NPD documents search: České právo, 7 (1925) - Rozhodnutí nejvyššího soudu ve věcech občanských

Čís. 544.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Pletichy mohou býti spáchány i tenkráte, prodal-li pachatel pouze z ochoty předměty potřeby, jež byl koupil původně pro sebe. Po stránce subjektivní vyžaduje se vědomí pachatelovo, že činnost jeho jest způsobilou stupňovati ceny předmětů potřeby.
(Rozh. ze dne 28. září 1921, Kr II 8/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 1920, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Lichevní soud vzal za prokázáno, že obžalovaný koupil několik dní před 4. srpnem 1919 od neznámého vojína 800 kusů cigaret jednak samocpaných, které platil po 22 h, jednak egyptských, které platil po 28 h a jednak »dámenek«, které platil po 48 h za kus. Dále, že cigarety tyto koupil obžalovaný jednak pro vlastní potřebu, jednak pro svého švagra, že však na prosbu svých hostů v hotelu prodal jim z nich, ačkoliv věděl, že obchod s cigaretami není volný, nýbrž vyhražen jest jako monopol státu, celkem 65 kusů jednak egyptských, jednak dámenek, při čemž dal si zaplatiti za egyptské po 60 hal a za dámenky po 50 h, takže na jednom kuse vydělal 2 h. Lichevní soud třebas měl dále za prokázáno, že cigarety jsou předmětem potřeby, přece ve skutkovém ději takto zjištěném neshledal skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu ve smyslu cit. cís. nařízení, ježto obžalovaný tím, že z 800 cigaret pro sebe nakoupených z ochoty přepustil hostům jen 65 kusů za nepatrný výdělek, neprovozoval ještě v pravém slova smyslu obchod s cigaretami ve velkém, jak to míní dotýčné nařízení, nýbrž vyhověl jen přání svých hostů. Právem uplatňuje zmateční stížnost státního zastupitelství s hlediska č. 9 a) § 281 tr. ř., že osvobozující výrok spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zrušovací soud vyslovil v přečetných rozhodnutích, že neoprávněné obchodování kuřivem, předmětem to státního monopolu a tudíž vyloučeným z volného obchodování, u využitkování nedostatku kuřiva je o sobě již pletichou, jež spadá pod ustanovení § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., jakmile je způsobilé ceny předmětu tohoto zvyšovati. O této způsobilosti nemůže býti pochybnosti vzhledem k tomu, že obžalovaný prodával kuřivo dráže, než ho koupil, byť i o peníz poměrně nepatrný, a zejména vůči platným tehda a jedině směrodatným cenám za dotyčné druhy kuřiva. Nezávažno je, zda obžalovaný ze závadného obchodu něco pro sebe vyzískal, poněvadž mu pro neoprávněnost obchodování nelze přiznati vůbec nějakého zisku. Pro právní posouzení věci je též nerozhodno, neprovozoval-li obžalovaný obchodování ve větším měřítku, poněvadž zákon v příčině této nerozeznává. Nejsou tudíž z trestní sankce vyloučeny ani případy, kde třeba ojediněle a co do malého množství předmětů potřeby je obchodováno takovým způsobem, jenž nevyhovuje obchodování normálnímu a přípustnému. Neboť i v takových případech může nastati zdražení, jemuž čeliti je právě úkolem zákona o lichvě. Uvádí-li rozsudek, že obžalovaný přepustil část cigaret kupujícím jen z ochoty neb k jich žádosti, dlužno v tom spatřovati jen pohnutku, z jaké k obchodu došlo, která však je pro kvalifikaci činu a otázku viny bez právního významu. Skutková povaha přečinu dle § 23 čís. 4 cit. cís. nař. je proto po objektivní stránce dána, byť i ve formě pletich, jež při obchodování předměty potřeby vyloučenými z volného obchodování přicházejí v prvé řadě v úvahu. Zrušovacímu soudu nelze však rozhodnouti ihned ve věci samé. Nalézací soud zjistil sice, že obžalovaný věděl, že obchod cigaretami není volný a že byl si tudíž vědom nedovolenosti svého jednání. Než v subjektivním směru vyžaduje se s hlediska pouštění se do pletich krom toho, by si pachatel byl též vědom, že činnost jeho měla způsobilost ceny předmětů potřeby stupňovati. V příčině této chybí však v rozsudku dotyčné zjištění, kterážto otázka, jsouc rázu skutkového, je vyhražena toliko posouzení soudu nalézacího.

Citace:

č. 544. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 351-352.