NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 4928.

Prozatimní opatření podmíněno jest osvědčením určitého nároku určité osobě příslušejícího. Nelze je povoliti, má-li teprve v rozepři býti rozhodnuto, zda přísluší nárok navrhovateli či osobě třetí. Prozatimní opatření pro nároky podle §u 1264 obč. zák.předpokládá pravomoc rozsudku na rozvod.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1925, R II 102/25.)
Jan C. a Rozalie K-ová navrhli proti Marii C-ové vydání prozatimního opatření, by ku zajištění nároků ohrožených proti odpůrkyni »na vrácení vlastnického práva k ideálním polovicím nemovitostí« bylo odpůrkyni zapovězeno zcizení, zastavení a zatížení oněch ideelních polovicí a bylo nařízeno poznamenání tohoto zákazu v pozemkové knize. Soud prvé stolice prozatimní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: V tomto případě bylo prozatimní opatření vydáno na základě ustanovení §§ 381 čís. 1, 382 čís. 6 a 389 ex. ř. a musil proto první soud vzíti za osvědčeno, že každá z obou ohrožených osob má nárok na vrácení obou polovicí nemovitostí, stěžovatelce připsaných a že bez prozatimního opatření soudní vymáhání neb uskutečnění těchto nároků by bylo zmařeno nebo značně stiženo. Rekursní soud jest však souhlasně s vývody stěžovatelky toho názoru, že předpokladu pro prozatimní opatření tu není a proto ve smyslu rekursního návrhu žádost zamítl. Nejhlavnější podmínkou pro povolení prozatimního opatření jest, by bylo soudu osvědčeno, že jde o určitý soukromoprávní nárok a že tento určité osobě přísluší; této podmínce však v tomto případě není vyhověno. V návrhu se tvrdí, že Rozalie K-ová svému synu Janu C-ovi nemovitosti jako výbavu pro manželství odstoupila a že tento jen k vůli zjednodušení jejich polovici nechal připsati své ženě. Jestli toto tvrzení jest správným, pak vzdala se Rozalie K-ová vlastnického práva k nemovitostem a nemůže proto ani od svého syna ani od své snachy vrácení těchto nemovitostí žádati; z tohoto skutkového děje by se snad dal vyvozovati jen nárok Jana С-a proti jeho ženě na vrácení vlastnických podílů a skutečně také Jan C. v podání tento nárok uplatňuje. Na jiném místě podání tvrdí se však zase, že Rozalie K-ová polovici nemovitostí Marie C-ové odstoupila za jistých podmínek a že ona (Rozalie K-ová) má nárok na vrácení těchto objektů, poněvadž podmínky nebyly dodrženy. Toto tvrzení jest se shora vylíčenou skutkovou podstatou v přímém rozporu a jest jasno, že v takovém případě o osvědčení určitého nároku určité osoby nemůže býti řeči. Má-li soud soukromoprávní nárok prozatím chrániti, musí aspoň věděti, komu nárok přísluší. Tvrdí-li však strany ve svém podání věc nemožnou, že nárok na vrácení týchž nemovitostí přísluší Janu C-ovi a Rozalii K-ové samostatně, jest patrno, že navrhovatelé sami ještě mají pochybnosti, zda a komu nárok přísluší, a jest již od počátku objektivní osvědčení nároku vyloučeno. Pro nedostatek zmíněné podmínky jest tedy prozatimní opatření v tomto případě nepřípustno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Jana C-a.
Důvody;
Ohrožení stylisovali své nároky, ve příčině kterých se domáhali zajištění prozatimním opatřením, Jan C. v ten způsob, že mu nárok ten přísluší podle §u 1264 obč. zák., že to je totiž nárok, aby byla zrušena svatební smlouva a že si podání žaloby k uplatnění tohoto nároku vyhradil ve své žalobě o rozvod, Rozalie K-ová v ten způsob, že má právo žádati navrácení polovice nemovitostí odpůrkyni odevzdaných pod podmínkami, že bude s Janem C-em pořádně žíti a že mu přinese a odevzdá slíbené věno, kterýchžto podmínek však nesplnila. Rekursní soud poukázal právem k tomu, že ohrožení uplatnili dva navzájem se vylučující nároky, že tedy ohrožení dosud sami jsou v pochybnostech, komu který nárok přísluší že za tohoto stavu nelze mluviti o objektivním osvědčení nároků. Vývody dovolacího rekursu Jana С-a, jenž jedině napadl rekursní usnesení, nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění tohoto usnesení. Stěžovatelův nárok, opírající se o předpis §u 1264 obč. zák., vzešel by teprve, kdyby bylo pravoplatně uznáno rozsudkem na rozvod manželství z viny odpůrkyně, nebo z viny obou manželů. V této příčině tvrdil Jan C., že manželství bylo sice rozvedeno rozsudkem pro zmeškání z viny odpůrkyně, že však rozsudek ten nenabyl dosud právní moci. Z toho vyplývá, že Janu C-ovi v době, kdy se domáhal prozatimního opatření, jím tvrzený nárok podle §u 1264 obč. zák. dosud nevzešel. Proto by nemohl býti tento nedostatek podle §u 390 odstavec prvý ex. ř. nahrazen ani jistotou. Ale také jest závažno, že ani nebylo tvrzeno v návrhu na povolení prozatimného opatření, že nárok, o jehož zajištění běží, přísluší skutečně Janu C-ovi výhradně. Uvádí-li Jan C. nyní v dovolacím rekursu úchylně od toho, oč opíral svůj nárok v návrhu, že, kdyby mu nepříslušel nárok podle §u 1264 obč. zák., jeho nárok na vrácení opíral by se o § 1435 obč. zák., nemůže k tomu býti přihlíženo, poněvadž Jan C. ve svém návrhu nedomáhal se zajištění nároku podle §u 1435 obč. zák., nýbrž nároku podle §u 1264 obč. zák., tedy nároku od onoho zcela odlišného. Stěžovatelovo mínění, že musí býti teprve v rozepři zjištěno, zda nárok na zpětné převedení vlastnického práva k nemovitostem přísluší proti Marii C-ové jemu, či jeho matce Rozalii K-ové, ale že oni oba mají již nyní právo, dožadovati se ochrany tohoto nároku, je potvrzením správnosti právního názoru rekursního soudu, podle kterého je předpokladem povolení prozatimního opatření osvědčení určitého nároku soukromoprávního, příslušejícího určité osobě, čemuž není tak v tomto případě, když podle něho musí býti teprve v rozepři rozhodnuto, zda nárok přísluší stěžovateli, či jeho matce. Stěžovatelův poukaz ku předpisu §u 16 c. ř. s. není případným, neboť se stěžovatel netáhne svým nárokem zcela nebo částečně k věci nebo právu, o nichž je mezi jinými osobami zahájena právní rozepře, nýbrž stěžovatel je v právní nevědomosti, zda nárok, který chce míti ochráněn prozatimním opatřením, přísluší jemu, či jeho matce.

Citace:

č. 4928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 740-742.