NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 5216.

K naplnění skutkové podstaty vědomého zásahu do patentu nestačí sama skutečnost, že obžalovaný měl předmět chráněného vynálezu v držbě.
(Rozh. ze dne 6. února 1935, Zm IV 116/34.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti Š. F., obžalovanému pro přečin podle § 97 pat. zák., na základě veřejného líčení zmateční stížnost soukromého žalobce fy. B., a. s. z části odmítl, z části ji zamítl.
Důvody:
Soukromý žalobce napadá zmateční stížností rozsudek odvolacího soudu z důvodu věcné zmatečnosti podle bodu 1 a) § 385 tr. ř. námitkou, že odvolací soud se mýlil, zprostiv obžalovaného obžaloby z důvodu, že nebyl dokázán vědomý zásah do patentního oprávnění soukromého žalobce, poněvadž po subjektivní stránce stačí i dolus eventualis. V tom směru uvádí stěžovatel v odůvodnění zmateční stížnosti, že obžalovaný podle spisů objednal u firmy H. v H. K. gumové podrážky, že za tím účelem dodal vlastní formy a zase je ihned oddisponoval, když byl firmou H. v listopadu 1931 upozorněn na patentní oprávnění soukromého žalobce; dále, že při domovní prohlídce vykonané dne 4. května 1932 bylo u obžalovaného nalezeno v jeho obchodních místnostech dvacet párů gumových podešví a asi 150 párů hotových bot s takovou podešví, a z toho dovozuje, že obžalovaný již v době, kdy oddisponoval u firmy H. své formy, byl si dobře vědom bezprávnosti svého jednání a dopustil se tedy přečinu podle § 97 pat. z., když přes to až do dne, kdy byla u něho provedena domovní prohlídka, závadné gumové podrážky měl na prodej a užíval jich k výrobě obuvi a tuto dal i do obchodu.
Skutkové okolnosti, z nichž zmateční stížnost v tomto odůvodnění vychází, zejména, že obžalovaný byl firmou H. upozorněn na patentní oprávnění soukromého žalobce, a že v době, kdy byla provedena domovní prohlídka, užíval, měl na prodej a dal do obchodu závadné gumové podrážky a z nich vyrobené boty, nebyly však odvolacím soudem zjištěny. Zmateční stížnost proto, pokud své vývody opírá o tento nezjištěný skutkový stav, není provedena způsobem vyhovujícím zákonu a musí býti v důsledku předpisu § 33, odst. 3 por. nov. podle 3. odstavce § 434 tr. ř. odmítnuta.
Pokud se však stěžovatel v dalším odůvodnění vytýkaného zmatku, odvolávaje se na předpis § 100 patent. zák., snaží dovoditi, že se obžalovaný dopustil přečinu podle § 97 pat. zák. již tím, že měl v držbě ve své dílně jednak závadné gumové podrážky, jednak obuv z nich zhotovenou, jest zmateční stížnost bezpodstatná, poněvadž tato skutečnost sama o sobě nestačí k naplnění skutkové podstaty zmíněného přečinu, když nebylo prokázáno, že obžalovaný ony gumové podrážky měl v držbě za tím účelem, aby jich užil k výrobě obuvi neb aby jimi obchodoval, a že obuv s takovými podrážkami, která byla u něho při prohlídce nalezená, vyrobil v době, kdy již věděl o patentním oprávnění soukromého žalobce, případně, kdy musel míti podezření, že použitím zmíněných podrážek k výrobě obuvi mohl by porušiti právo majitele patentu aneb, že takovou obuv dříve snad vyrobenou držel za tím účelem, aby jí obchodoval. Zmateční stížnost byla proto v této části podle 1. odstavce § 36 por. nov. zamítnuta.

Citace:

č. 5216. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 92-93.