Čís. 1238.

Bylo-li vyhověno žádosti za obnovu trestního řízení, lze o útratách žádosti za obnovu rozhodnouti teprve při rozhodování konečném.
V řízení přestupkovém nelze si stěžovati do usnesení, povolujícího obnovu trestního řízení.
(Rozh. ze dne 21. června 1923, Kr I 417/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení okresního soudu v Klatovech ze dne 13. prosince 1922 a do usnesení krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze dne 27. prosince 1922 takto právem: 1. Usnesením okresního soudu v Klatovech ze dne 13. prosince 1922, pokud jím byl P. Jan Š. odsouzen k náhradě nákladů obnovy trestního řízení, porušen byl zákon v ustanovení §u 390 čís. 2 tr. ř. 2. Usnesením krajského jako odvolacího soudu v Plzni z 27. prosince 1922 porušen byl zákon v ustanovení §u 480 tr. ř., usnesení to se zrušuje a okresnímu soudu v Klatovech se ukládá, by dle předpisu §u 358, (447, 451) tr. ř. ve věci dále jednal.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Klatovech ze dne 18. května 1912 byl Karel V. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti dle §u 491 tr. zák. a odsouzen k peněžité pokutě. Rozsudek tento nabyl moci práva. Usnesením téhož soudu ze dne 13. prosince 1922 dáno místo návrhu Karla V-a na obnovu trestního řízení, rozsudek uvedený zrušen a soukromý obžalobce P. Jan Š. odsouzen nahraditi Karlu V-ovi dle §u 390 a 393 tr. ř. na nákladech obnovy trestního řízení za právní zastupování 1100 Kč a sice z toho důvodu, že navrhovatel přivedl takové nové okolnosti a průvody, jež se jeví způsobilými přivoditi jeho sproštení (§ 353 odstavec druhý tr. zák.). Do usnesení toho podal soukromý obžalobce stížnost, jíž bylo usnesením krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze 27. prosince 1922 vyhověno, napadené usnesení v celém obsahu změněno a návrh Karla V. na obnovu trestního řízení zamítnut. Aniž by se dotýkáno bylo věcné stránky této trestné věci, vytknouti dlužno dvoje pochybení, kterým byl zjevně zákon formálně porušen. Především jest to usnesení okresního soudu v Klatovech, které ukládá soukromému obžalobci náhradu nákladů povolené obnovy, a pak usnesení odvolacího soudu v Plzni, jež vyhovuje stížnosti soukromého obžalobce proti povolené obnově. V onom směru porušeno bylo ustanovení §u 390 čís. 2 tr. ř., dle něhož o útratách žádosti za obnovu trestního řízení rozhodovati jest ihned jen v případech, kdy žádost taková byla zamítnuta. Bylo-li jí však vyhověno, zrušen tím byl pouze původní rozsudek ve smyslu §u 357 tr. ř. a otázka útrat řešena býti musí dle všeobecných zásad §u 389 neb 390 tr. ř. teprve při rozhodování konečném. Usnesení odvolacího soudu se nesrovnává se zákonem, neboť dle výslovného ustanovení §u 480 prvý odstavec třetí věta tr. ř. v přestupcích lze stížnost vznésti jen do usnesení prvé stolice obnovu trestního řízení nepovolujícího. Tímto ustanovením stanovena byla výjimka ze všeobecného pravidla §u 481 tr. ř., že na rozhodnutí soudů okresních, z nichž se nelze odvolati, mohou ti, kdož se jimi mají za stiženy, podati ve třech dnech stížnost ku sborovému soudu první stolice, a obsažena jest v tomto ustanovení zřejmá odchylka od pravidla §u 357 poslední odstavec tr. ř., dle něhož v řízení pro zločiny neb přečiny právo stížnosti proti povolujícímu usnesení jest přípustné.

Citace:

č. 1238. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 316-317.