NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 9574.

Vzdání se žalobního nároku ve smyslu § 237 c. ř. s. a upuštění od odvolání (dovolání) může se státi jen výslovně, nikoliv činem konkludentním.
Bylo-li mezi pronajímatelem a nájemcem ujednáno, že nájemce smí zavésti do nájemního předmětu osvětlovací vedení a předsevzíti stavební změny jen s písemným svolením pronajímatelovým, nemůže nájemce vynutiti proti vůli pronajímatele umístění elektrického počítadla a zavedení elektrického vedení do ordinační místnosti k provozu lékařského přístroje, nikoliv bezpodmínečně nutného. V odporu pronajímatele nelze tu spatřovati šikánu.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1930. Rv I 1848/29).
Žalující lékař najal od žalované místnosti, v nichž si zařídil ordinační síň, ježto žalovaná odepřela svoliti k tomu, by si žalobce zařídil do ordinace elektrické vedení k diathermickému přístroji a umístil na chodbě elektrické počítadlo, domáhal se proti ní, by byla uznána povinnou trpěti, by žalobce umístil na chodbě elektrické počítadlo a od tohoto do ordinační síně zařídil elektrické vedení s použitím rour plynového vedení, položených žalobcem. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o výklad nájemné smlouvy mezi stranami, najmě o to, zda nájemcova oprávnění zahrnují v sobě právo, zavésti v nájemní předmět elektrické vedení a umístiti elektrické počítadlo. Jest zjištěno, že původně nebylo mezi stranami zvláštní úmluvy, že však nějaký čas po uzavření nájemní smlouvy žalobce (nájemce) podepsal domovní řád, v němž bylo ustanoveno, že k zavedení osvětlovacích vedení a ke stavební změně jest třeba písemného povolení majitele domu, jež žalovaná odpírá. Pokud žalobce poukazuje k tomu, že toto ustanovení není pro něho závazným a že si domovní řád ani nepřečetl, nemůže odvolací soud uznati tuto námitku za závažnou, ježto si musel žalobce jako akademicky vzdělaný muž býti vědom dosahu svého podpisu a nelze předpokládati, že podepsal domovní řád, aniž chtěl na sebe vzíti závazky v něm obsažené. Žalobce má dále za to, že žalovaná odpírá svolení jen ze šikány. Z předpisu § 1096 obč. zák. jest však vyvoditi, že nájemce nesmí býti rušen v užívání najatého předmětu, a že nebyl-li umluven mezi stranami zvláštní způsob užívání, jest rozsah užívání posuzovati podle toho, pokud jsou obvyklá určitá opatření, spojená s užíváním najaté věci. Zavedení elektrického vedení a umístění počítadla nebylo v souzeném případě nájemcem vymíněno. Nelze ani míti za to, že se tato zařízení rozuměla sama sebou nebo byla obvyklá. Z ustanovení § 1118 obč. zák. (§ 3 zák. na ochr. náj.) vyplývá, že nájemcovo užívání najaté věci nesmí jíti tak daleko, by muselo býti považováno za značně škodlivé. Z posudku inž. F-a vyplývá, že vedení osvětlení, pokud se může státi bez proražení stěn, nelze označovati za značně škodlivé užívání najatého předmětu. Umístění elektrického počítadla vyžaduje poškození zdi do hloubky asi 3 cm. Poškození s tím spojená jsou tudíž jen nepatrná a mohou býti při skončení nájemného poměru lehce napravena a dřívější stav obnoven. I upevnění rour na stěnách a na stropě jest spojeno jen s nepatrnou věcnou škodou. Nová prorážení stěn jest považovati za značně škodlivé užívání najatého předmětu. V souzeném případě má odvolací soud za to, že i bez nového prorážení stěn odporuje položení vedení a umístění počítadla úmluvě stran. Třebaže tato opatření jsou možná bez značně poškozujícího užívání najatého předmětu, přistupuje v projednávaném případě k tomu, že nájemce dobrovolně omezil svá oprávnění vyhražená mu zákonem, že se podrobil domovnímu řádu a jeho obsah povýšil na smluvní právo proti žalované. Takové dobrovolné omezení nájemních práv jest přípustné. O šikaně žalované nelze mluviti proto, že podle posudku Dra M-a není nezbytné nutnosti k umístění přístroje pro diathermii, a zákaz žalované nesměřuje proti nezbytným existenčním zájmům žalobcovým. Žalobce není ani úředně ani jinak závazně nucen umístiti přístroj pro diathermii a třebas by žalovaná neutrpěla značnou škodu, nelze spatřovati šikánu v tom, že trvá na svém smluvním právu, s čímž není spojena značná újma žalobcova, pokud se týče nenastane škoda, s níž nemusel podle smluvních povinností počítati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Především jest se obírati tvrzením dovolatelovy odpůrkyně v dovolací odpovědi, že se dovolatel tím, že nájemní poměr dopisem ze dne 6. července 1929 zrušil výpovědí a se vystěhoval, vzdal žalobního nároku a tím i možnosti dovolání z odvolacího rozsudku. Žalované nelze přisvědčiti. Okolnosti, které uplatňuje, nastaly po prohlášení napadeného rozsudku, jsou v dovolacím řízení novotami, k nimž podle § 504 c, ř. s. nelze přihlížeti. Vzdání se žalobního nároku může se státi jen v prvé stolici bez přivolení žalovaného (§ 237 c. ř. s.) až do konce ústního přelíčení, a to výslovným prohlášením (srovnej § 208. č. 1 csř. a § 384 csř.), a také upuštění od dovolání musí býti výslovně prohlášeno (§§ 484 prvý odstavec a 513 csř.). Nemůže se tak státi konkludentním prohlášením (§ 863 obč. zák.). Neshledal tedy dovolací soud, že se dovolatel vzdal nebo že opustil od dovolání, shledal však, že dovolání opřené jedině o dovolací důvod podle čís. 4. §u 503 csř. jest bezdůvodné, neboť sporná věc byla v napadeném rozsudku posouzena správně, a dovolacími vývody nejsou vyvráceny věci i zákonu vyhovující důvody řečeného rozsudku. K dovolacím vývodům jest podotknouti toto: Třebaže jest zjištěno, že při uzavření nájemní smlouvy bylo ujednáno, že dovolatel jest oprávněn v najatých místnostech míti ordinační síň, nelze z toho odvozovati, že umístění přístroje pro diathermii spadá pod obyčejné a obvyklé užívání nájemního předmětu určeného z části pro výkon lékařské praxe, neboť bylo odvolacím soudem podle znaleckého posudku MUDr. M-a zjištěno, že používání řečeného přístroje jest u chirurga sice velmi účelné, nikoli však naprosto nezbytné, poněvadž lze léčebných výsledků docíliti i jinými způsoby. Již z právní a věcné povahy domovního řádu vyplývá, že, an byl vydán jako jednotný řád spolkem majitelů domů, jsou v něm přirozeně ustanovení nedopadající v každém případě, z toho však nelze odvozovati, že smlouva, která se uskutečnila tím, že dovolatel podepsal domovní řád obsahující v bodu 31 ustanovení: »Nájemník podrobuje se výslovně svrchu uvedeným ustanovením«, jest neplatná jen proto, že se některá ustanovení domovního řádu zřejmě nevztahují na strany rozepře. Případně poukazuje odvolací soud k tomu, že si dovolatel jako akademicky vzdělaný muž musil býti vědom dosahu svého podpisu a že se nelze domnívati, že by byl domovní řád podepsal, kdyby se byl podle ustanovení v něm obsažených zavázati nechtěl.

Citace:

Č. 8466. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 465-468.