NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 1043.

Nepodléhal-li obviněný v době, kdy obnova zastaveného řízení trestního mohla přijití v úvahu, již vojenské trestní pravomoci, rozhodne o přípustnosti obnovy občanský trestní soud.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, N I 120/22). Nejvyšší vojenský sond zaslal Nejvyššímu jako zrušovacímu soudu trestní spisy proti Karlu W—ovi zavdavší podnět k zápornému sporu o příslušnost mezi vojenským prokurátorem a státním zástupcem v Praze ve smyslu § 39 v. tr. ř. a čl. VIII. nov. k prozkoumání se žádostí o sdělení názoru, s tímto přípisem: Proti Karlu W—o vi, tehdy prý poručíku v záloze, bylo vojenským prokurátorem 6. srpna 1919 zavedeno trestní řízení pro delikty dle § 502 a 504/b v. tr. z., kteréžto trestní řízení však bylo u divisního soudu dne 23. února 1920 ve smyslu § 239/3 právoplatně zastaveno, když byl vojenský prokurátor dne 23. února 1920 pro nedostatek důkazů od dalšího stihání upustil. Dne 15. listopadu 1920 došly k divisnímu soudu v Praze od M. N. O. spisy o disciplinárním řízení proti Karlu W—ovi, dle kterých byla Karlu W—ovi důstojnická hodnost odňata, protože podvodným způsobem se vydával úřadům a představeným za medika a i jinakým způsobem o sivé osobě klamné a nepravdivé údaje učinil. Divisní soud postoupil spisy dne 17. října 1921 vojenskému prokurátorovi v Praze k uvážení, zda není důvodů к obnově trestního řízení ve smyslu § 402 v. tr. ř., načež bylo dotazem vojenského prokurátora u příslušného pluku zjištěno, že W. byl dnem 6. května 1921 současně se zbavením důstojnické hodnosti propuštěn a zařazen jako pěšák do neaktivity. Zjistiv toto, postoupil vojenský prokurátor spisy státnímu zástupci v Praze dle § 6, 139 a 402 poslední odstavec v. tr. ř. s poukazem na svou nepříslušnost k opatření dle § 402 v. tr. ř., když obviněný W. ode dne 6. května 1921 pro obecné činy trestné za předpokladů § 16 v. tr. ř. nepodléhá již voj. trestní pravomoci. Státní zástupce vrátil však spisy 10. října 1922 vojenskému prokurátoru jakožto úřadu ve smyslu § 51 odstavec třetí tr. ř. (§ 16 v. tr. ř.) věcně příslušnému, ježto prý tento, zahájiv na základě disciplinárních spisů šetření ku zjištění podmínek pro povolení obnovy trestního řízení, pustil se do jednání ve věci samé. Tím prý se stal dle § 16 v. tr. ř. úřadem věcně příslušným a nemůže prý tuto svou příslušnost zrušili prohlášením, že ji nemíní uznali a že šetření konal jen ku zjištění podmínek příslušnosti. Vojenský prokurátor předložil po té spisy nejvyššímu vojenskému soudu к rozhodnutí. Po názoru vojenského nejvyššího soudu je stanovisko vojenského prokurátora správné. Otázku, které soudy jsou příslušny k obnovení trestního řízení v případě § 402 čís. 1 v. tr. ř., zda vojenské, či civilní, řešiti dlužno ve smyslu téhož § poslední odstavec dle trestních řádů, pro ony soudy platných. Rozsah vojenské soudní pravomoci je upraven ustanoveními 11 až 17 v. tr. ř. Směrodatný v tomto případě § 16 v. tr. ř. vyjímá z příslušnosti vojenské trestní pravomoci osoby, které, spáchavše obecně trestný čin v době své podřízenosti vojenské trestní pravomoci, z tohoto poměru podřízenosti vojenským trestním zákonům vystoupily dříve, nežli příslušné vojenské úřady učinily opatření směřující ku přípravě nebo ku zahájení (znovuzahájení) trestního řízení. Výnosem M. N. O. ze dne 26. dubna 1921 bylo potvrzeno usnesení ze dne 22. prosince 1920, jímž navrženo bylo, by poručíku v záloze Karlu W—ovi byla důstojnická hodnost odňata a by byl týž zároveň jako pěšák zařazen. Podle hlášení divisní nemocnice ze dne 251 září 1922 byl W. dne 6. května 1921 propuštěn do neaktivity, i jest nesporno, že se tímto dnem ukončil poměr, na kterém se zakládala vojenská soudní pravomoc. Poněvadž však až do tohoto dne. vojenskými úřady nebyla učiněna opatření vztahující se na přípravu, zahájení neb obnovu trestního řízení proti W—ovi, dne 23. února 1920 právoplatně zastaveného, přestala vojenská soudní pravomoc proti němu pro obecné trestně činy. Námitka státního zástupce, že vojenský prokurátor, zahájiv šetření, uznal skutkem svou příslušnost a v důsledku toho protiprávně svou příslušnost odmítá, není po názoru nejvyššího vojenského soudu udržitelná již vzhledem k předpisu § 139 odstavec prvý v. tr. ř., dle kterého dlužno i za vyšetřování trestní věc jinam postoupiti, jakmile nepříslušnost vyšetřujícího soudu před podáním obžaloby se zjistila. Byl proto vojenský prokurátor již ve smyslu tohoto § a kromě tého též dle § 25 v. tr. ř, povinen svou nepříslušnost ku pokračování (znovuzahájení) trestního řízení uplatniti.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odpověděl k dotazu, že sdílí názor nejvyššího vojenského soudu, aby у záporném sporu o příslušnost mezi státním zastupitelstvím v Praze a vojenským prokurátorem v Praze v trestní věci proti Karlu W-ovi pro zločin podvodu uznána byla příslušnost občanských trestních úřadů (soudů), neboť při řešení sporné otázky směrodatnou jest jedině okolnost, že v čase, kdy obnova zastaveného trestního řízení vůbec v úvahu přijití mohla, totiž v říjnu 1921, obviněný více nekonal činné vojenské služby a nepodléhal vojenské trestní pravomoci, jež zanikla ukončením jeho činné služby dnem 6. května 1921. Proto jest příslušným k rozhodnutí o obnově (o pokračování v trestním řízení) po rozumu §§ 386 a 16 v. tr. ř. civilní trestní soud a důsledkem toho nemohou šetření absolutně nepříslušného vojenského prokurátora příslušnost vojenských trestních úřadů založiti a o nějakém předstižení ve smyslu § 51 odstavec třetí tr. ř., jež by jen při posuzování místní, nikoliv však věcné příslušnosti význam míti mohlo, nelze mluviti a tento názor státního zastupitelství jest právně pochybeným. Zároveň vyslovuje se úsudek, že se zřetelem k tomu, že nejde o obnovu trestního řízení ve vlastním slova smyslu, nýbrž pouze o pokračování v řízení, zastaveném již před podáním obžaloby, a že toto pokračování dle § 402 v. tr. ř. na formelní předpisy obnovy vázáno není, nemá místa ustanovení § 393 odstavec čtvrtý v. tr. ř. a že není zapotřebí, aby nejvyšší vojenský soud učinil výrok o přípustnosti obnovy ve smyslu posledního odstavce § 393 v. tr. ř. a že o obnově rozhodne civilní trestní soud jedině podle předpisu § 352 tr. ř.

Citace:

č. 1043. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 577-579.