Probrání a vysvětlení těchto okolností jest v souzeném případě vzhledem ke shora uvedené nesrovnalosti velice důležité pro řešení otázky, zda se žalobci podařil důkaz, že dítě nemohlo jím bytí zplozeno, a měl proto odvolací soud, dříve než rozhodl o odvolání žalované strany, vyslechnouti jednak jako svědka lékaře Dr. T-a, o němž se zmínila žalobcova manželka ve své svědecké výpovědi, jednak znalce lékaře o tom, zda, hledíc k organickému vývinu a k tělesnému založení žalobcovy manželky může dítě, o něž jde, pocházeti ze soulože, provedené mezi žalobcem a jeho manželkou nejméně 309 dní před narozením dítěte, tedy několik dní před nejzazší hranicí kritické doby, či zda jest podle zásad a zkušeností lékařské vědy vyloučeno, že dítě pochází z této soulože. Ježto odvolací soud tyto důkazy neprovedl, rozhodl na neúplném skutkovém podkladě, pročež bylo dovolání již z tohoto důvodu vyhověti a usnésti se, jak se stalo.