NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 5703.

Jde o zmateční stížnost provedenou neoprávněnou osobou (§ 1, čís. 1 zákona čís. 3/1878 ř. z.), podal-li ji zástupce chudých (§ 41, odst. 8 tr. ř.), kterého soud zřídil, aniž obžalovaný o to žádal.
(Rozh. ze dne 5. října 1936, Zm I 608/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obhájce ex offo do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 2. dubna 1936, jímž byla obžalovaná uznána vinnou zločinem podvodu, podle §§ 197, 199 d) tr. z.
Z důvodů:
Po vyhlášení rozsudku, k němuž došlo v nepřítomnosti obžalované, byla tato k dožádání nalézacího soudu, jež směřovalo k doručení rozsudku (§ 81 tr. ř.) a k poučení o opravných prostředcích, předvolána k okresnímu soudu v Chotěboři jakožto soudu místa doručení a podle zápisu byl jí vyhlášen rozsudek. Obžalovaná prohlásila po poučení o opravných prostředcích, že »se odvolává do výroku o vině i trestu«, a nežádavši za opis rozsudku — byl-li ji doručen, jak nalézací soud žádal, není ze zápisu patrno — udala, jak vysvítá ze zápisu s ní sepsaného, že hned opravné prostředky provádí. Podle dalšího obsahu zápisu pak sice prohlásila, že odvolání z výroku o vině ohlašuje, aniž je prováděla, avšak ve vývodech obsažených v zápisu, které dožádaný soudce označil jako provedení odvolání z trestu, je věcně též prováděna zmateční stížnost uplatňující důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., zvláště když také konečný návrh není vlastně návrhem, odvolacím, nýbrž zní na zrušení napadeného rozsudku a oproštění od obžaloby, tedy na změnu výroku o víně, kterýžto výrok lze v řízení pro přečiny a zločiny napadati jen opravným prostředkem zmateční stížnosti. Nesprávné označení opravného prostředku není na závadu, aby tento opravný prostředek nebyl pojímán a rozhodnut podle svého věcného obsahu též jako zmateční stížnost.
Přes to, že obžalovaná nežádala ani za opis rozsudku, ani za zřízení zástupce chudých ku provedení ohlášených opravných prostředků, a přes to, že opravné prostředky už provedla, davši tak najevo, že v jiném rozsahu je prováděti nechce, zřídil nalézací soud obžalované zástupce ex offo ku provedení zmateční stížnosti a doručil mu rozsudek. Zástupce onen pak provedl ve lhůtě nepřesahující 8 dnů od uvědomení obžalované o rozsudku zmateční stížnost. Byly tudíž podány včas dvě zmateční stížnosti, a to jednak obžalovanou do protokolu, jednak zástupcem chudých.
Zástupce chudých má soud podle § 41, odst. 3 tr. ř. zříditi ku provedení určitých od obviněného opověděných prostředků opravných, když obviněný o to žádá. V souzeném případě obžalovaná o ustanovení zástupce chudých nežádala, nebyl proto soud povinen, ani oprávněn jej zřizovati. Postup nalézacího soudu příčí se ustanovení § 41, odst. 3 tr. ř.
Provedením zmateční stížnosti podané Dr. K. J. jako zástupcem chudých je proto nepřípustné a bylo tuto zmateční stížnost zamítnouti podle § 4, čís. 1 a § 1, čís. 1 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. z. z roku 1878, v zasedání neveřejném.

Citace:

čís. 5703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 423-424.