NPD documents search: Sociální revue, 2 (1921) - Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920, čís. 694

Čís. 662.

Pojistka, již dle pojišťovacích podmínek lze postoupiti, zastaviti nebo zciziti jen se souhlasem pojišťovatele nebo při níž jest mu dle pojišťovacích podmínek vyhrazeno právo, zkoumati oprávněnost majitele pojistky, není cenným papírem majiteli svědčícím.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, Rv I 372/20.)
Žalovaná pojišťovací společnost uzavřela r. 1899 s Bedřichem B. pojišťovací smlouvu, zavázavši se vyplatiti mu pojištěný peníz nejpozději dne 4. března 1919, po případě při dřívějším jeho úmrtí. Všeobecné pojišťovací podmínky stanovily mimo jiné, že ku převodu, zástavě nebo prodeji pojistky osobě třetí jest třeba souhlasu ředitelství (§ 2), a že pojištěný peníz jest, není-li v polici pojišťovnou uznána jiná osoba za oprávněnou, vyplatiti majiteli police, jenž pokládá se za oprávněna a jehož legitimaci pojišťovna jest oprávněna zkoumati, nejsouc však k tomu povinna (§ 9). Pojištěný Bedřich B. stal se ve světové válce nezvěstným. Žalobce — osoba to pojištěnému cizí — domáhal se na pojišťovně vyplacení pojištěného peníze, tvrdě, že pojistka byla mu r. 1910 předána nyní již zemřelým otcem pojištěného. Pojišťovna výplatu odmítla opírajíc se o uvedené pojišťovací podmínky. Žaloba proti pojišťovně byla soudy všech tří stolic zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolatel trvá na svém názoru, že pojistka, o kterou jde, jest papírem na majitele znějícím a že ho pouhé držení její k přijetí pojistné sumy opravňuje. Právní povaha papíru majiteli znějícího nese ovšem sebou, že dle obsahu jeho závazek jím založený má býti doručiteli plněn, tak že již ta okolnost, že doručitel papír v rukou má, ho legitimuje a opravňuje plnění žádati a přijmouti, aniž by byl povinen dokazovati, že mu byl papír postoupen (§ 1393 obč. zák.). Avšak v tomto případě byla tato práva z povahy papíru majiteli znějícího plynoucí podmínkami k pojistce připojenými obmezena a to jednak odstavcem 2. §2, dle kterého jest v postupu, zástavě a prodeji pojištění třetí osobě potřeba svolení ředitelství žalované společnosti, jednak stanovením § 9, dle něhož jest žalovaná společnost oprávněna zkoumati legitimaci majitele pojistky. Těmito ustanoveními ztrácí sporná pojistka právní povahu papíru doručiteli znějícího i kdyby jinak za takový pokládána býti mohla. Názor dovolatelův, že ustanovení § 9 podmínek obsahuje jen všeobecně platnou právní normu, dle které plnění obmyslného dlužníka závazku nezbavuje, nelze sdíleti, neboť žalovaná společnost si vyhradila v tomto §u právo, zkoumati legitimaci beze všeho obmezení, tedy v každém případě, nikoli jen v případě obmyslnosti, a jest jí tím ponecháno na vůli, chce-li tohoto práva použíti čili nic. Rovněž nelze sdíleti názor dovolatelův, že si obě shora citovaná ustanovení pojišťovacích podmínek odporují. Žalobce udává, že mu pojistka byla odevzdána Vilémem B-em, otcem pojištěného Bedřicha В-a. Nebyl tedy původně z pojistky oprávněn žalobce, nýbrž Vilém B. a není také sporu o tom, že převod pojistky na žalobce se stal bez svolení žalované společnosti. Za těchto okolností byla žalovaná společnost tím spíše oprávněna použíti ustanovení § 9 podmínek a zkoumati žalobcovu legitimaci a lze důvodně míti za to, že by sotva na tomto svém právu trvala, kdyby k převodu pojistky na žalobce byla dala své svolení. Obě ustanovení si tedy neodporují, nýbrž vzájemně se doplňují.

Citace:

č. 662. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 522-523.