NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 11013.

Živnostenské právo: * Z § 20 živn. řádu neplyne, že by v případě přenesení koncese hostinské a výčepnické, obsahující i jiná oprávnění než v tomto § uvedená [§ 16 c), d), e) a kavárny], bylo potřebí nové koncese.
(Nález ze dne 23. ledna 1934 č. 1010.)
Věc: František Ž. v P. proti ministerstvu obchodu o přeložení koncese hostinské a výčepnické.
7* Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. června 1926 zamítla osp na Vsetíně žádost st-lovu za povolení k přeložení živnosti hostinské a výčepnické z domu č. p....v P. do domu č. p....tamtéž s odůvodněním, že potřeba obyvatelstva zřízení hostince v tomto domě nevyžaduje.
Zsp v Brně vyhověla výnosem z 26. prosince 1926 odvolání st-lovu, zrušila výměr v odpor vzatý a udělila žádané povolení, ježto okolnosti, k nimž podle § 20 živn. ř. pozírati dlužno, nejsou žádanému přeložení na závadu. Rozhodnutí toto bylo opatřeno poučením, že společenstvo živností hostinských a výčepnických na V. může do 14 dnů ode dne následujícího po doručení podati u osp-é na V. odvolání k min. obch. Tento výměr byl společenstvu doručen dne 12. ledna 1927 a společenstvo podalo dne 25. ledna 1927 u osp-é odvolání k min. obch.
Nař. rozhodnutím zrušilo min. obch. »u příležitosti« odvolání společenstva živností hostinských a výčepnických na základě ustanovení § 146 odst. 4 živn. ř. v odpor vzaté rozhodnutí zsp-é z moci úřední s odůvodněním, že nebylo přípustno schváliti přeložení živnosti hostinské a výčepnické, ježto st-l nemá toliko oprávnění v § 16 pod lit. c), d), e), vytčená nebo kavárnu, nýbrž mimo oprávnění v § 16 pod lit. c), d), e) jmenovaná, ještě oprávnění v § 16 pod lit. b) a g) uvedená. Žal. úřad uvážil, že není přípustno, aby jen některá oprávnění příslušející st-li podle koncesního dekretu byla přenesena, kdežto ostatní se zřetelem na ustanovení § 20 odst. 1 by zůstala v dosavadních místnostech, neboť jednotlivá oprávnění st-lovy živnosti hostinské a výčepnické jsou dílčími oprávněními jednotného živn. práva a mohou býti přenesena jen jako celek. Je-li podle § 20 odst. 1 přípustno s pouhým schválením živn. úřadu přenésti pouze oprávnění uvedená v § 16 pod lit. c), d), e) a kavárnu, plyne z toho podle názoru žal. úřadu úsudkem a contrario, že k přenesení oprávnění v § 16 pod lit. b), g) uvedených nestačí pouhé schválení, nýbrž dlužno si vymoci novou koncesi. Z toho dospělo nař. rozhodnutí k závěru, že bylo-li st-li schváleno přeložení koncese v celém rozsahu, byl porušen zákon.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
V daném případě nerozhodovalo min. obch. o opravném prostředku společenstva živností hostinských a výčepnických na V. jako instance odvolací, nýbrž vydalo toto rozhodnutí, jak se v něm výslovně konstatuje, na základě dozorčí moci. Podle § 146 odst. 4 živn. ř. má nadřízený úřad právo zakročiti z moci úřední, shledá-li, že v tom kterém konkrétním případě stolice nižší zákonných požadavků nedbala.
Nedostatek zákonné náležitosti spatřovalo nař. rozhodnutí v tom, že st-lova živnost hostinská a výčepnická obsahuje nejen oprávnění v § 16 lit. c), d), e) vytčená, nýbrž ještě další oprávnění v § 16 uvedená, takže nejsou splněny předpoklady § 20 odst. 1 pro schválení přeložení živnosti hostinské a výčepnické do jiné místnosti v téže osadě. Min. shledalo tedy, že zsp nedbala ustanovení § 20 živn. ř. a neprávem jí tedy stížnost upírá právo ex offo zakročiti. Mělo-li min. právo zakročiti ex offo, pak ovšem je lhostejno, zda nedbání zákonných požadavku bylo či nebylo v řízení správním uplatňováno a je námitka stížnosti, že společenstvo neuplatňovalo tuto tvrzenou nezákonnost, bezdůvodná.
Mělo-li ovšem min. právem či neprávem za to, že druhá stolice jednala proti ustanovení § 20, je otázka merita, jíž se stížnost také zabývá. V tom uznal nss stížnost důvodnou.
V § 39 odst. 3 jest stanoven všeobecný princip, že každá živnost koncesovaná může býti přeložena na jiné stanoviště v téže obci, avšak jen po vyžádaném schválení živn. úřadu. Jde-li o přeložení koncesované živnosti, při jejímž propůjčení jest pozírati k místním poměrům (§ 23 odst. 5), má živn. úřad dříve, než to schválí, vyslechnouti obec stanoviště živnosti (§ 39 odst. 4). V § 23 odst. 5 jsou mezi živnostmi, při jejichž propůjčení je přihlížeti k místním poměrům, uvedeny také živnosti hostinské a výčepnické (§ 15 bod 15). Jednotlivá oprávnění těchto živností jsou vypočtena v § 16 a je tam vysloveno, že tato oprávnění mohou býti udělena buď jednotlivě aneb ve spojení mezi sebou. Mohou tedy podle ustanovení § 39 odst. 3 a 4 veškeré živnosti hostinské a výčepnické vyjmenované v § 16 po vyžádaném schválení živn. úřadu přeloženy býti na jiné stanoviště v téže obci.
O přeložení živností hostinských a výčepnických, vyjmenovaných § 16 lit. c), d), e), a kaváren do jiné místnosti v téže osadě obsahuje § 20 odst. 1 speciální ustanovení. Pravíť se tam, že k takovémuto přeložení je třeba schválení živn. úřadu a vypočítávají se okolnosti, k nimž má úřad při rozhodování o žádosti za schválení k přeložení těchto živností pozírati a kterou korporaci resp. organisaci, po případě úřad má slyšeti. Platí tedy pro přeložení živností hostinských a výčepnických vyjmenovaných v § 16 lit. c), d), e), a kaváren přísnější předpisy než pro ostatní živnosti koncesované.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že každá živnost hostinská a výčepnická, tedy i taková živnost hostinská a výčepnická, která obsahuje mimo oprávnění vyjmenovaná v § 16 lit. c), d), e), ještě jiná oprávnění v tomto paragrafu uvedená, může býti do jiné místnosti v téže osadě přeložena a že k přeložení takovéto koncese není potřeba nové koncese, nýbrž dostačí vyžádati si schválení živn. úřadu.

Citace:

Č. 11013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 315-317.