Čís. 14589.


Spravením knihovního záznamu práva zástavního k zajištění peněžité pohledávky nabývá se knihovního práva s účinkem od chvíle, kdy byla podána žádost o záznam a vzniká pro oprávněného oddělné právo podmíněné spravením záznamu, kterého se vyrovnací řízení nedotýká a které lze přivésti po spravení k platnosti i za trvání vyrovnacího řízení.

(Rozh. ze dne 4. října 1935, R I 858/35.)
Pro vymáhající věřitelku byla k zajištění její pohledávky povolena zajišťovací exekuce knihovním záznamem práva zástavního (§ 374 ex. ř.) ze dne 9. května 1933 na nemovitosti povinné. O jmění povinné bylo zahájeno vyrovnací řízení dne 10. ledna 1934. Usnesením ze dne 10. září 1934 povolil prvý soud vymáhající věřitelce přeměnou zajišťovací exekuce záznamem práva zástavního uhražovací exekuci vkladem práva zástavního. Rekursní soud návrh zamítl s poukazem na ustanovení § 12 vyr. řádu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ustanovení § 12 odst. 1 vyr. ř., že po zahájení vyrovnacího řízení nelze na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostního práva, nabýti soudcovského práva zástavního nebo uspokojovacího, vztahuje se jen na exekuční kroky, kterými má býti práva toho teprve nabyto, tedy na nové exekuce, protože práva na oddělné uspokojení nejsou dotčena zahájením vyrovnacího řízení. Knihovní záznam práva zástavního k zajištění peněžité pohledávky (§ 374 ex. ř.) působí nabytí knihovního práva za podmínky, že bude potom spraven (§ 8 čís. 2, § 40 knih. z.), tu pak s účinkem od té chvíle, kdy byla podána žádost o záznam. Tímto okamžikem vzniká pro oprávněného oddělené právo, kterého se vyrovnací řízení nedotýká a které lze přivésti po spravení k platnosti i za trvání vyrovnacího řízení.
V souzeném případě bylo zástavní právo zaznamenáno dne 9. května 1933, vyrovnací řízení bylo zahájeno usnesením krajského soudu obchodního v Praze z 10. ledna 1934. Nespadá proto nabyté právo zástavní pod ustanovení § 14 odst. 1 vyr. řádu a může proto vymáhající strana vésti exekuci uhražovací bez ohledu na vyrovnavací řízení.
Citace:
č. 1119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 111-113.