Čís. 4213.


Osmidenní lhůta § 285 tr. ř. k provedení zmateční stížnosti je neprodlužitelná a nepřekročitelná (§ 6 tr. ř.).
Po jejím uplynutí je vyloučeno podati zmateční stížnost do protokolu (§ 1 čís. 3 zák. čís. 3/1878), i přiděliti obhájce chudých k podpisu zmateční stížnosti.
Nezáleží na tom, že byla zameškána proto, že obžalovaný nebyl vyrozuměn o tom, že k provedení zmateční stížnosti ustanovený zástupce chudých ji neprovede.

(Rozh. ze dne 16. června 1931, Zm I 481/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do usnesení krajského jako nalézacího soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 1931, jímž byla odmítnuta jeho zmatečni stížnost do rozsudku téhož soudu ze dne 11. prosince 1930.
Důvody:
Obžalovaný po prohlášení rozsudku opověděl povšechně zmateční stížnost a odvolání, žádaje, by opis rozsudku byl doručen zástupci chudých jemu ex offo zřízenému k provedení zmateční stížnosti a odvolání. K provedení těchto opovězených opravných prostředků byl ustanoven jako obhájce chudých Dr. K., jemuž byl opis rozsudku doručen dne 20. prosince 1930. Končila tedy 8denní lhůta k provedení zmateční stížnosti dne 29. prosince 1930, ana byla dne 28. prosince 1930 neděle (§§ 285 a 6 tr. ř.). V této lhůtě ustanovený zástupce chudých zmateční stížnost neprovedl, a podle spisového záznamu ze dne 9. ledna 1931 soudu telefonicky sdělil, že ji prováděti nebude. Zákonná 8denní lhůta je lhůtou neprodlužitelnou a nepřekročítelnou (§§ 285 a 6 tr. ř.). Proto po jejím bezvýsledném uplynutí je vyloučeno podati zmateční stížnost do protokolu (§ 1 čís. 3 zákona čís. 3/1878 ř. zák.), i přiděliti obhájce chudých k podpisu zmateční stížnosti, kterou prý obžalovaný hodlá sepsati, jak žádá stěžovatel, neboť tímto nepřípustným postupem, směřující k obcházení ustanovení §§ 6 a 285 tr. ř., bylo by lze zákonnou lhůtu již propadlou libovolně prodlužovali a měniti. Při tom je nerozhodno, že stěžovatel nebyl ani obhájcem chudých ani soudem vyrozuměn o tom, že obhájce chudých zmateční stížnost neprovede, nehledíc ani k tomu, že soud podle spisového záznamu zvěděl o tom teprve dne 9. ledna 1931, tedy již po uplynutí lhůty. Ježto se pak opověď zmateční stížnosti stala jen povšechně bez jasného a určitého označení některého z důvodů zmatečnosti uvedených v § 281 čís. 1 až 11 tr. ř., a nebyla též ani výslovně ani aspoň jasným poukazem uvedena skutečnost, jež má býti důvodem zmatečnosti (§ 1 čís. 2 zákona čís. 3/1878 ř. zák.), byla napadeným usnesením právem zamítnuta zmateční stížnost, která byla sice včas ohlášena, avšak nebyla včas provedena (§ 1 čís. 2 a § 2 odst. 1 zák. čís. 3/1878 ř. zák.).
Citace:
Čís. 4213. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 347-347.