NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 3061.

Lékárny: O tom, ke kterým námitkám proti zřízení nové lékárny je majitel existující již lékárny oprávněn — právní věty jako I. a III. při Boh. 1867 adm.
(Nález ze dne 5. ledna 1924 č. 22511/23.)
Prejudikatura: Boh. 1867 adm.
Věc: Anna R. v K. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (min. konc. Dr. Janko) (za zúčastněnou stranu adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) o koncesi ke zřízení nové lékárny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 20. července 1921 nevyhověla zsp v Praze žádosti Ph.Mg. Rudolfa G. v K. o udělení koncese k zřízení a provozování nové veřejné lékárny v K. se stanovištěm ohraničeným ulicí .... protože podle výsledku řádně provedeného úředního vyšetření není ještě tentokráte vzhledem na počet a životní poměry obyvatelstva v přibližném odbytišti navrhované lékárny, jakož i na blízkost dosavadní lékárny vdovy po lékárníku, Anny R. v K., nutné potřeby, aby v naznačeném stanovišti byla nová veřejná lékárna zřízena.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. zdrav, odvolání Ph.Mg. Rudolfem G. z toho podanému, zrušilo v odpor vzaté rozhodnutí a udělilo mu žádanou koncesi se stanovištěm svrchu udaným, poněvadž podle výsledku řádně provedeného šetření vzhledem k počtu obyvatelstva, odkázaného na lékárny k-ské, i vzhledem k vzdálenosti sousedních lékáren, vyžaduje toho potřeba obyvatelstva, aby navrhovaná lékárna byla zřízena, a protože zřízením jejím není ohrožena existenční schopnost lékáren, zejména není ohrožena existenční schopnost lékárny dědiců R-ových vzhledem k jejím odbytovým a provozovacím poměrům, jakož i vzhledem ke vzdálenosti její od stanoviště této nové lékárny.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Stížnost jest nepřípustnou, pokud vznáší námitky s hlediska místní potřeby.
Již v nál. Boh. 1867 adm. vyslovil nss právní názor, že majitelé veřejných lékáren jsou v řízení o udělení koncese k řízení nové lékárny oprávněni uplatňovati toliko takové námitky, jejichž obsahem jest obrana proti ohrožení existenční schopnosti jejich vlastní lékárny, nejsou však oprávněni uplatňovati námitky na ochranu jiných, zejména veřejných zájmů. Majitelé veřejných lékáren mají tedy subjektivní právní nárok toliko na ochranu zájmů udaných v 3. odst. § 10 cit. zák. a jediné v tomto směru přísluší jim postavení strany. Posouzení otázky místní potřeby vymyká se jakékoli ingerenci majitelů sousedních lékáren a zákon jim v tomto směru neposkytuje nijakých práv. Stížnost konečné brojí proti hodnocení skutkových okolností ve správním řízení zjištěných, na jichž základě dospěl žal. úřad k závěru, že zřízením nové lékárny nebude existenční schopnost lékárny st-lčiny ohrožena. Zodpovědění této otázky jest součástí skutkové podstaty, na níž žal. úřad své rozhodnutí založil, a nss jest dle ustanovení 1. odst. § 6. zák. o ss touto skutkovou podstatou vázán, a nemůže závěr úřadu meritorně přezkoumávati, nýbrž musí se vzhledem k ustanovení 2. odst. § 6 cit. zákona omeziti na zkoumání, zdali skutkový základ závěru není v rozporu se spisy, zdali jest úplný a není-li řízení stíženo podstatnými vadami.
Stížnost v tomto směru žádné námitky neformuluje a nss zkoumaje z povinnosti úřední správnost provedeného šetření takových vad neshledal.
Jest tedy stížnost bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3061. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 200-201.