Čís. 4381.

Ku platnosti písemného posledního pořízení nestačí, že svědci se podepsali pod společný nadpis: »svědci posledního pořízení«.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, R I 914/24).
K dědictví se přihlásila jednak Františka F-ová ze závěti, jednak několik dědiců ze zákona. Pozůstalostní soud poukázal na pořad práva dědičku ze závěti, rekursní soud dědice ze zákona.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle §u 579 obč. zák. v doslovu §u 55 III. dílčí novely jest ku platnosti závěti, již zůstavitel dal napsati jinou osobou, zapotřebí kromě ostatních tam uvedených zde v úvahu nepřicházejících náležitostí, by svědci se podepsali na samé listině s dodatkem, poukazujícím na jich vlastnost jako svědků. Není tedy již zapotřebí, by dodatek měl určité znění, jak tomu bylo dříve, kde zákon žádal, by svědek podepsal jako »svědek poslední vůle«, nýbrž stačí nějaký dodatek poukazující na tuto jeho vlastnost. Ale nezbytno jest i nyní, by k podpisu byl přičiněn dodatek, a aby tento dodatek byl přičiněn samým svědkem a tvořil tak součást jeho podpisu. Plyne to z jasného a každou pochybnost vylučujícího doslovu zákona, jenž výslovně předpisuje, že svědci se musí na spisu podepsati s oním dodatkem. Přísná mluva zákona jest určitá a jasná a nedovoluje jiného výkladu. Jde o předpis formální, který sluší zachovati přesně. Nelze proto souhlasiti s rekursním soudem, že stačí, když svědci se podepsali na závěti pod nadpisem »svědci závěti«. Názor ten je nesprávným již proto, že nadpis není dodatkem, jenž pojmově musí následovati tomu, k čemu se přičiňuje, zde tedy k podpisu svědka (srov. také ustanovení §u 5 (2) zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. ohledně znění firmy společnosti s omezeným ručením). Zda si ti, kdož podepsali i závěť pod oním nadpisem, byli vědomi toho, že podpisují poslední vůlí zůstavitelky, je nerozhodno, jelikož, i kdyby to bylo dokázáno, nebyla by tím odstraněna vadná forma závěti, nehledíc k tomu, že zjišťování této okolností by se vymykalo z rámce pozůstalostního řízení. Podle toho trpí závěť zůstavitelčina ze dne 20. prosince 1921, již podepsali Gustav M. s dodatkem »aus Kleinholletitz«, Josef E. s dodatkem »Grossholletitz« a Antonín S. s dodatkem »Gross Holetitz« a všichni pod nadpisem »Die Testamentszeugen«, avšak bez dodatku ukazujícího na jejich vlastnost jako svědků poslední vůle, zevní vadou, a je proto správné usnesení prvého soudu, pokud poukázalo dědičku ze závěti, aby proti dědicům ze zákona vystoupila žalobou.

Citace:

č. 4381. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 642-643.