NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 16220.

Odpovědnost notářů.
Notář odpovídá za škodu (§ 5 notář. ř., § 1299 obč. zák.) vzniklou tím, že neupozornil kupitele při sepsání kupní smlouvy na nebezpečí plynoucí z poznámky pořadí, která vázla na kupované realitě.
Za kandidáta notářství u něho zaměstnaného odpovídá notář podle § 1313 a) obč. zák., nikoli podle § 1315 obč. zák. K založení nároku na náhradu škody se nevyžaduje vždy přímá příčinná souvislost, nýbrž stačí i příčinná souvislost nepřímá, bylo-li jednání (opominutí) škůdcovo jedním z článků v řetězu příčin, které vedly k škodlivému výsledku. Vzájemný poměr nároků na náhradu škody příslušících kupiteli proti notáři ex delicto a proti prodateli z trhové smlouvy.
(Rozh. ze dne 23. června 1937, Rv I 24/35.)
Žalobkyně se na žalovaném notáři domáhá žalobou náhrady škody 90570 Kč s přísl., a to v podstatě z těchto důvodů: V květnu 1929 se žalobkyně dohodla se stavitelem Františkem E. v P. o koupi novostavby domu v P. za 160000 Kč. Dne 16. května 1929 byla sepsána trhová smlouva v notářské kanceláři žalovaného, jehož žalobkyně, která po dlouhou dobu žila v Americe, jsouc neznalá zdejších právních předpisů, pověřila jako právníka a notáře uvedeným právním jednáním v přesvědčení, že bude provedeno tak, aby neutrpěla právní ani hmotné škody. Smlouvy trhová byla však sepsána tak, že podle ni koupila žalobkyně od Marie E. role č. kat. 499/36, zapsané ve vložce č. 1502 hl. kn. II. města P. Jako trhová cena byla uvedena ve smlouvě částka 8000 Kč, ač na pozemku tom byl postaven dům a žalobkyně zaň vyplatila prodávající Marií E. hotově 155000 Kč. Kupní cenu vy¬ platila žalobkyně tím způsobem, že dala přepsati svoji vkladní knížku v Ž. bance na jméno manželů E-ových. Ježto dům byl novostavbou, doplácela žalobkyně ještě 6550 Kč na různé poplatky, takže zaplatila na kupní cenu celkem 161550 Kč. Odstavec III. uvedené smlouvy zní: »Poněvadž celá trhová cena zaplacena, nepřejímá kupující na sebe povinnost k placení dluhů a závad a prodávající se zavazuje v tom směru k závadprostému odevzdání.« Žalobkyně byla přesvědčena, že žalovaný v pozemkové knize nezjistil na koupené nemovitosti žádných břemen a závad, které by přecházely na žalobkyni, ježto jinak by ji na to upozornil, což neučinil, a neupozornil jí zejména, že i pouhá poznámka pořadí chová pro ni nebezpečí, že doplatí ještě částku v poznámce označenou. Žalovaný se však ani slovem nezmínil o tom, že jest na nemovitosti nějaká závada, a také neupozornil žalobkyni, jak bylo jeho povinností, aby si zadržela nějakou částku na zajištění depurace, což bývá obvyklá opatrnost praktikovaná u všech kupních smluv. Dne 15. listopadu 1929 došlo žalobkyni usnesení krajského soudu v P., že se na její dům vkládá podle poznámky pořadí zástavní právo Č. banky v P. ve výši 80000 Kč s 10% úroky, 10% úroky z prodlení a vedlejšími závazky do výše 12000 Kč. Na žalobkynino oznámení, jež o tom učinila Františku E., ten prohlásil, že to nic není, aby to zahodila, leč přesto si žalobkyně došla do pozemkové knihy a tam zjistila, že na prodaném roli bylo podle usnesení krajského soudu v P. ze dne 17. listopadu 1928, č. d. 1797, poznamenáno pořadí k zajištění pohledávky do výše 80000 Kč s přísl. s právní účinností do 16. listopadu 1929 a že v pořadí poznámky jest vložen vklad práva zástavního za celou pohledávku 80000 Kč s přísl. Č. banka žalobkyni žalovalá na zaplacení uvedené pohledávky, vymohla si její vykonatelnost a povolení vnucené dražby koupené reality, a to k vymožení pohledávky 90570 Kč, 14% pololetní odměny z pětinásobku 90570 Kč, procesních útrat 3473 Kč 80 h a útrat exekučního návrhu 539 Kč 20 h. Žalobkyně žalovala prodávající Marii E. na zaplacení vložené pohledávky Č. banky, vedla proti ní také exekuci, ale na její (prodatelčino) jmění byl vyhlášen konkurs. Těmito právními kroky byla žalobkyni způsobena další škoda: přisouzené útraty sporu 2491 Kč, 405 Kč 05 h a 507 Kč 85 h. Žalobkyně zaplatila v roce 1932 celou zástavním právem zajištěnou pohledávku s příslušenstvím shora uvedeným Č. bance v P. k rukám jejího právního zástupce Dra A. S. Podle žalobkynina tvrzení žalovaný zavinil celou uvedenou škodu, ježto jako notář převzal k provedení dílo, totiž smlouvu, a bylo jeho povinností,, aby ji provedl s péčí dobrého právníka, upozornil ji dle opatřeného lustra na všechny závady na nemovitosti váznoucí, vyložil stranám jejich právní význam i finanční jejich dosah, a aby dal do smlouvy srovnalou vůli stran o těchto závadách. Byla-li na listu C zjištěna závada, t. j. v souzeném případě poznámka pořadí pro 80000 Kč, měl zadržeti potřebnou částku k depuraci této závady. Opominul-li to, dopustil se hrubého opominutí a nevěnoval provedení převzatého díla péči dobrého právníka, a odpovídá proto za způsobenou jí škodu. Žalovaný namítl zejména, že dne 16. května 1929, když se smluvci dostavili do kanceláře žalovaného k projednání smluvních podmínek, oznámil žalovaný žalobkyni, že na prodávaném pozemku jest poznamenáno pořadí pro zamýšlené zatížení částkou 80000 Kč, při čemž přítomný František E. prohlásil, že hodlá-li žalobkyně užiti zápůjčky, že se může po případě vložiti dluhopis v pořadí poznámky, té, a nechce-li žalobkyně tak učiniti, že se společně se svou manželkou zaváží, že obstarají originál usnesení o povolení poznámky, uložený u Č. banky, a že. kdykoli k vyzvání depuraci provedou. S tím žalobkyně souhlasila. K dotazu žalovaného mu smluvci oznámili, že kupní cena činí 8000 Kč a že ji již kupující zaplatila, takže u něho nic nebylo vypláceno. O tom, že na pozemku byl postaven dům a že kupní cena má býti 155000 Kč, nebo docela 161550 Kč, nebylo vůbec řeči. O poznámce pořadí v uvedené vložce žalovaný věděl, ježto měl již od 19. dubna 1929 lustrum o prodaném poli, ježto Marii T. povolena byla V. spořitelnou na pozemek ten zápůjčka 80000 Kč, jež se měla vyplatili, bude-li na pozemku tom postaven dům. Před podpisem smlouvy žalovaný stranám výslovně řekl a František E. slíbil, že .do 1. června 1929 80000 Kč Č. bance zaplatí, což ve svých spisech si vyznačil, a k podpisu smlouvy došlo teprve, když žalobkyně se slibem tímto byla srozuměna a jemu uvěřila. Kupní cenu 8000 Kč nemohl žalovaný zadržeti, ježto mu smluvci řekli, že kupní cena byla vyplacena již předem. Na jmění Marie E. byl usnesením krajského soudu v P. prohlášen pod K 17/31 konkurs, který v době podání žaloby nebyl dosud skončen a nebylo možno zjistiti, co žalobkyně z konkursní podstaty obdrží, takže škoda v době podání žaloby žalobkyni dosud nevznikla, a namítá tudíž žalovaný jednak bezdůvodnost, jednak předčasnost žaloby, žalovaný uznal, že Č. banka k vymožení částky 90570 Kč s přísl. vedla dražbu na nemovitosti ve vložce č. 1502/11 m. P. zapsanou a že byl v exekučním řízení tom pod E VIII 204/32 u okresního soudu v P. vedeném nařízen dražební rok na 16. července 1932. Žalovaný nemá viny na možné škodě způsobené žalobkyní, neboť užil veškerých opatrností řádného právníka. Soud prvé stolice uznali podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Jest nesporné, že byla v notářské kanceláři žalovaného sepsána trhová smlouva, podle které žalobkyně koupila od Marie E., manželky stavitele Františka E., role č. k. 499/36, zapsané ve vložce č. 1502 hlavní pozemkové knihy II. města P., za kupní cenu 8000 Kč a že žalobkyně dne 16. května 1929 dotčenou trhovou smlouvu v kanceláři žalovaného podepsala. Žalobkyně tvrdí, že jí ani žalovaný, ani jeho koncipient neupozornili, že v době podpisu trhové smlouvy bylo v uvedené knihovní vložce poznamenáno pořadí k zajištění pohledávky do výše 80000 Kč s přísl. s právní účinností do 16. listopadu 1929 a že tímto opominutím utrpěla škodu, jejíž náhrady se žalobou domáhá. Prvý soud v důvodech napadeného rozsudku uvádí, že podle souhlasného přednesu stran sepsal žalovaný dotčenou trhovou smlouvu o prodeji parcely, na níž byl postaven nový dům, jako notář ve smyslu § 1 not. ř. Odvolateli právem vytýká, že prvý soud jest na omylu. V § 1 not. ř. jest upravena působnost notářů co do sepisování veřejných listin a co do sepisování takových veřejných listin obsahuje § 52 not. ř. zvláštní předpisy o úřadování notářů. V souzeném případě však nešlo o sepsání veřejné listiny, a nemá tu proto význam ustanovení § 52 not. ř. V tom směru žalovaný právem vytýká procesnímu soudu nesprávné právní posouzení. Podle § 5 not. ř. jest notářům dovoleno, aby k žádosti stran sepisovali též soukromé listiny, při čemž jsou notáři povinni vynaložiti poctivost, přesnost a píli, stejně jako ostatní přísežní právní zástupci (advokáti). Žalobkyně opírá žalobu o povinnost k náhradě škody. První podmínkou nároku na náhradu škody jest podle § 1295 obč. zák. zavinění škůdcovo a jest tudíž zkoumati, zdali žalovaný nebo jeho koncipient Dr. Pavel N. při sepisování uvedené kupní smlouvy jednali nedbale a nevynaložili přesnost a píli, kterou mu ukládá předpis § 5 not. ř. Prvý soud v důvodech napadeného rozsudku uvádí, že svědectvím Dr. Pavla N., Františka E. a seznáním žalovaného nabyl přesvědčení, že Dr. Pavel N. učinil sice zmínku o poznámce pořadí pouhým dotazem při čtení odst. III. řečené smlouvy, ale spokojil se pouhým ústním prohlášením Františka E., že jsou se žalobkyní a dotčené poznámce dohodnuti. Dále uvádí prvý soud, že nabyl úplného přesvědčení, že žalobkyně nebyla za jednání v kanceláři žalovaného upozorněna na význam poznámky pořadí a nebyla poučena o možném nebezpečí majetkové újmy, která jí z poznámky té hrozí. Prvý soud tudíž nezjišťuje, že by při předčítání a podpisování smlouvy o poznámce pořadí vůbec nebylo řeči. Ostatně žalobkyně sama ve svém odvolacím sdělení vychází ze skutečnosti, že František E. prohlásil, že poznámka pořadí přijde k výmazu, že on usnesení opatří a depuraci obstará. Soud odvolací tudíž bere podle souhrnných výsledků řízení v prvé stolici konaného a výsledků ústního odvolacího jednání za prokázáno, že se Dr. Pavel N. při předčítání kupní smlouvy zmínil o řečené poznámce pořadí a že poté František E. prohlásil, že poznámka pořadí přijde k výmazu, že on soudní usnesení o poznámce té opatří a depuraci obstará. Svědek Dr. Pavel N. přízežně v prvé stolici udal, že před podpisem prvé smlouvy vysvětlil žalobkyni význam poznámky pořadí a že určitě řekl, že usnesení o pořadí má ten význam, že ten, kdo ho má, může si dáti vložiti podle něho právo zástavní. Prvý soud v tom směru výpovědi Dr. Pavla N. neuvěřil. Soud odvolací má sice se zřením na určitou přísežnou výpověď Dr. Pavla N. pochybnosti', zdali toto skutkové přesvědčení prvého soudu je správné, avšak nepokládá za nutné opakovati důkazy, poněvadž žaloba není odůvodněna, i když se bere za základ rozhodnutí zjištění prvého soudu, že prý Dr. N. nepoučil žalobkyni o významu poznámky pořadí. Vždyť nejde tu, jak již řečeno, o se¬ psání notářského spisu podle §§ 1, 52 not. ř. Jest zjištěno, že oba smluvci při přečtení prohlásili, že kupní cena jest úplně zaplacena a že se stavitel František E. jménem své manželky zavázal k výmazu poznámky pořadí. Ježto žalobkyně svou povinnost z kupní smlouvy již splnila, nemohl Dr. N. od poučení o významu poznámky pořadí očekávati jiný účinek než ten, že prodávající se zaváže k výmazu této po¬ známky, což se skutečně stalo. Dr. Pavla N. by za zjištěného stavu proto nestíhalo zavinění ve smyslu § 5, odst. 2, not. ř. ani tehda, kdyby žalobkyni nebyl upozornil na význam, poznámky pořadí. Ani jinak není prokázáno, že by žalovaný nebo jeho koncipient při sepisování kupní smlouvy jednali nedbale. Jest zjištěno, že si před podpisem smlouvy obstarali knihovní lustrum o prodané nemovitosti, a je právně bezvýznamné, v který přesný den si uvedené lustrum obstarali. Není nic nápadného, že stavitel resp. jeho manželka prodává knihovní parcelu a nikoli hotový dům. Vždyť stavitel může svému zákazníku jednak prodati pozemkovou parcelu a jednak s ním uzavříti smlouvu o dílo, že totiž mu vystaví na parcele dům. Pouze první smlouva potřebuje listinné formy, způsobilé k vkladu práva vlastnického. Že by částka 8000 Kč jako kupní cena za prodanou parcelu byla nápadně nízká, není tvrzeno. Poněvadž prodal parcelu stavitel, nemusilo býti notáři nápadné, že stavitel nebo kupitelka potřebují stavebního úvěru, a že proto vázne poznámka pořadí. Sám žalobkynin manžel Josef H. udal jako svědek, že v době podpisu kupní smlouvy stavba domu, na pozemku byla téměř dohotovena. Dům totiž nebyl ještě dostavěn. Žalobkyně tvrdila, avšak ni- Kterak nedokázala, že neovládá úplně český jazyk. Ostatně ani netvrdila, že žalovaný nebo jeho koncipient věděli nebo musili věděti o tomto jejím nedostaku. Žalobu, slušelo zamítnouti také proto, že není dokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným zaviněním žalovaného a jeho koncipienta a žalobkyninou škodou prý utrpěnou. Žalobkyně byvši slyšena k důkazu jako strana, udala, že již před 16. květnem. 1929 František E. na její dotaz prohlásil, že na prodané realitě nevázne nijaký dluh. Žalobkyně ani netvrdí, že žalovaný nebo jeho koncipient ji nesprávným udáním v tom směru uvedli v omyl. Podle jejího vlastního prohlášení byla uvedena v omyl Františkem E. Jest zjištěno, že žalobkyně ještě dříve, než se dostavila do kanceláře žalovaného k podpisu smlouvy, vydala Františkovi E. vkladní knížku banky, znějící na 155000 Kč, jako kupní cenu za parcelu a dům. Tím se stal jmenovaný E. vlastníkem této knížky. Žalobkyně sama jednala krajně neopatrně, když, aniž se přesvědčila o tom, zdali na nemovitosti vázne knihovní břemeno nebo poznámka pořadí, zaplatila před podpisem kupní smlouvy skoro celou kupní cenu. škodu, kterou prý žalobkyně utrpěla, způsobila si žalobkyně z největší části sama. Žalobní nárok není též důvodem po právu. Není proto třeba zabývati se výší zažalované pohledávky. Pro úplnost se podotýká, že oprávněna jest námitka žalovaného, že by i tehdy, kdyby žaloba byla co do důvodu oprávněna, slušelo ji zamítnouti pro tentokráte. Není správný názor zastávaný žalobkyní v odvolacím sdělení, že Marie E. a žalovaný jsou rukou společnou a nedílnou povinni plniti zažalovanou náhradu škody. Proti Marii E. přísluší žalobkyni nárok z kupní smlouvy, proti žalovanému žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu pro zavinění při konání právnické práce. Jde tu o dva různé právní důvody. Je zřejmě, že by žalobkyně na základě smlouvy v kanceláři žalovaného sepsané nebyla utrpěla žádnou škodu, kdyby Marie E. byla dosti majetná, aby mohla splniti svůj slib k depuraci poznámky pořadí. Žalobkyně může si proti žalovanému činiti nárok na náhradu škody teprve, dokáže-li se, že Marie E. svůj závazek depurační nemůže splniti. Soud odvolací musí přezkoumati rozsudek prvé stolice podle skutkového stavu v době, kdy rozsudek ten byl vynesen. Prvý soud zjistil, že nebylo v době vyneseného rozsudku, ještě provedeno exekuční řízení k vymožení pohledávky žalobkyně proti Marii E. a že ani konkursní řízení, prohlášené na jmění Marie E., není dosud skončeno. Není tudíž ještě jisto, zdali a jakou škodu utrpěla žalobkyně tvrzeným zaviněním žalovaného, a žaloba je proto v každém případě předčasná.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
Důvody:
Žalobkyně právem brojí proti názoru odvolacího soudu, že žalovaný jest bez viny, že tu není příčinná souvislost mezi její škodou a tvrzeným zaviněním žalovaného a jeho koncipienta a že žaloba je předčasná proto, že žalobkyni dosud žádná škoda nevznikla. V kanceláři žalovaného byla sepsána soukromá listina, totiž trhová smlouva. Podle § 5, odst. 1, not. ř. jsou notáři oprávněni sepisovali soukromé listiny. Podle druhého odstavce řečeného ustanovení mají notáři, právě tak jako jiní přísežní zástupci, obstarávali uvedená jednání s poctivostí, přesností a pílí podle platných zákonů, odepříti každou spolučinnost na na jednáních zakázaných, podezřelých a jen na oko předstíraných, a odpovídati stranám za každou škodu, kterou jim způsobili svým zaviněním. Platným zákonem, ve smyslu druhého odstavce § 5 not. ř. jest rozuměti také obecný zákoník občanský a zejména jeho ustanovení § 1299. Prvý soud zjistil, že žalobkyně nebyla za jednání v kanceláři žalovaného vůbec upozorněna na význam poznámky pořadí, jež vázla na realitě žalobkyní kupované, a že nebyla poučena o možném nebezpečí majetkové újmy, která jí z poznámky té hrozí, žalovaný ve svém odvolání výslovně napadl uvedené skutkové zjištěni, odvolací soud však jeho správnost nepřezkoumal, vycházeje z názoru, že by Dr. Pavla N., kandidáta notářství u žalovaného (a tedy patrně ani žalovaného samého), za zjištěného stavu nestíhalo zavinění ve smyslu § 5, odst. 2, not. ř. ani tehda, kdyby žalobkyni nebyl upozornil na význam poznámky pořadí. Leč dovolací soud neschvaluje tento názor, poněvadž se příčí jak předpisu § 5, odst. 2, not. ř., tak i ustanovení § 1299 obč. zák. o povinnostech odborníků, aby veřejný úřad, k němuž se přiznávají, vykonávali se zvláštní znalostí a mimořádnou péčí. Kdyby bylo shledáno, že ani žalovaný, ani Dr. Pavel N. nepoučili žalobkyni, jak zjistil prvý soud, odpovídal by žalovaný žalobkyni za toto opominutí. V dovolací odpovědi zastává žalovaný stanovisko, že by žalobkyně byla musila tvrditi, že žalovaný ustanovil k sepsání smlouvy osobu nezdatnou a že se tedy žalovaný dopustil viny ve výběru, anebo v dohledu na svého koncipienta; něco takového však žalobkyně vůbec netvrdila. Toto stanovisko žalovaného není správné, neboť žalovaný vůči žalobkyni neobstarával své záležitosti, nýbrž byl vůči ní zavázán k plnění. Nejde tu tedy o případ § 1315 obč. zák., nýbrž o případnost § 1313 a) obč. zák., kde otázka nezdatnosti nerozhoduje. V otázce příčinné souvislosti dovodil prvý soud, že bylo ještě možno zabrániti tomu, aby prodávající Marii E. byla valuta vyplacena. Odvolací soud se o této okolnosti nezmiňuje, má však za to, že není dokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným zaviněním žalovaného a jeho. koncipienta a škodou žalobkyně. Leč po právní stránce napadený rozsudek přehlíží, že se k založení nároku na náhradu škody nevyžaduje vždy příčinná souvislost přímá, nýbrž že by stačila i příčinná souvislost nepřímá, kdyby jednání (opominutí) žalovaného bylo jedním z článků v řetězu příčin, které vedly k škodlivému výsledku. To jde najevo z §§ 1301 a 1311 obč. zák. (srv. na př. rozh. č. 5360 a důvody rozh. č. 5499 Sb. n. s.). Odvolací soud nejen že nevycházel z tohoto právního hlediska, ale nezjistil ani skutkový podklad, potřebný pro úsudek soudu o příčinné souvislosti. Odvolací soud pokládá konečně žalobu též za předčasnou, poněvadž v době vynesení rozsudku prvého soudu nebylo ještě provedeno exekuční řízení k vymoženi žalobkyniny pohledávky proti Marii E., ani nebyl skončen konkurs prohlášený na jmění Marie E. Dovolací soud nepokládá tento názor za správný. Vždyť napadený rozsudek sám. výstižně doličuje, že žalobkyně má jednak nárok z kupní smlouvy proti Marii E., jednak nárok na náhradu škody proti žalovanému pro zavinění při konání právnické práce. Nárok, o nějž jde v souzeném sporu, byl by se zřením; na krajně nepříznivé majetkové poměry Marie E. vznikl již opominutím žalovaného shora vylíčenými, poněvadž žalovaný opominul zabrániti tomu, aby byla valuta za prodanou realitu vyplacena Marii E., ačkoli to bylo podle zjištění prvého soudu ještě možné. Škoda žalobkynina ve vztahu k žalovanému vznikla tudíž v době právě uvedené. Na vzniku škody nic nemění to, jaký výsledek bude míti exekuce a konkurs proti Marii E., poněvadž za stavu věci, jaký je v souzeném případě, by to mohlo míti význam toliko pro rozsah nebo výši žalobkynina nároku, na náhradu škody. Žaloba není tedy předčasná. Dovolání je proto důvodné. Poněvadž však dovolací soud vycházeje z mylného, odchylného právního hlediska, neučinil potřebných zjištění ve shora naznačených směrech, bylo napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti odvolacímu soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodli (§ 510 c. ř. s.).
Při tom bude na odvolacím soudě, aby se vypořádal i se všemi ostatními námitkami, jež byly uvedeny v odvolání žalovaného, a přihlédl též k obsahu žalobkynina odvolacího sdělení.

Citace:

Čís. 16220. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 16-23.