Č. 961.

Zabírání bytů: * Zabrání budovy dle zák. ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. zjednává právní stav, jejž nelze pokládati za pouhou přechodnou překážku, která by s hlediska zákona z 30. října 1919 c. 592 sb. z. a n. byla na závadu zabrání samostatné místnosti, jež byla určena, aby sloužila jako pomocné zařízení pro podnik, dříve v zabrané budově provozovaný, a po zabrání zůstala nepoužita.
(Nález ze dne 30. září 1921 č. 8015.)
Věc: Eduard T. v K. proti nájemnímu úřadu hlavního města Prahy I.—IV. o zabrání krámu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením — zabrala bytová komise pro I.—IV. část města Prahy krám v bazaru čp. — v Praze stěžovatelem najatý, poněvadž jest prokázáno, že místnost ta je po dobu delší tří měsíců prázdná, nebo že slouží jen k uložení krámského zařízení.
Nájemní úřad města Prahy I.—IV. naříkaným rozhodnutím zamítl odpor stěžovatelův a potvrdil nález zabírací z důvodů bodu 3 § 8 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., poněvadž jest prokázáno, že v zabraném krámu uloženo jest od května 1919 pouze krámské zařízení a že tedy krám od té doby slouží pouze k uložení věcí, které lze uložiti jinde.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nesporno jest, že budova »Variété« byla stěžovateli po rozumu zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. zabrána, že krám, který byl nyní zabrán, sloužil jako prodejna pro provoz »Variété« a předpokládal provoz tohoto podniku, dále že v témž stavu, ve kterém se prodejna ona nacházela, ponechána byla i po zabrání »Variété«, sloužíc nadále jen k uložení zařízení tam se nacházejícího.
Stěžovatel tvrdil již v odporu, že nepřestal užívati zabrané místnosti pro účel, jemuž dříve sloužila, ze své vůle, nýbrž že užívání to bylo dočasně znemožněno zabráním divadla »Variété«, že však dosud jest u zemské správy politické v běhu řízení, v němž má býti rozhodnuto, kdo bude budovy »Variété« dále užívati, a bude-li věc rozhodnuta pro stěžovatele příznivě, že bude opět zabrané místnosti nezbytně potřebovati pro účely divadla »Variété«; k okolnostem těm měl prý žalovaný úřad hleděti a šetřením je zjistiti; ježto se tak nestalo, trpí prý řízení podstatnou vadou.
Výtka ta však jest bezpodstatná.
Zabráním budovy »Variété« pozbyl její majitel práva používati této budovy, jak stanoví zákon ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. v § 4. Tím vznikla také nemožnost, aby se používalo i nadále dřívějším způsobem zabrané prodejny, jež byla pomocným zařízením podniku samého. Tato nemožnost je důsledkem právního stavu, jenž nastal zabráním »Variété«, kterýžto právní stav, jsa následek onoho zabíracího aktu, ovšem není stavem trvalým pro veškerou budoucnost, ježto jest obmezen jednak na dobu, po kterou bude platiti zákon o zabírání budov, jednak také podmíněn případným dřívějším vzdáním, které může zemská správa politická vysloviti (§ 9 cit. zák.).
Ale přes tuto omezenost doby jeho trvání nelze stav tento pokládati za pouhou přechodnou překážku ve smyslu stížnosti. Neboť stav ten, jsa důsledkem norem, jež vydány byly vzhledem k výjimečným poměrům poválečným a již proto nemají určení, aby zůstaly trvalými institucemi, má svůj poklad v právním řádu, jenž má pro dobu trvání oněch výjimečných poměrů povahu definitivní úpravy právních poměrů, ježto potrvati má tak dlouho, jak zákonodárce resp. výkonná moc toho potřebu uznají.
Ježto tento právní stav dle vytčených úvah není na překážku zabrání místnosti, jež byla určena, aby sloužila jako pomocné zařízení pro podnik dříve v budově zabrané dle cit. zákona provozovaný a po zabrání zůstala nepoužita, nezáleželo na tom, aby se vyšetřily okolnosti stěžovatelem v řízení administrativním tvrzené. Jeví se tudíž stížnost bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 961. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 799-800.