NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 13607.

Veřejní společníci jsou účastníky v dobrovolné dražbě navržené likvidátory veřejné obchodní společnosti.
Ustanovení § 5 dražebního řádu ze dne 15. července 1786, čís. 565 sb. z. s. neplatí, mají-li připadnouti vydražiteli továrního podniku za nejvyšší podání výrobní a prodejní pomůcky, jakož i vzorkové kolekce bez zvláštní úplaty.
Likvidátorům veřejné obchodní společnosti není zabráněno, by neprodávali knihy a spisy společnosti.
(Rozh. ze dne 7. června 1934, R I 616/34.)
K návrhu likvidátorů veřejné obchodní společnosti povolil soud prvé stolice dobrovolnou veřejnou dražbu továrny se vším příslušenstvím podle dražebních podmínek. Rekursní soud vyhověl rekursu veřejných společníků a zamítl návrh likvidátorů, by byla povolena dobrovolná dražba továrny podle dražebních podmínek. Důvody:

Civilní rozhodnutí XVI. 41 Podle dražebních podmínek obdrží vydražitel za nejvyšší podání bez další úplaty s továrnou a s jejím příslušenstvím i nákresy vztahující se na technický provoz továrny, dále veškeré kolekce vzorků a všechny ostatní výrobní a prodejní pomůcky, vydražitel jest však povinen kdykoliv dáti nahlédnouti v ně likvidátorům až do skončení likvidace. Tyto věci nejsou nikde seznamenány ani odhadnuty a podle oněch ustanovení dražebních podmínek jsou darem vydražiteli, jenž jich má nabýti za nejvyšší podání bez další úplaty. Třebaže jsou likvidátoři oprávněni samostatně stanoviti dražební podmínky a třebaže zcizení nemovitosti, není-li souhlasu všech společníků, lze provésti jen vydražením, nejsou přece oprávnění likvidátorů v tomto směru neobmezená. Podle doslovu dražebních podmínek jde tu vzhledem k tomu, že nákresy atd. nebyly jednotlivě uvedeny ani oceněny, o prodej továrního podniku, jak stojí a leží. K tomu však nejsou likvidátoři oprávněni, nýbrž jest třeba svolení všech společníků. Bylo proto zamítnouti návrh na dobrovolnou dražbu podle dražebních podmínek (čl. 137 a 145 obch. zák.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze ovšem přisvědčiti dovolací stěžovatelce, že společníci Gustav P. a Robert P. nebyli oprávněni k rekursu. Jako společníci zrušené společnosti mají nepochybně hmotněprávní zájem na výsledku dobrovolné dražby navržené likvidátory, jsou tudíž tímto řízením ve svých právech přímo dotčeni, jest je proto považovati za účastníky podle § 6 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n., a jako takoví byli podle § 37 tohoto zákona oprávněni k rekursu.
Jinak však nelze dovolacímu rekursu upříti oprávnění. Není závady, že výrobní a prodejní pomůcky jakož i vzorkové kolekce, jež mají podle dražebních podmínek připadnouti vydražiteli bez zvláštní úplaty, nebyly jednotlivě seznamenány a odhadnuty. Ustanovení § 5 dražebního řádu ze dne 15. července 1786 čís. 565 sb. z. s. zde neplatí, poněvadž pomůcky a kolekce nemají býti prodány jednotlivě jako věci movité. Dobrovolnou dražbu lze povoliti podle § 275 nesp. říz. i bez předchozího odhadu a stačí když byla udána vyvolací cena. O prodeji podniku, jak stojí a leží, bylo by lze mluviti jen, kdyby likvidátoři prodávali podnik se všemi aktivy a pasivy, což se však neděje. Ani o darování nelze mluviti, poněvadž se dostane i za uvedené věci úplaty v nejvyšším podání. Ustanovením čl. 145 obch. zák. není likvidátorům zabráněno, by neprodávali knihy a spisy společnosti. Platí jen pro případ, že by byly po skončení likvidace ještě v držení společnosti.

Citace:

Čís. 13607.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 669-670.