NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 2399.

Prodav dále zboží, jež byl pozastavil pro vadnost, pozbyl sice kupitel nároku na zrušení smlouvy, nikoli však za všech okolností i nároku
na slevu.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, Rv I 1300/22.)
Žalující firma dodala žalované firmě 2000 obleků po fakturovaných 133 Kč 50 h. Žalovaná zboží pozastavila a oznámila žalobkyni, že jí vyplácí za oblek pouze po 125 Kč, načež zboží dále prodala. Žalobu o nedoplatek kupní ceny procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu
věc, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Mínění prvého soudu, že původní úmluva o ceně zboží byla vzájemnou dohodou stran zrušena, že k jiné dohodě nedošlo a že proto žalovaná jest jen povinna platiti cenu přiměřenou, nelze ovšem přisvědčiti. Nelze však ani sdíleti názor odvolacího soudu, který v tom, že žalovaná
prodala zboží dále. shledává schválení zboží s její strany, jímž pozbyla veškerých nároků ze správy. Prodá-li kupitel zboží, jež pozastavil pro vady, ztrácí tím zajisté nárok na zrušení smlouvy. Uplatňoval-li však nárok na slevu, nelze z pouhého prodeje pozastaveného zboží usuzovati, že schvaluje zboží a vzdává se nároku na slevu, neboť tím, že žádal jen slevu, dal na jevo, že chce zboží podržeti a žádá slevu právě proto, že zboží jest vadné. V takovém případě dlužno uvážiti všechny okolnosti, celé chování se kupitelovo, není-li důvodné příčiny, pochybovati o tom, že chtěl prodejem projeviti svou vuli, že zboží schvaluje (§ 863 obč. zák.). Žalovaná sdělila žalobkyni dopisem ze dne 27. srpna 1920, jímž zboží pozastavila, že jí vyplácí jen po 125 Kč za oblek místo ujednaných 133 Kč 50 h, čímž zřetelné projevila svou vůli, že žádá slevu pro vady zboží. Žalobkyně na tento dopis sice neodpověděla, než žalovaná právem se domnívala, že žalobkyně tím neodmítá nadobro nárok na
slevu, neboť žalobkyně později přece vyslala k ní své zástupce, by jednali se žalovanou o slevě, а k dohodě nedošlo nikoli proto, že žalobkyně neuznávala nároku žalované, nýbrž proto, že nechtěla tolik sleviti, kolik žalovaná žádala. Když tedy žalovaná zboží prodala, očekávajíc, a to ne bezdůvodné, že se dohodne se žalobkyni dodatečně o ceně, a chtějíc předejiti větším ztrátám, poněvadž ceny zboží klesaly, nelze prodej pokládati za konkludentní čin, jenž nezustavuje žádných pochybností, že žalovaná zboží schválila, a se svého nároku na slevu vzdala. Tomu-li
tak, jest pro rozhodnutí sporu závažné, zda vada zboží byla včas oznámena, zda jest to vada skrytá a, není-li, zda bylo koupeno dle vzorku, a zda cena 125 Kč, kterou žalovaná zaplatila, jest přiměřená. Odvolací
soud, posuzuje věc nesprávně po stránce právní, nepřezkoumal zjištění
prvého soudu o tom, že vada zboží byla skrytá a že cena 125 Kč jest
přiměřená, ač tato zjištění byla dotčena odvolacími důvody, a nezabýval
se ani s ostatními důležitými okolnostmi, dříve naznačenými. Jest tudíž
dovolací návrh na zrušení rozsudku odvolacího soudu opodstatněn a
bylo mu proto vyhověno.

Citace:

Rozhodnutí č. 2399. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 470-471.