Čís. 14159.

Obecní zaměstnanec je povinen učiniti prohlášení podle § 25 zák. čís. 16/20 Sb. z. a n.; prohlášení to není nahraženo úpravou požitků zaměstnancových, třebaže byla provedena podle tohoto zákona.
(Rozh. ze dne 8. února 1935, Rv I 2349/34.) Žalobce domáhá se na žalované obci placení pensijních požitků ročně 8450 Kč tvrdé, že od roku 1881 byl přijat do služeb žalované jako městský hlídač a že v době skončení jeho služebního poměru v roce 1933 se vztahoval naň zákon ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 z roku 1920 sb. z. a n., podle něhož mu přísluší pense ve výši jeho posledního služebního platu. Prvý soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Důvody: Je nesporné, že žalobce byl u žalované obce ustanoven za lesního hlídače několik let před vyjitím zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920. O zřízencích již ustanovených platí pravidla obsažená v § 25 uvedeného zákona, dle nichž zůstávají v dosavadním služebním postavení, přísluší jim však právo do 3 měsíců ode dne účinnosti zákona toho se vysloviti, má-li pro budoucnost jejich služební poměr posuzován býti dle nového zákona, či nikoli, jinak platí dosavadní smlouva. Knihou protokolů o schůzích rady (zastupitelstva) žalované obce zjištěno., že žalobce byl dne 5. ledna 1885 přijat za prozatímního hlídače a že mu byl usnesením ze dne 25. května 1888 svěřen jako prozatímnímu hajnému dozor v obecním lese. Jiné zápisy ohledně žalobce v knize protokolů obsaženy nejsou. Žalobce jako prozatímní zřízenec, ustanovený před vyhlášením zákona ze dne 17. prosince 1919, měl dle § 25 cit. zákona právo vysloviti se, že pro budoucnost jeho služební poměr má býti posuzován dle zákona toho. Takové prohlášeni žalobce neučinil. Tvrzení jeho, že prohlášení to učiniti nemusel, když žalovaná obec sama mu upravila požitky dle nového zákona, a že následkem úpravy té služební poměr jeho musí býti posuzován dle zmíněného zákona, jest mylné, ježto zákon výslovně předpisuje prohlášení se strany zaměstnancovy. Následkem toho, že žalobce se nevyslovil dle 2. odst. § 25, že služební jeho poměr má býti posuzován dle nového zákona, nestal se ani zřízencem definitivním, poněvadž ustanovení posledního odstavce § 25, dle něhož obecnímu zastupitelstvu náleží činiti opatření, aby prozatímní ustanovení zřízenců, kteří již dříve nebyli ustanoveni definitivně, netrvalo déle roku ode dne platnosti zákona, týká se pouze zřízenců, kteří prohlášení shora uvedené učinili, a nemá ani nároku na výslužné dle § 14 cit. zákona, jehož se žalobou domáhá. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Odvolací soud úplně sdílí právní názor prvého soudu. Na věci nemůže nic změniti ani nepopřená skutečnost, že žalovaná obec žalobci platila požitky tak velké, jaké jako minimální stanoví zákon čís. 16 z roku 1920 sb. z. a n. (§ 11), neboť ze znění § 25 tohoto zákona nic nemůže býti vyvoděno, že by tato výše placeného služného nahrazovala prohlášení zaměstnance, jak je předpisuje § 25 uvedeného zákona. Nepoužil-li žalobce práva ku prohlášení dle § 25 uvedeného zákona, zůstala v platnosti smlouva původní, ovšem se změněnými požitky dle toho, jak mu postupně byly upravovány. Nezachoval-li se tudíž žalobce dle § 25 uvedeného zákona, je žaloba o tento zákon opřená, svým důvodem neoprávněná (srov. také rozh. sb. n. s. čís. 3718).
Nejvyšší soud schváliv názor odvolacího soudu nevyhověl dovolání, poukázav na důvody rozsudku odvolacího soudu.

Citace:

č. 14159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 143-144.