Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 2
PDF

Čís. 4225.


Předpis, stanovící pro platnost smlouvy určitou formu, platí i pro předchozí úmluvu.
(Rozh. ze dne 7. října 1924, Rv I 1183/24.) Žalobě manžela na manželku o splnění kupní smlouvy ohledně ⅜ nemovitosti a zaplacení kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dle žalobního návrhu domáhá se žalobce na žalované, své manželce, dodržení trhové smlouvy o ⅜ domu prý již pro ně závazně ujednané, a plnění z této smlouvy, totiž zaplacení kupní ceny. Ježto jde o smlouvu trhovou mezi manžely, jest dle zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. nutným předpokladem její platnosti, by zřízena byla ve formě notářského spisu. Dle povahy věci nelze tomuto zákonnému předpisu, k jehož šetření dlužno přihlížeti z moci úřední, dáti jiný význam, než že souhlas k smlouvě může býti platně projeven jen ve formě notářského spisu a že až do té doby souhlas, projevený v předchozím vyjednávání o smlouvu nebo již v úplném ujednání smlouvy nemá závazné platnosti. S tohoto hlediska nelze ovšem přisvědčiti názoru dovolání, že při smlouvách o právních jednáních podrobených náležitosti notářského spisu, váže strany již předchozí, této formy postrádající ujednání stran, a poukaz dovolatelův na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ve Vídni, v dovolání citované, v němž se ostatně jedná o »uznání dluhu« mezi manžely, při němž ve zřetel přichází spíše průvodnost takového projevu, než platnost a závaznost souhlasu smluvního, musí se minouti úspěchem.
Citace:
č. 4225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 372-373.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).