Čís. 17357.

Nelze-li vyhověti návrhu na exekuci vnuceným vkladem zástavního práva, nelze bez výslovného návrhu naříditi ani záznam zástavního práva jako exekuci k zajištění. V rámci exekučního řízení nelze také povoliti záznam zástavního práva podle § 85 knih. zák., nebylo-li o takový mimoexekuční knihovní zápis žádáno. (Rozh. ze dne 4. srpna 1939, R II 190/39.)
Soud prvé stolice vyhověl žádosti za exekuci vnuceným zřízením práva zástavního vkladem tohoto práva. Rekursní soud neshledav zákonného předpokladu pro tuto žádost ani s hlediska žádaného vnuceného zřízení práva zástavního ani s hlediska případného nároku navrhovatelky na exekuční zajištění, pokládal žádost její též za žádost knihovní a povolil ve smyslu § 85, odst. 3 knih. zák. záznam zástavního práva, uděliv lhůtu k žalobě o spravení tohoto záznamu. Důvody: Podle § 3 not. řádu jsou notářské spisy, v nichž jest stanoven peněžní dluh nebo dluh jiných zastupitelných věcí, určena osoba oprávněného a povinného, určen přesně předmět i čas plnění —, stejně vykonatelné jako soudní smíry, když zároveň povinná strana v listině dala souhlas k tomu, že notářský akt má býti ihned vykonatelný. V souzeném případě však v listině samé není přesně určen čas splacení věna a obvěnění, takže listina ta není exekučním titulem podle § 3 not. ř. Vymáhající strana uplatňuje totiž podle notářského aktu právo na povinnost manžela, aby věno a obvěnění kdykoliv zajistil. Vykonatelnost však může býti stanovena jen pro placení pohledávky, nikoliv jen k zajištění (viz rozh. nejv. soudu ze dne 27. dubna 1898 čís. 5133 Sammlung von zivilrechtlichen Entscheidungen des K. K. Obersten Gerichtshofes 141, ze dne 24. července 1884, čís. 7869 S. L. G. 10113 a jiné). Poněvadž notářský akt jest ale jasným svědectvím vůle obou stran o tom, že věno i obvěnění vymáhající straně má býti zajištěno na všech nemovitostech strany povinné, a exekuční návrh na nucené zřízení zástavního práva, jsa spolu i knihovní žádostí, má i náležitosti knihovní žádosti, lze považovati návrh za knihovní žádost. Je totiž příslušný týž soud, v knihovním návrhu se žádá méně než jest navrhováno v návrhu exekučním, v obou případech jde o týž knihovní zápis, knihovní zápis není pouze vykonatelný a také o útraty jest u knihovní žádosti méně. Jak již bylo řečeno, jest nepochybno podle listiny, že na zajištění vkladem zástavního práva má navrhovatelka právo a není proto důvodu, proč by knihovní vklad nemohl býti povolen na místě vkladu cestou exekuční, pokud by listina měla všechny náležitosti vkladné. V tomto směru však notářský akt rovněž nevyhovuje ustanoveni § 32 lit. a) knih. zák., neboť neobsahuje zevrubné označení nemovitosti; tím též nevyhovuje ani ustanovení § 433 obč. zák. Naproti tomu vyhovuje listina ustanovení §§ 26 a 27 knih. zák., neboť je to notářský akt, obsahuje platný právní důvod, je prosta vad, osoby jsou jasně označeny, a jsou uvedeny místo, den, měsíc, rok, kde a kdy listina byla vystavena. Tím tedy jsou dány náležitosti § 36 knih. zák. a může tedy podle § 35 knih. zák. býti povolen záznam, když žádost sama vyhovuje ustanovení § 85 knih. zák. Podle soudní prakse může záznam zástavního práva býti povolen, i když v listině není zevrubně udána nemovitost, na kterou má záznam býti povolen. Povolil proto soud záznam zástavního práva, neboť jinak by navrhovatelka, které se zřejmě jedná jen o získání pořadí, mohla utrpěti ztrátu, kdyby zatím získal jiný věřitel zástavní právo na nemovitostech.
Nejvyšší soud návrh zcela zamítl.
Důvody:
Rekursní soud správně dovodil, že tu není předpokladů, aby mohla býti povolena žádaná exekuce uhražovací, mýlil se však, když vyslovil, že může této žádosti částečně vyhověti, jako by šlo těž o žádost knihovní. § 88 ex. ř., na který soud druhé stolice patrně myslí, nemůže býti oporou pro toto stanovisko, neboť pro posouzení exekuční žádosti jest použíti především předpisů exekučního práva. V tomto směru platí zásada, že, nemůže-li býti povoleno vymáhajícím věřitelem navržené vnucené zřízení zástavního práva vkladem, nemůže býti nařízen bez výslovného návrhu záznam zástavního práva jako exekuce k zajištění (srov. judikaturu k § 370 ex. ř. uvedenou ve vydání Hartmannově z r. 1934 pod č. 46 a 47). Správně vyslovil rekursní soud, že není tu ani exekučního titulu pro případný nárok na exekuční zajištění práva zástavního (srov. §§ 370 a 371 ex. ř.). Tím méně mohl však povoliti záznam tohoto práva podle § 85 knih. zák. v rámci exekučního řízení — neboť nebylo vůbec žádáno o mimoexekuční knihovní zápis.

Citace:

č. 17357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 409-411.