Authors:
= Boh. adm., 9 (1927), sv. 2
PDF

Č. 6729.


Administrativní řízení: Správní úřad nemůže meritorní rozhodnutí o námitkách exekuta proti vedené exekuci odmítnouti z důvodu, že rozhodnutí úřadu, které tvoří v daném případě exekuční titul, se stalo pravoplatným.
(Nález ze dne 19. září 1927 č. 19325.) Věc: Arnošt F. v Praze proti ministerstvu obchodu stran námitek proti soudní exkuci pro poplatky za vývozní povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 2. listopadu 1921 provedl býv. úřad pro zahraniční obchod u firmy F. v Praze 16. revisi, aby si opatřil podklad pro vyměření podílu státu na exportním zisku, kterého tato firma docílila při vývozu dříví na udělená jí vývozní povolení. Při revisi byl sepsán s majiteli firmy protokol, dle něhož se zavázali zaplatiti na úplné vyrovnání podílu státu na zisku peníz 150000 Kč v pěti měsíčních lhůtách po 30000 Kč, počínajíc 1. prosincem 1921 s 5% úroky ode dne, kdy tento smír bude schválen, pod následky exekuce a ztráty lhůt, nebude-li některá dodržena. Revisní komise tento návrh firmy přijala s výhradou schválení ministrem pověřeným vedením býv. úřadu pro zahr. obchod. — Dle výnosu tohoto úřadu ze 3. listopadu 1921 schválil ministr narovnání, o čemž byla firma uvědomena s tím, že podmínky a závazky obsažené v návrhu firmy nabývají platnosti. — Dne 2. prosince 1921 zaplatila firma se zřetelem k narovnání částku 30000 Kč, dne 6. dubna 1922 peníz 60666 Kč 66 h a dále byla jí připsána k dobru částka 13018 Kč 87 h, takže uhradila celkem 103685 Kč 53 h. Nedoplatek byl pak na základě výkazu nedoplatků vymáhán soudní exekucí. Proti tomuto nároku podal st-1 na základě §u 35 exek. řádu námitky. — Nař. výnosem sdělilo min. obch. st-li, že námitky jeho proti nároku ze smíru z 2. listopadu 1921 projednati nemůže, jednak proto, že výnos býv. úřadu pro zahr. obchod ze 3. listopadu 1921 vešel dávno v právní moc, jednak proto, že proti rozhodnutím býv. úřadu pro zahr. obchod jakýkoliv rekurs, po případě námitky v cestě instanční jsou nepřípustné a také ani u min. obch., na které dle ustanovení zák. č. 125/22, § 2 přešla působnost tohoto úřadu, uplatňovány býti nemohou.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad dovolal se v nař. rozhodnutí pro svůj výrok odmítající meritorní rozhodnutí pravoplatnosti výnosu ze 3. listopadu 1921. Úřad vychází tedy z právního názoru, že právní moc tohoto výnosu mu brání projednati vznesené námitky.
Dle §u 35 exek. řádu lze proti nároku, pro který byla exekuce povolena, podati námitky, které spočívají na skutečnostech exekuční nárok zrušujících nebo zastavujících, které nastaly teprve po vzniku titulu exekučního. Předpokládá tedy § 35 exek. ř. pravoplatnost rozhodnutí tvořícího exekuční titul. Pravoplatnost cit. výnosu nemohla tedy úřadu brániti, aby meritornč rozhodl o námitkách vznesených na základě ustanovení §u 35 exek. řádu proti výnosu, z něhož úřad odvozoval svůj nárok, pro který byla exekuce povolena. Úřad byl naopak povinen námitkami vznesenými dle cit. zákonného ustanovení meritorně se zabývati a zejména zkoumati, jde-li o námitky v §u 35 uvedené, a podle výsledku tohoto zkoumání rozhodnouti. Když to úřad neučinil, nýbrž meritorní rozhodnutí jedině proto odepřel, že výnos z 3. listopadu 1921 nabyl moci práva, jednal proti ustanovení §u 35 exek. řádu a porušil tedy zákon.
Citace:
č. 6729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 207-208.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).